Podobizna

Podobizna časově spadá do krátkého období mezi poválečným znárodněním československé kinematografie a Vítězným únorem, který znamenal konec svobody umělecké tvorby. V těch necelých třech letech šla naše kinematografie nahoru, bylo víc peněz a nebylo nutné se tak zoufale snažit zavděčit vkusu publika, takže vzniklo pár opravdu kvalitních filmů a Podobizna je toho dokladem. Velmi slušný mysteriózně laděný horor podle klasické Gogolovy literární předlohy. I přes odstup doby je to i dnes plně funkční film, který má svou atmosféru a který se může pochlubit řadou výborných hereckých výkonů v čele s Vladimírem Šmeralem, který předvedl skvělou studii postupného rozpadu osobnosti. Celkový dojem: 90 % (s ohledem na dobu vzniku). (09.05.2009)

Jméno Jiřího Slavíčka v českém filmu často asociuje emotivně bohaté zážitky či obecně setkání s krásnými filmy. Samostatně začal tvořit v roce 1938, podepsal se například pod aktualizovaným přepisem Nerudy Vzhůru nohama, výborné bylo nostalgické připomenutí života prvních herců ve Hvězdě z poslední štace, opakovaně dal výjimečné příležitosti Haně Vítové, adaptoval Raise... První poválečný Slavíčkův film, přepis Gogola z roku 1835, je mistrnou ukázkou tísnivé exprese, za kterou by se nemuseli stydět ani filmaři v éře vrcholného výmarského filmu. Podobiznu skutečně lze měřit s takovými klasikami, jakými byly Pražský student, Dr. Mabuse či Orlakovy ruce. V českém filmu podobného zástupe nacházíme ještě za války ve Fričově Experimentu. Bohužel, další vývoj čs. filmu dal na podobné žánrové vrcholy zapomenout a ani Slavíček nemohl důstojně pokračovat. (31.08.2020)

Po drahné době jsem se pustil znovu do jedné z mých dětských nočních můr. Romantický příběh o malířích, zlu a Ďáblovi od Gogola mi přišel i dnes působivý. Z hlediska hororového ladění je samozřejmě nejlepší první čtvrtina filmu a pak závěr. Černobílá šerosvitná kamera zachycuje strašidelné obrazy, kde světlo odhaluje to, co by mělo raději zůstat ve tmě. Snímek současně ukazuje dobu, kdy se proti zkostnatělému akademickému umění postavilo umění moderní. Reakcí na romantismus byl nový umělecký směr - impresionismus následovaný symbolismem a dekadencí. To ještě Gogol nezažil, ale tendence malovat nově za jeho života jistě byly, současně je třeba připomenout, že mnozí spisovatelé byli a jsou vizionáři odkrývající tajemství budoucnosti, která může být hodně vzdálená. Přerod Romana (V. Šmeral) byl uvěřitelný, Martina (L. Skořepová) byla půvabná. Scéna z aukce symbolicky ukázala, že zlo je nezničitelné, a proto je nutné s ním bojovat. Film do jisté míry připomíná horory 50. a 60. let. Škoda, že nástup komunistů k moci natáčení podobných snímků na dlouhou dobu znemožnil... aktualizováno - únor 2021 (18.08.2010)

Solidní drama s hororovými prvky na motivy Gogolovy povídky, poněkud přenesené v prostoru, ale zachovávající základní dějovou linii, včetně závěrečné pointy. Věčná otázka hledání hranice umění a podbízivosti, jakož i jeho komercionalizace. Realisticky je nutno uznat, že i umělec si musí vydělat na chleba a že je něco hezké, neznamená, že to není umění (a naopak), každý by měl ale mít nějakou osobní hranici a nezahodit talent jen pro obdiv salónů. Zajímaví herci, samozřejmě je třeba zmínit budoucího inkvizitora Šmerala, který už tenkrát měl v sobě něco "ďábelského", a pak musím překvapeně konstatovat, že stará čarodějnice Luba Skořepová (jinak jsem ji doteď neznal) byla za mlada docela fešanda (ale ta móda 19. století holt udělá princeznu skoro z každé ženy). (09.07.2023)

„Chceš říct, že ti ta práce nejde?“ - „Naopak, naopak, ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval. Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř. Víš, jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly! Jako by četly mé myšlenky. Jako by mi nutily něco, nač jsem nikdy ani ve snu nepomyslil.“ Nečekal jsem nějaký zázrak, v podstatě jsem se těšil jen na atmosféru. A že byla! Hra světel a stínů, výrazná hudba se zvukem, do toho všeho démonický Dostálův Chazaj…nádhera! Ale tohle fungovalo bohužel jen cca 15 minut. Pak už snímek stavěl hlavně na Šmeralově výborném a dominantním herectví, které ke konci přecházelo až v exhibici (z původní atmosféry však zbyly jen občasné záblesky). Film kvůli tomu nebyl vyloženě horší, prostě jiný. Co mi ale dost vadilo, byl ten čím dál silnější moralistní podtón, který celkový dojem zbytečně kazil, proto dám jen lepší 3*. „Mám po starosti, po bídě. Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe. Nic na prodej! Já jim ukážu, všechny je předhoním! Budu známým. A taky budu trochu žít…teď už si nemusím nic odpírat!“ (19.03.2023)