Zběsilost v srdci

První film, který jsem od Davida Lynche kdy viděl. (Šel jsem na to 3x, a pokaždé mě velice bavilo sledovat postupně se vyprázdňující kino.) Společně s Blue Velvet Lynchův nejlepší kousek. Doporučuji těm, kdo mají rádi svérázné rebelské hrdiny a rock´n´roll, nevadí jim trocha drsné brutality a bláznivé romantiky. K tomu je třeba samozřejmě připočítat i typicky lynchovské obskurnosti a jeho fascinaci temnotou. (21.04.2005)

Lehká love story s těžce hororovými prvky. David Lynch nám ukazuje přesně, to co by každý soudný režisér promptně vystřihl a s tímto „vystřihnutým“ materiálem pak nakládá mimořádně sofistikovaně, zcela podle svého gusta. Výsledkem je surreálná směs krve a slz. Ve svém nejhlubším nitru čirá romance byla po cestě k divákovi očividně mnohonásobně brutálně znásilněna a zohavena, přesto ze své podstaty nic neztratila a víceméně úspěšně doklopýtala k „nelynchovskému“ konci. Je to maximálně podivný film, který vám bude připadat tím komplikovanější, čím víc mu budete chtít porozumět. Zapomeňte na klasickou filmařskou práci s charaktery, u Lynche hrají stejnou roli tělesné a duševní stránky člověka, jako mytizovaná místa a události. Jejich postupné odhalování je pak jenom vyvrcholením strastiplné cesty, na které můžete snadno zabloudit do slepé uličky (kde na vás pravděpodobně vyskočí úchyl s velmi bizarní perverzí). Slizské lidské zrůdy a zrůdičky, které míjí zdánlivě neposkvrněnou mileneckou dvojici, zde slouží jako pouhopouhé metafory obvyklých překážek lemujících cestu k pravé lásce. Samozřejmě lze příběh vnímat ve stovce jiných rovin a následně dlouze debatovat nad jejich významem, ale právě tohle je ten druh umění, které mě svou snahou o sdělení věcí tak prostých a krásných stylem tak komplikovaným a nadneseným, spíš nudí a otravuje, než děsí a znepokojuje. Občas je méně více a u romancí by to myslím mělo platit dvojnásob. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Superpero, tron, H34D, Radko, Eddard, liuk, misstake, TotalFilm (13.04.2006)

Hodně jsem se obával, co mi David Lynch zase naservíruje. Podle námětu mi ale připadalo, že z tohodle filmu žádný myšlenkový mišmaš snad vzniknout nemůže, i když u Lynche člověk vážně nikdy neví. Každopádně dostalo se mi opět strašně divného filmu, s divnými postavami, divným příběhem a vyloženě divnou a nepříjemnou atmosférou, která na mě ještě dlouho po skončení doléhala. Jenže divný může znamenat i originální, zajímavý, poutavý, tísnivý, kultovní.. A přesně takhle já Zběsilost v srdci vnímám. Je to další netradiční Lynchovina pro náročnějšího diváka, která ale má své kouzlo a výbornou režii, díky níž je tentokráte všechno to zvláštní a mystické jen ku propěchu věci. A navíc má i skvělé obsazení v čele s mladým Cagem, pružnou Laurou Dern a odporně slizským Willemem Dafoem, na jehož slovní svádění asi jen tak nezapomenu, i když bych docela chtěl. Lynch rozhodně umí, mrzí mě, že pro jeho "mindfuck" skvosty už takové pochopení nemám.. (04.02.2013)

Lynchova bizarnost, balancující na hranici roadmovie, krimifilmu a kýče. Neuvěřitelné (a zdánlivě nepředstavitelné) střídání žánrů, postav a ujetých režisérových vizí a obrazů, které mohou být stejně tak prvoplánovými oblbováky, jako chytrou satirou na Hollywoodskou komerci. A je to na vás, milí diváci, jestli na jeho hru přistoupíte. 80%. (04.04.2007)

Tvorba Davida Lynche se mi teprve začíná otevírat a Zběsilost v srdci je jedním z prvních filmů, které jsem od něj zhlédla. Nedokážu jej popsat jinak, než jednoduše jako "Lynchovinu." K Nicolasu Cageovi mám specifický vztah a stále si jeho herectví nedokážu zařadit. Má charisma, má svoji tvář, má své filmy, ale nějak se pořád nedokážu rozhodnout v tom, jak vlastně (ne)hraje. Je tak výborný, nebo je špatný a v hraní přehání? Tento dojem jsem pocítila i při kreaci Laury Dern. Stále ji vidím jako "tu ženu z Jurského parku" a její transformace do sexy a sexem posedlé ženské s blonďatým hárem, červeně zmalovanými ústy a vykuřující jednu cigaretu za druhou, je velmi... odlišná. Diane Ladd jako hystericky šílená Lulina matinka předvedla silně zneklidňující kreaci, kterou byste u nikoho rozhodně zažít nechtěli. A Willem Defoe je zase ukázkový slizoun. Svým typicky ďábelským "Defoeovským" úsměvem nyní odhalil naprosto odpuzující chrup a předvedl nevybíravé způsoby chování vůči Lulu. Willeme, to se přece nedělá, takto děsit mladé dívky:) Závěrečné Cageovo pěvecké vystoupení na kapotě auta a události, které mu předcházely, jakoby si Lynch parodicky vypůjčil z romantického filmu. Velmi milé:) Postavy Nicolase a Laury mi často připomínaly Mickeyho a Mallory z originální bláznivosti Olivera Stonea, Takoví normální zabijáci. (23.12.2011)