Režie:
Taika WaititiScénář:
Taika WaititiKamera:
Mihai Malaimare Jr.Hudba:
Michael GiacchinoHrají:
Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson, Taika Waititi, Sam Rockwell, Rebel Wilson, Alfie Allen, Stephen Merchant, Archie Yates (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Být v nacistické Třetí říši malým blonďatým klukem znamená poměrně dost přímočarou kariéru. Tedy aspoň na jejím začátku. Jedním z prvních kroků je členství v organizaci Hitlerjugend, čili v „Hitlerově mládeži,“ což obnáší trochu vojenského drilu, pálení závadných knih, vyhazování věcí do vzduchu, nenávidění židů a podobné hraní si na vojáčky i na válku. A to v partě se spoustou Hitlerovi též velmi oddaných kamarádů. Smysl a cíl to má jednoduchý: stát se řádným a plnohodnotným nacistou. A tím chce být i desetiletý kluk Jojo (Roman Griffin Davis), kterému v tom pomáhá jeho imaginární přítel, tak trochu nablblý Adolf Hitler (Taika Waititi). Adolf Jojovi radí v různých životních situacích a podporuje jej v jeho správném náckovství. Zlom v Jojově životě nastane v okamžiku, kdy zjistí, že jeho maminka (Scarlett Johansson) ukrývá v podkroví židovskou dívku (Thomasin McKenzie). Od té chvíle musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému nacismu a s tím mu jeho vymyšlený Hitler už může jen velmi těžko poradit. I když se docela snaží. (Cinemart)
(více)Recenze (842)
Prdel ze třetí říše je dobrá pro nedonošence. Věta stejně vtipná a trefná jako tenhle film. ()
Taika Waititi přesně vystihl to, jak se z ustrašenýho kluka může stát idiot, když není správně sociolizovanej svými rodiči a do hlavy si místo toho pustí jako svého mentora Adolfa Hitlera. Námět je to rozhodně zajímavej, ale já ho opěvovat nebudu. Pasáže s fiktivním Hitlerem měly něco do sebe, sem tam to bylo vtipný až sofistikovaně fanatický, ale filmem mne pořád provázel pocit, že takhle přesně se rodí další zvrácenej opus na novýho ukřivděnýho maniaka. Kdyby to bylo celkově pojatý jako parodie, výborně se bavím, ale tenhle film mi kýžený pocit uvolnění nedal, protože ve chvíli, kdy jsem se bavil, začali tam umírat židi a já se styděl, že se tomu směju, protože to přešlo na vážnou notu. Zde je třeba si uvědomit, zda se chceme smát nebo truchlit, oboje dohromady mi v tomto podání prostě nesedlo, stejně jako se mi nezdál dobrý nápad vyvolat druhou světovou válku. ()
Ačkoliv sdílím stejné árijské rysy jako (s)Hitler, nemohu vlivem ruské a americké propagandy souhlasit s nacistickou ideologií a tak nemohu být jinak než nadšen s jakým nadšením a humorem si z ní režisér dělá dobrý den. Jistě, toto trochu sráží fakt, že o hrůzách WW2 bylo už natočeno a napsáno víc, než je třeba, zatímco jiným epochám, které je třeba si připomínat, se nevěnuje tolik pozornosti, k dobru ale lze přičíst, že zasazení nemusí nutně hrát roli, když kritizujeme válku jako takovou a ta je vždycky špatná, nehledě na číslovku světové války (nedejbože WW3). A mistr špatného vtipu Taika Waititi to dělá s grácií a výborným smyslem pro kombinování srdceryvného dramatu a pulpového cynického humoru, který mnohdy s tím prvním pracuje a zdůrazňuje absurditu a nesmyslnost války. A samozřejmě, není první, kdo kombinuje humor, Druhou světovou, Židy a malého roztomilého kloučka, ale La vita è bella je jen jeden a Králíček Jojo mu sahá tak po prsty na nohou, to ale neznamená, že nám i tento film nepřipomíná, jak může být život krásný, když jej neruší výbuchy granatů, plamen pálených knih a nenávist zfanatizovaných dětí. Upřímně bych se navíc ani nedivil, kdyby víc než dvě dekády po Benigniho nádherném a nadšeném vystoupení na Oscarech přebíral sošku i jiný sympatický komik. Na závěr kromě přehnané glorifikace režiséra snímku ještě pochválím úžasné herecké obsazení, kde jsem namísto nad Johansson slintal nad Thomasin McKenzie a velký obdiv mám k postavě božského Rockwella, který své (často absurdní) antihrdiny zvládá naprosto dokonale. ()
