Bestie musí zemřít

Argentinský revenge noir, jehož zápletkou je pomsta za smrt dítěte. Úvodní detektivní část by mě spíš odradila, ale pozdější fáze s postavou Laury Hidalgo (hot alert), potažmo výsledný dojem už je hodný čtyř hvězd. Za zmínku stojí i zvláštní kočičí charisma herce v hlavní roli, výrazný je tu i záporák, samo prostředí je také deviza - mlhavé pobřeží a hřmící oceán dost připomíná naše oblíbené americké / britské lokace. (06.09.2023)

A predsa to napokon poviem i na plné ústa: O rovný stupeň viac mi konkrétne sadol francúzsky remake, ako povedzme zrovna tento argentínsky originál so sentimentálnymi a melodramatickými prvkami v rámci celkovej štylizácie, no i napriek tomu majú obidva tieto tituly niečo podstatného do seba, čo si musí pozrieť divák na dvakrát, aby to následne vedel poriadne pochopiť → expresionistické ladenie tohto titulu síce neustále zvyšovalo jeho umeleckú hodnotu, ale zase na druhej strane ho rovnako zhadzovalo i to, že trebárs taká postava Lindy Lawsonovej v podaní argentínskej predstaviteľky a producentky - Laury Hidalgovej; sa nielenže trošku prehrávala, ale zároveň som v jej hereckom prejave postrehol i akúsi "afektovanosť," čo v podstate ešte umocňoval ďalší fakt v tom zmysle, že L. Hidalgová mi neuveriteľne svojou fyziognómiou pripomínala »hollywoodsky mix« h e r e č i e k ← klasického Hollywoodu - typov: Lindy Darnellovej, Pauletty Goddardovej či Jennifer Jonesovej atď; čo sa naopak týkalo spracovania, tak to sa podľa mňa zvyčajne správalo podľa »hollywoodskej šablóny,« strašne sa tým chcelo zapáčiť - akýmsi západným ideá[lo]m. • Schválne, pozrite si o pár riadkov vyššie, spomínané diela v obidvoch variáciách [a dajte mi potom poprípade vedieť] s tým, že vôbec nebudete banovať, pretože ústredný antagonista - Jorge Rattery [Guillermo Battaglia], sa správal, ako nejaká, odpudivá krysa [totižto svoju priamu charakterizáciu mal už zahrnutú vo svojom príznačnom priezvisku], i keď zas jeho nasledovník v podaní Jeana Yanneho, ktorý teda bol minimálne i o chlp odpudivejším s tým, že mi taktiež ani príliš extra nesadol - hlavný protagonista - Frank Carter/Félix Lane [Narciso Ibáñez Menta + scenárista daného filmu]; a tak výsledné skóre je z môjho uhla pohľadu také nerozhodné, „ani z voza ani na voz,” ako by mala forma miernejšiu prevahu nad obsahom... PS : A značnou nevýhodou bolo najmä azda i to, že titul stihol vyčerpať všetky svoje tromfy hneď v úvode - chýbal mi väčší moment prekvapenia - úplne zbytočné s p o i l e r y od samotného autora v podobe R. V. Barrota. PS 2 : A o samotný 'skon' si spisovateľov syn[ček], mimochodom doslova koledoval..., nechcem ale nijako zvlášť zachádzať do akýchkoľvek spoilerov! → asi toľko z mojej strany na úplný záver; „Howgh, dohovoril som.” (15.06.2024)

Nejsilnějším místem filmu pro mě byla chlapcova cesta pro cigarety a to, co následovalo těsně potom. I kdybych předtím neviděla remake a nevěděla, co se odehraje, stačil by mi pouze pohled z okna na zlověstně temnou a nevlídnou cestu a její okolí a zavřela bych se doma a ještě dvakrát uzamkla. Byly to hodně strašidelné a vzápětí nato truchlivé momenty. Prostě noirová atmosféra jak má být. Podobně silné až mrazivé chvíle, které se zdály být delšími, než ve skutečnosti byly, nastaly před koncem filmu při lodním výletu spisovatele s bestií. I přesto, že člověk po zhlédnutí úplného začátku filmu věděl, že to dopadne jinak, než bylo plánováno. (18.06.2024)

Láska k dítěti je zřejmě tím nejsilnějším citem, který na světě existuje. Smrt dítěte je pak asi tou největší bolestí, kterou si člověk může protrpět. A touha po spravedlnosti zase může být jednou z nejsilnějších tužeb u člověka, který přišel o vše... Film se mi zpočátku jevil ne příliš přehledným, ale to se naštěstí velmi brzy změnilo a já se zvědavostí odkrýval příběh, který mě postupně dovedl k pochopení. Mnoho postav, mnoho nenávisti k jednomu člověku, až příliš chladné prostředí. Oběti nebo vrazi? Strhující a ve všech směrech silná story mě uhranula a neustále překvapovala až do samého konce, po němž zůstala určitá pachuť. Bestie těžko mohla být bestiálnější, a oběť těžko mohla být bezbrannější. Hned na začátek festivalu vysoce nasazená laťka a těžko jsem mohl být spokojenější. [11. Noir Film Festival 2023] (26.08.2023)

Při vší úctě k Chabrolovi, jehož remaku z roku 1969 jsem před časem udělil 4 hvězdičky, kam se jeho ledově chladný snímek hrabe na tento původní argentinský majstrštyk ! Že jde o tentýž příběh, jehož novější francouzské zpracování jsem už viděl dříve, jsem si uvědomil navzdory stejnému názvu až v průběhu filmu po zásadním incidentu s autem poblíž mořského útesu (na což zde dojde explicitně výrazně později). To však nic neměnilo na napětí a sugestivním vystavení celého děje, které mě přesto naplno pohltilo. Román Viñoly Barreto si bere to nejlepší z temné stylizace a propracované dusné atmosféry soudobých amerických filmů-noir a současně přidává vlastní režijní nápady obdivuhodné i po letech... za všechny zmíním sekvenci s halucinacemi po objevení mrtvého dítěte, s montáží několika záběrů do obrazu + scény z plavby po divokém moři, po němž se spolu s člunem houpe i kamera a vytváří tím natolik autentický dojem, že vůbec nepřekáží ani dobové použití zadní projekce. Ale z filmu na mě sálalo jedinečné kouzlo nestárnoucí klasiky i během zcela tradičních ikonických scén, jakou bylo už i úvodné vyšetřování v „poirotovském“ stylu s hromadou svědků v jedné místnosti a herec v hlavní roli (Narciso Ibáñez Menta) film utáhl se silným charismatem. Silný příběh o kruté tragedii a pomstě, stylové vyprávění, výborné herecké výkony včetně dětských protagonistů... a z mé strany velká divácká spokojenost. [90%] (14.04.2023)