Králíček Jojo

"Adolf!, prestaň mi stále ponúkať cigarety, mám iba 10 rokov!..." Režisér a predstaviteľ Hitlera v jednej osobe T. Waititi sa rozhodol urobiť film , aké sa bežne nerobia. Humorne ladený príbeh a pohľad na vojnové udalosti v Nemecku sa mi presne trafil do vkusu. Od úvodu ma to neskutočne chytilo i bavilo, no s odhalením skrýše, v ktorej sa skrýva židovské dievča prišli i trocha nudnejšie pasáže. V týchto momentoch sa detstvo i kamarátstvo hlavného hrdinu Joja dostalo na vedľajšiu koľaj a príbeh trochu stratil iskru. Občas i tu poteší nejaká scéna ako napr. návšteva a kontrola izby gestapom. S pribúdajúcimi minútami rástlo i dramatickejšie pojatie snímku, no stále si film zachováva detský pohľad. Obsadenie filmu bolo výborné, všetci herci zapadli, záver záchrany pred Rusmi skvelý. Skutočne zamrzí len tá prostredná časť film, ktorá trochu strháva body, ale i tak veľmi slušný a ojedinelo fungujúci počin. 80%. (13.01.2020)

Možno som mal veľké očakávania po skvelom filme Er ist wieder da (2015). Áno, niektoré scény sú proste bláznivé, pre divákov bez štipky nadhľadu to určite bude príliš veľké sústo. Či už je tu Hitler prezentovaný akokoľvek, je len predstavou a imaginárnym priateľom zmäteného dieťaťa, ktoré si ani nevie zaviazať šnúrky na topánkach, má len jedného kamaráta a zúfalo túži po otcovskej postave vo svojom živote. Vo finále sa Hitler vyskytuje v snímke aj menej, než by ste čakali. Aj Hitler je tu však vyobrazený ľudsky, rovnako ako celá snímka. Problémom je však aj to, že sa tu neodohrá nič prevratné, na čo by ste si spomenuli aj po roku. Film ubehne a než si to stačíte uvedomiť, nespomeniete si z neho na jedinú scénku. (30.11.2020)

Po defloraci trhu genitálními krvesaji vyslyšel satanžel Trapka Mamtiki volání mamonu, spláchl svůj talent i poměrně vytříbený sysel pro tumor do hajzlu a zaprodal se kýčovitému masovému komerčnímu pičismu, košer dojení tupých mastodontních hospodyněk a korektnímu rozhihňávání přihřátých slaboduchých smíšků. Čili začal pásově produkovat rádoby sofistikované audiovizuální pamrdy, které filmově teoretická věda jednoznačně definuje jako „Trapnou infantilní kokotinu s homosexuálním přesahem.“. A tak tu teď máme rozjařeného juvenilního HJ fanatika s kuním xichtem, groteskní nacisty a klauní gestapo včele s až peklotyčně trapně čurákujícím Hitlerem na straně jedné, a na té druhé seriózně zádumčivé kůl židy se sem tam nějakým tím vážně visícím oběšencem, abychom přes tu jakože óóóóóóbrovskou legraci nezapomínali pietně ohlodávat holou kost, propagandisticky ignorujíc jiné genocidy a zbylých zcela zanedbatelných 35 miliónů nežidích civilních obětí 2SV. No tutové téma, u kterého téměř každý majitel holyúdského studia okamžitě udělá stojku, ať je to sebevětší pičovina. To celé pomleté do až otravně nudné žlutohnědé řídké hmoty laskavé k lopatám, s naprosto žinantními humory pro nedonošence a vykalkulovaným kýčovitým brnkáním na patos hovnožravým kvocientním invalidům. (11.01.2020)

Pro mě osobně byl Králíček Jojo dlouho očekávaný film. Navíc od režiséra, kterému jsem za poslední léta sežral všechno i s navijákem a nepřeju mu už nic jiného, než štěstí. K tomu všemu si filmování vybral u nás v republice a ještě k tomu jej nominovali na Oskary coby nejlepší film. Chápu, že to má hodně těžké a výsledné sošky se asi nedočká, nicméně pořád by to byla hodně pěkná reklama pro naší malou zemičku, co si budeme povídat. Válečná satira je prostě téma, které vidět je a když se natočí dobře, tak se na ní snadno nezapomíná. A Taika Waititi to zvládl se ctí, i když jsem čekal možná trošku více humoru. Chvíli jsem si totiž říkal, co je satira a co je představivost samotného Joja, kterého Roman Griffin Davis hraje takřka dokonale. Ono vlastně celkově vedení herců je něco, s čím Taika problém rozhodně nemá. A jeho vedení sebe samého coby Hitlera je rozhodně to nejvtipnější na celém filmu. Ve druhé půli ale počítejte s vážnějšími scénami, které dají najevo, že i když Jojo fašisty vnímá tak, jak vnímá, pořád je období války a to není úplně sranda. Vydařená satira, ale více humoru by jí slušelo více. Pořád má ale jeden unikát a to asi nejsympatičtějšího nácka – Sama Rockwella. Dlouho jsem ve filmech neviděl tak dobře napsanou postavu. (30.01.2020)

Oceňuji dílčí scény, které jsou naplněny vtipnými gagy (vše se Samem Rockwellem a Stephenem Merchantem), ale příběh jako celek mě ponechal docela chladným. Taika Waititi má styl a velmi mu jde humor, ale v dramatické rovině mě zatím moc nepřesvědčil. Na druhou stranu to chce opravdu mistrnou ruku pro napsání role pro Rebel Wilson, aby její nesnesitelnost byla ději a humoru filmu ku prospěchu. Jedna poznámka na konec: Ačkoliv Heroes od Davida Bowieho můžu kdykoliv a kdekoliv, po relativně nedávných snímcích Charlieho malá tajemství a Rohy už mi použití této písně v klíčových scénách jakéhokoliv filmu připadá jako totální klišé. (24.05.2020)