Zběsilost v srdci

David Lynch pojal povídku Barryho Gifforda po svém. Nejenže si ji prodloužil, aby z ní mohl být celovečerák, ale přidal i další postavy. To celé natočil svým osobitým stylem, takže v konečné fázi vypadá "Zběsilost" jako jeho další autorský film. Rozhodně se víc než kdy jindy zaměřil na detaily (sirky v symbolické roli) a násilí, které zde není samoúčelné. Oproti knize je víc rozebrána postava matky, jež spolu s Willemem Dafoem zůstane v paměti asi nejdéle. Bohužel si David dobré vyznění filmu pokazil u něj až příliš "komerčním“ zakončením....podruhé plný počet, o dost lepší. (01.04.2006)

Slabý námět. Nevěrohodná romantická linka. Již tolikrát otřepaná zápletka road movie, kdy někdo před někým utíká. Vše je obohaceno dávkou Lynchovkého chaosu s absencí vnitřního řádu. Tradiční extravagance řady záběrů karikuje v detailech charaktery jednotlivých postav. Psychedelické obrazové vjemy, pro Lynche typické, se zde nevyskytují tak často, jako v jiných jeho filmech, nicméně dost často na to, aby iniciovaly divákovu fantasii a budily nejistotu ohledně dalšího dějového vývoje. Ačkoli film obsahuje velmi povedené scény, v celkovém vyznění na mě moc nezapůsobil. Konečný dojem významným způsobem zachraňuje Williem Dafoe ve vedlejší roli. 60% (12.07.2012)

Rozmýšľal som od ktorého filmu začať pozerať Lyncha aby som ho pochopil. Asi najpochopiteľnejší film od Lyncha aký som kedy videl, no aj tak je to proste osobitý štýl. Totálna uletenosť, nechápal som jedine pohľady kamery cez veštiacku guľu. Proste tak ako niekomu nesadne suchý Allenov humor, tak mne nesadnú Lynchove filmy, ktorým sa snaží dávať až nejaký siedmy zmysel. Ale Cage spolu s Dafoem boli bohovskí démonickí. 70%. (25.10.2006)

Snímok začína krvilačnou scénou v doprovode besného vreskotu hysterickej blondíny. Ten vreskot sa spoločne s afektovanými prejavmi Laury Dern prakticky permanentne opakujú, čo je len dôkazom toho, že ide o Lynchovský zámer. Ostalo mi pár kúskov, ktoré som od tohto tvorcu zanedbal, tak reku dobehnem. Cage bol na hereckom vzostupe a tak to v kombinácii s červenými číslami tu na ČSFD môže u diváka evokovať mimoriadny filmový zážitok. No a i keď sa v samotnom snímku neobjavujú tie jeho obľúbené surrealistické prvky, ako v nejakom "Mestečku Twin Peaks", dej je viac menej priamočiary, nijak mimoriadne komplikovaný. Ja osobne som ale na riť opätovne nepadol, no chápem tých, ktorým sa toto pozdáva. Inakosť je vzácna, Lynch je réžijne zručný "klapkár", a tak je vo svojom obore (pre niekoho) akousi zárukou kvality. Pre mňa bohužiaľ až tak nie. (06.06.2024)

Wot da fak? Celé moje šílenství a hladovění po filmu začalo tím, že mi někdy ve třinácti letech v horečce pustil tatínek Lost Highway a tento film byl od té doby mojí modlou, ultimátním psychopatickým filmem, nepřemožitelným, nejmocnějším nemocným snem. No, a teď se ledy třesou. Jak to udělat, aby film komplexně působil jako sen, je můj dlouhodobý studijní cíl (Mám potřebu na tomto místě prohlásit, že Inception smrdí, to nemá se sněním nic společného, maximálně tak s Matrixem a jeho pojetím "spánku".), a Wild at Heart dynamiku a znepokojivost snění, možná zase nutno prohlásit alespoň mého snění, ztělesňuje velmi přesně. Co přesně. To je ku*va ono! ♥ (12.01.2012)