Králíček Jojo

Waititiho humor mě neskutečně sedí. Umím si představit že by ten člověk natočil ryzí komedii. Jenže on má ambice, kromě bavení lidí, take něco sdělovat. Takže si vzal na paškál 2. světovou válku a vysmívá se fašismu stylem, až se člověk musí štípnout do tváře, zda-li je to v dnešní hyperkorektní době ještě vůbec možné, si z něčeho vážného utahovat. Plátno zaplnil skvělými herci, nad kterými ještě o fous ční parádní Sam Rockwell. Nejlepší hlášku utrousí na táboře Hitlerjungen, kdy se náš mladý hrdina zraní výbuchem granátu. "Don't do that." 80% (25.02.2020)

Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. (31.01.2020)

Po defloraci trhu genitálními krvesaji vyslyšel satanžel Trapka Mamtiki volání mamonu, spláchl svůj talent i poměrně vytříbený sysel pro tumor do hajzlu a zaprodal se kýčovitému masovému komerčnímu pičismu, košer dojení tupých mastodontních hospodyněk a korektnímu rozhihňávání přihřátých slaboduchých smíšků. Čili začal pásově produkovat rádoby sofistikované audiovizuální pamrdy, které filmově teoretická věda jednoznačně definuje jako „Trapnou infantilní kokotinu s homosexuálním přesahem.“. A tak tu teď máme rozjařeného juvenilního HJ fanatika s kuním xichtem, groteskní nacisty a klauní gestapo včele s až peklotyčně trapně čurákujícím Hitlerem na straně jedné, a na té druhé seriózně zádumčivé kůl židy se sem tam nějakým tím vážně visícím oběšencem, abychom přes tu jakože óóóóóóbrovskou legraci nezapomínali pietně ohlodávat holou kost, propagandisticky ignorujíc jiné genocidy a zbylých zcela zanedbatelných 35 miliónů nežidích civilních obětí 2SV. No tutové téma, u kterého téměř každý majitel holyúdského studia okamžitě udělá stojku, ať je to sebevětší pičovina. To celé pomleté do až otravně nudné žlutohnědé řídké hmoty laskavé k lopatám, s naprosto žinantními humory pro nedonošence a vykalkulovaným kýčovitým brnkáním na patos hovnožravým kvocientním invalidům. (11.01.2020)

Oceňuji dílčí scény, které jsou naplněny vtipnými gagy (vše se Samem Rockwellem a Stephenem Merchantem), ale příběh jako celek mě ponechal docela chladným. Taika Waititi má styl a velmi mu jde humor, ale v dramatické rovině mě zatím moc nepřesvědčil. Na druhou stranu to chce opravdu mistrnou ruku pro napsání role pro Rebel Wilson, aby její nesnesitelnost byla ději a humoru filmu ku prospěchu. Jedna poznámka na konec: Ačkoliv Heroes od Davida Bowieho můžu kdykoliv a kdekoliv, po relativně nedávných snímcích Charlieho malá tajemství a Rohy už mi použití této písně v klíčových scénách jakéhokoliv filmu připadá jako totální klišé. (24.05.2020)

Žánrová propletenost, kdy brutálně vážné a silné scény (oběšenci, gestapo, rozhovor v úkrytu ) okamžítě přecházejí až v parodii (vše s Hitlerem, atd. ) není zrovna šťastně zvoleným elementem. Máme tu vša hodně kvalitní herecký výkony mladých představitelů Roman Griffin Davise a Thomasin McKenzie, jednoho z mála sympatických nácků v dějinách filmů v podání Sam Rockwella, jehož postava, ale přesně naplňovala mou výtku někdy má člověk hubu od ucha k uchu, ( když představuje svou modernizovanou verzi uniformy, jindy (třeba na konci ) je emotivně silná, atd, atd. ) a s tím pojetím mám právě trošku problém. Nemluvě o tom, že si opět neodpustím to, že nemám rád, když němci mluví za války anglicky a opět si neodpustím odkaz na výtky mnohých z Vás u jiných filmů a zde děláte že neslyšíte, ale zase je fajn zakončit koment z úsměvem na tváři. (13.01.2020)