Beatles po nemecky, zopár smiešnych vtipov, veľa trápnych, jedna ozaj smutná scéna, Bowieho Heroes po nemecky. To je asi v skratke všetko. Inak pomerne priemerný film. čakal som trošku viac po tých ováciách... 65% ok bonus, herci boli celkom ok, ale nemali moc čo hrať... ()
Nemám rád ten typ filmu, ve kterém si filmaři nepokrytě dělají legraci z něčeho tak temného a bolestného, jako jistě 2. světová válka byla. Takže jsem velmi opatrně přistupoval i k tomuto filmu, na který jsem se odhodlal podívat až na doporučení kamaráda. A sedlo mi to téměř bez problému. Samozřejmě, pár karikaturních momentů, které působí jako zlehčení nacistických hrůz i zde je, ale to je jen skořápka. Protože pod povrchem už to zas tak úplně komedie není. Spíš tedy místy velmi drsná satyra a pohled na válku očima malého zfanatizovaného kluka, který však souhrou okolností doma začne ukrývat mladou židovku. Asi bych to přirovnal k pojetí ve stylu Život je krásný, ač příběh je jistě zcela jiný. Ale onen mechanismus vyobrazení války v dětsky naivním světě, jenž předčasně nabývá dospělých kontur, působí naprosto obdobně. Konec velmi dojemný, takový hořkosladký. Není co dodat. Líbilo se mi to... ()
Poměrně hezká satira s příjemným castingem, sedlo mi to víc než jsem čekal, ale není to pro každého podle mě. ()
převeliké očekávání a ještě větší zklamání. jedna hvězdička za interiéry, jedna za Thomasin, žádná za vtip, žádná za příběh, žádná za cokoliv dalšího. ()
Černohumorná komedie, která se nebojí šít do citlivého tématu a zároveň zvládne ukázat lidskou stránku. Super snímek ()
Nedokázalo to udržet drajv, který to nastolilo na začátku, ale suma sumárum je to takový laskavý film s pár velmi zábavnými momenty. ()
Plný počet za originalitu pojetí. Waititi si opět zase jede svoje a rozhodně to stojí za to. Veselé scénky střídá často rychlé vystřízlivění, ale skvěle se doplňují a balancují. Herecký zajímavá sestava a velmi slušné dětské role. Zmínit musím i povedený výběr hudby. Za mě spokojenost, 5* ()
Tady si chtěl někdo zahrát Hitlera. :D To střídání parodie s vážnými scény mě docela rušilo. Vždy když už jsem se dostal na stejnou vlnu jako film, tak bum a změna. Na konci samozřejmě nesměly chybět americké vlajky. ()
Waititi proste točí “iné” filmy a ja som mu za to vďačný. Ani v tomto filme nechýba jeho uletený humor, ale vtipné pasáže sa pravidelne striedajú s serióznymi až mrazivými. V tomto ohľade má Králiček Jojo veľmi blízko k Život je krásny - bezcitnosť a krutú realitu prenasledovania židov za 2. svetovej vojny odľahčuje vtipkovaním a karikovaním gestapákov (taká fraulein Rahm v podaní Rebel Wilson je k popukaniu, podobne ako opäť vynikajúci Sam Rockwell). Pre mňa osobne boli ale prechody medzi vážnymi scénami a parodovaním Hitlera a jeho bandy niekedy až príliš náhle a rušivé. I napriek tomu sa ale jedná o silný a pritom neuveriteľne zábavný film. 8+/10 ()
No asi jsem měl při zhlédnutí traileru větší očekávání než jsem nakonec dostal :-/ ()
Pokud člověk zná filmy Taika Waititiho, tak jistě ví, do čeho jde. Už jeho třetí Thor byl velkým experimentem, ale zafungovalo to. A funguje to i tady. Waititi zkrátka převedl jinak vážný příběh do komediálního provedení, a za mě to zvládl na jedničku. Všichni víme, jak Hitler a jeho stoupenci svým lidem lhali o židech, o ostatních národech apod. Převést toto vše do vkusné komedie je rozhodně skvělým nápadem, ale dokážu si představit, že by si na tom leckdo mohl vylámat zuby. To se tady nestalo. Vtipy jsou trefné, přesné a nikoho (snad) neuráží. Waititi byl skvělý, mladý nácek Roman Griffin Davis taktéž. A já se po dlouhé době upřímně zasmál. ()
