Králíček Jojo

Skvěle to balancuje mezi parodií, milou vtipnou komedii a dramatem s nacistickou-židovskou tématikou a strašně se mi líbilo, jak celou tu nacistickou tématiku film posouvá s vážným ksichtem do absurdní roviny, ale nedělá to zesměšňujícím způsobem, ale zábavně. Do toho každá postava s sebou přináší něco originálního a nad celým filmem ještě ční perfektní imaginární Hitler Waititi, nikdy bych nevěřil, že zrovna on klapne jako Hitler, ale je prostě dokonalej a Jojo v podani Davise. Navíc je to i naučný, od teď už poznám žida po čuchu a vím, že Hitler měl čtvery varlata. (08.02.2020)

To čo malo byť? Nech mi nikto nehovorí, že nemám zmysel pre humor, alebo že som neporozumel tomu, čo tým chcel autor povedať. Tu totiž nie je o čom. Nevkusné, trápne a plné gýču a lepkavého konzumu. To celé skrížené so zúfalým pokusom o stvárnenie nezmyselnosti vojny, holokaustu a ďalších holywúdsky extrémne dobre cuckavých tém, nad ktorými musia všetci producenti zamľaskať ako prasa po pive. A to všetko sa snažilo o akúsi paródiu či humor, ktorý vyznieval dosť čudne, ba priam až odpudivo. Na hranici odpadu. 30/100 (23.04.2020)

Miluju nekorektní humor, takže jsem se na tento film celkem těšila. Já bláhová! Vlhký sen všech židovských producentů z Hollywoodu se splnil. Všechna klišé seskupena do jednoho šiku napochodovala na plátno, Hitler je magor, gestapo infantilní, kluci z HJ bojácní, židovská dívka sofistikovaná dáma a všichni pospolu se tak nějak vesele věnují válce. Představiteli hlavní role nelze upřít, že hraje dobře. Jenže hraje ve filmu, který je ve své podstatě invenční asi jako cvičky od Bati. Jediným skutečným kladem snímku zůstává hudba. (24.06.2022)

Filmy Taiky Waititiho rozhodně netrpí přemyšleností, což nemyslím ve zlém. Prostě to všechno na člověka háže a co se chytne, to se chytne - a protože to je vtipný a inteligentní tvůrce, tak se vždycky najde dost toho, co se opravdu chytne. Paradoxně právě díky tomu, co se nechytne, působí pak jeho věci tím bezprostředněji a opravdověji - jejich chyby a ne stoprocentní trefy do černého z nich dělají dýchající organismy. Jenže v případě Jojo Rabbita se Waititi pustil na extrémně tenký led, satira tohohle druhu může skončit nejen trapně, ale rovnou neeticky, nezodpovědně a možná i žalovatelně, což si všichni v týmu až moc uvědomují. Je jasné, že nad tímhle scénářem si lámaly hlavu nejspíš desítky lidí pověřených studiem, aby nehrozila žádná nezvládnutelná kontroverze - a to je první krok směřující proti Waititiho silným stránkám. Ten film si na sebe dává moc velký pozor a opakovaně se ujišťuje, aby nemohl být vykládán nevhodně - a na to Waititiho hyperaktivní duch není připravený. Takže tu je sice řada velmi vtipných gagů, bravurní vedení herců (vyzdvihnout se určitě musí perfektní Roman Griffin Davis, ten kluk je obrovský talent) a několik silných okamžiků, ona energie mířící k emocionální katarzi, jakou nabízel Hon na pačlověky, tu ale nedosahuje plné míry. Že poselství je jednoduché, by nevadilo, kdyby bylo emocionálně silné - což bohužel není. Předně proto, že k ničemu jinému film směřovat nemůže ani nesmí. Nedivím se, že pak na někoho bude působit zbytečně - jako že říká něco zcela očividného. A taky mechanicky, epizodicky a tonálně nevyrovnaně - protože takový je, protože každá jedna scéna byla opakovaně ošetřována a pilována, aby se nevymkla, až celek ztratil jasnou linku a vyrovnanost. Výsledek je pro mě pořád dost dobrý i v rámci těchto limitací. Dalo by se to pak ještě posunout na další rovinu a ptát se, proč toto téma vůbec zpracovávat prostřednictvím humoru, když pointa na něm nijak nezávisí a všechny dějové oblouky a smysl jsou zcela vážné. Humor je do tohohle filmu vložený, aniž by k něčemu dalšímu sloužil - dá se asi bavit o nějaké absurditě, ale ta by nakonec byla i v dramatu. Tady jsem ale ochotný přistoupit na vysvětlení, že tu je humor, protože Waititi je komik a chce ho tu mít. Jojo Rabbit je další film v řadě, ke kterému píšu komentář, který vyznívá poměrně negativně i přes vysoké hodnocení - poslední dobou se holt pro mě vyrojilo víc filmů, u kterých se potvrzuje, že aby byl film hodně dobrý, nemusí být dokonalý. Jojo je silný ve svých okamžicích a ztrácí jako celek. Ale i to se dá. 70 % (30.12.2019)

Na ja, schön wie ein Diamant, Sam je prezident vesmíru a tak všelijak, ale celou dobu jsem si kladla otázku, jestli bych to pustila svému dítěti, kdybych nějaké měla. Je to velmi, velmi, velmi dětsky zaměřené, ale z extrémně dospěláckého úhlu pohledu, jestli to dává smysl. Můj popis, ne ten film, protože mám pocit, že film právě trošku ne. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem jako děcko viděla nějaké filmy o náccích, parafínového Hitlera v Červeném trpaslíku nepočítaje. První film, který si pamatuju, ale určitě ne první film, co jsem viděla, byli Swing Kids, ale to už jsem byla dospívající dacan a film tomu svým pojetím a vším ostatním odpovídá. Taika na to jde prostě moc šíleně nebo příliš málo šíleně, kdybych to měla popsat co nejjednodušeji. Asi bych svému dítěti prvně pustila Život je krásný a potom by bylo na něm, jestli by ho Jojo Rabbit zajímal, až by bylo větší. (14.02.2020)