Příběh Alvina Straighta

„Najhoršie na starobe je, že si pamätáte mladosť." Od Davida Lyncha som videl väčšinu vecí. Chytili ma zvláštnou atmosférou. Ale nebavili ma. Čím je ale obyčajnejší, tým ma viac baví. Dokázal to už v SLOŇOM MUŽOVI a teraz si to zopakoval. V podstate je jedno, kto je za kamerou nepretŕča sa, nie je exhibicionista ani excentrik. Len potichu rozpráva príbeh starého muža, ktorý si zaslúži dobre dopísať poslednú kapitolu svojej knihy. Bez patetických rečí, bez citového znásilňovania – na to bol „priamy chlap“ Richard Farnsworth (chránenec Roberta Redforda) príliš správny. Nesúdi, nezveličuje, vlastne ho otravuje, ak má na požiadanie povedať svoj životný príbeh. Ale ak nájde príjemného a tichého spoločníka, rád mu povie zopár nezabudnuteľných scén. Hneď po tom, ako Akadémia pána Farnswortha nominovala na Oscara, kvôli bolestivej chorobe, ktorá ho žrala zaživa, sa zastrelil. Tým chtiac nechtiac dokopal beztak krásny a nádherný film k maximálnemu hodnoteniu, pretože postava splynula s človekom. Vlastne, asi, Človekom. (23.02.2006)

V komentári k filmu Mazacia hlava som napísal, že môjho rovesníka Davida Lyncha považujem za blázna. Inteligentného, kreatívneho, ale blázna. Príbeh Alvina Straighta potvrdzuje tento môj dojem iba čiastočne. Vyzerá to na road-movie, ktorá sa pohybuje rýchlosťou starej sekačky na trávu. A dokonalo diváka odrovná. Chvíľu je možné obdivovať zaujímavé scenérie Iowy a Wisconsinu, chvíľu je možné započúvať sa do Badalamentiho hudby i neúspešne hľadať hlbší zmysel v Straightových múdrostiach, ale absolvovať toho dve hodiny, to je na úrovni týrania diváka. Táto bizarná historka má podľa všetkého korene v skutočnej udalosti, ale film o tom nemusel byť nakrútený, čo nakoniec vyjadrujú aj moje dve hviezdičky. (28.05.2018)

Nejen nejhezčí road-movie, co jsem kdy viděl, ale i dojemný film o ´podzimu života´, který nevyhnutelně čeká na každého z nás a o bratrské lásce, pro kterou ani podlomené zdraví a nepohodlná cesta na traktůrku přes veliké dálky není překážkou. I zcela obyčejné věci mohou být neobyčejně krásné, pokud jsou podány tak citlivým způsobem. David Lynch je velmi moudrý pán..... (02.03.2008)

Spolu se Sloním mužem patrně nejnormálnější Lynchův film, který ocení i přízemníci jako já, kteří jsou z režisérových surrealistických opusů většinou nepříjemně zmateni. I tady je bizarna dostatek, ale povětšinou jen humorem a nadsázkou koření jinak v podstatě vážný příběh o stáří, o hledání smíření s vlastní minulostí, se sebou i s druhými. Tahle kouzelně divná road-movie – asi nejdivnější, jakou jsem kdy viděl – je duchovním protipólem Bezstarostné jízdy. Namísto nezodpovědných hippie floutků, co jedou na motorkách do New Orleans prodávat drogy a ždímat ze života požitky, tu máme konzervativního dědu z Iowy, který na zahradním traktůrku putuje přes stovky kilometrů amerického zapadákova pro odpuštění. A je to originální a hluboké a vtipné. Velkým plus je i Badalamentiho hudba. (15.10.2010)

David Lynch je opravdu zvláštní režisér. Nechápu jak může režisér, který natáční drsné mysteriózní thrillery natočit tak pomalý, optimistický a citlivý road movie. Film pojednává o staříkovi, který se rozhodne vydat se na vzdálenou cestu za svým bratrem, který je po těžké mrtvici. To by možná nebylo nic neobvyklého avšak stařík se rozhodne vydat na cestu na malém traktůrku. Po cestě potkává různé zajímavé i úplně obyčejné postavy, kterým vypráví své různé životní osudy. Film je pomalý stejně jako staříkův dopravdní prostředek ale přesně tento styl příběhu velice vyhovuje a málokdy se stalo, že bych se nějak výrazně nudil. Richard Farnsworth v hlavní roli je naprosto přirozený a filmem nás provází působivá kamera a skvěle padnoucí hudba. (05.10.2008)