Je to fanatik, trvalo mu tři týdny, než strávil, že jeho děda nebyl blonďák :-). 50%. ()
Je zvláštní, jak si mě film, který mě zhruba do svojí poloviny nechával úplně nedotčeným, nakonec dokázal získat. V jednu chvíli se vše úplně zlomilo, sepnulo a já se z pocitu nudy a nezájmu o formu dostal do stavu zvláštní spokojenosti a radosti ze zajímavě namíchané kombinace vážnosti a vtipu. Tenhle film určitě nesedne každému, sám jsem zvědavý jaká pro mě bude někdy časem druhá projekce. ()
Asi mi nepřijde tolik zábavné parodovat stereotypy nácků tím, že se musí pořád hailovat. A míchaní to s temnějšími prvky, jako smrt jeho matky, z toho dělá rozporuplnou záležitost. Má to své kouzlo a pár zajímavých nápadů, ale nijak zvlášť mi to nesedlo. ()
Pokud bych měl zvolit nějaký film z tohoto roku, co pro mě byl největším překvapením, byl by to jednoznačně Králíček Jojo od Waititiho (režisér Thora: Ragnarok, Co děláme v temnotách)... Jo tohohle roku, protože u nás měl premiéru až v lednu. A možná bych měl zdůraznit, že nemám válečné snímky vůbec v oblibě. Prvními minutami mě však tato parodie na tehdejší žití ve fašistickém Německu absolutně odrovnala svou excelentní kombinací vážného dramatu a komedie, přičemž svou kvalitu si držela do závěrečných titulků. Ve chvíli, kdy jsem si říkal, že scénář trošičku přešlapává z místa na místo, což bylo přibližně ve třech čtvrtinách filmu, přišla jedna velká událost za druhou a nebyl jsem schopen odtrhnout oči. Tím nejlepším na celém Jojovi byl hlavní představitel malého desetiletého nácíčka, kterého si zahrál absolutně neznámý Roman Griffin Davis, a já nestačil vstřebávat, jak je možné, že mě tento klučina takovýmto nevšedním způsobem zabavil. Ono to možná pramenilo ze skutečnosti, že jeho herecké výkony možná nebyly nikterak uchvacující, nicméně do filmu to celkově hrozně moc sedělo (těžko to vysvětlit). Jojo je tedy samotným tahounem celého filmu a dělá z něj jeden nezapomenutelný výsměch nacistům. Pokud se chcete zasmát, Králíček Jojo poslouží až nadmíru dobře, naštěstí si nebudete připadat tak přihlouple jako při sledování jiných teenagerských Netflix hoven. ()
Klasický Waikiki.Explózia všetkých emócií ukončená ako vždy napraveným "zloduchom" Samom Rockewellom , "happyendom" a s bodkou od Davida Bowieho.Skvelé herecké výkony všetkých zúčastnených,super soundtrack a dokonale ctilivá réžia. ()
Mladý, nacistickou ideológiou fascinovaný, Jojo robí všetko pre to, aby sa z neho v budúcnosti stal nacista v pravom slova zmysle. K naplneniu jeho sna mu pomáha aj imaginárny priateľ, a to nie hocijaký, ale samotný Adolf Hitler. Nešťastná zhoda náhod však Joja prinúti načas zabudnúť na tento cieľ a plány mu skomplikuje aj mladá Židovka ukrytá v jeho dome. Čo tam robí a kto ju tam vlastne skryl? Naozaj je Jojova mama tým, za koho sa vydáva? A kto sú to vlastne Židia? Ako vyzerajú, kde žijú a čo jedia? Skrz veľmi vtipné rozhovory hlavných protagonistov sa postupne "dozvedáme" fantasy odpovede aj na tieto otázky. Dialógy však rozhodne nie sú jedinou záležitosťou, ktorá medzi Jojom a mladou Židovkou, prebieha. Z Romana Griffina Davisa rastie veľmi nádejný herec, svoju postavu totiž zahral rovnako obstojne, ako jeho starší a skúsenejší kolegovia. Celková pointa filmu je milá, vtipná a cez množstvo príkladov sa snaží poukázať na absurdnosť nacistickej ideológie (viď. nekončiace pozdravy Heil Hitler). Záverečná scéna sprevádzaná skvelou piesňou Heroes od Davida Bowieho bola naozaj originálna a dôstojným spôsobom zakončila tento zaujímavý počin. 4/5 ()