Joker

(1001) Přiznám se, že tomu nerozumím. Možná, že kdyby se ve scénáři vyškrtala každá druhá věta, tak by mi to dávalo větší smysl. A kdyby se úplně odstranila hudba. (Nebo nahradila jinou, ne tak návodnou, viz například You Were Never Really Here.) A taky kdyby se kamera aspoň na chvíli přestala hýbat a doopravdy ukazovala, co ukazuje. A vlastně čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám dojem, že to je jenom variace na You Were Never Really Here. A finální (a u filmů posledních dvaceti let docela častá) poznámka: první hodina filmu je jenom expozice, druhá hodina nás potom dovede ke krizi, středu dějového oblouku. Jenomže v opravdickém příběhu je potřeba ten oblouk dokroužit, ještě mají následovat peripetie a katastrofa, no a to se tady nestalo. A NEBO bych měla zůstat pokornější a vrátit se k první větě komentáře, a totiž že filmu nerozumím, že jsem jej nepochopila. Možná, že kdyby mi film vysvětlil/popsal, člověk, kterému sledování Jokera něco přineslo, tak že bych mluvila jinak. --- Dotatek: Po shlédnutí "To Kapitola 2" si uvědomuji, jak doopravdy vypadá špatný film o klaunovi, ale stejně. --- Dodatek po shlédnutí po dvou letech: F*ck this movie. (13.11.2019)

Dobrý film, ale nemohu se ubránit pocitu, že je o Jokerovi jako takovém jen náhodou a to mi troch vadí. Do onoho konceptu zapadá jen svojí maskou, ale jinak je spíš film jako drama o narušeném jedinci, který si prochází nejhorším obdobím svého života. A tak kdyby se film jmenoval třeba ,,Arthur" a nesetkal se s rodinou Wayne, tak by nám to ani nepřišlo jako z DC vesmíru. Každopádně pravý Joker by měl být přirozený vůdce a jakousi definicí chaosu, ale ve filmu se setkáme jen s nemocným chudáčkem který je občas trochu cool. Většinou  však je to jen ustrašený třasořitka který od sebe odpuzuje snad všechny lidi. Stejně tak na filmu nevidím žádnou velkolepost. Prostě jen další sice oduševnělý, ale jen lepší průměr. (16.10.2019)

Vždy som doteraz tvrdil, že pre mňa, a asi aj pre celú moju generáciu, bude navždy najlepším Batman ten z dieľne Tima Burtona a najšialenejším Jokerom Jack Nicholson. Tento názor som zastával aj potom, čo som zhliadol snímok "Temný rytier", kde zápornú postavu Jokera stvárnil mnohými do neba vynášaný Heath Ledger. Ja som to všetko musel prehodnotiť, až keď som si pustil film "Joker", ktorý v roku 2019, natočil americký režisér Todd Phillips. Až vtedy som prenikol do utrápenej, zničenej, chorej duše Arthura Flecka a pochopil všetko to cynické šialenstvo, ktoré je podstatou psychicky narušeného zločinca, ktorý si začal hovoriť Joker. Je to depresívne, smutné, znepokojujúce. Filmársky perfektne spracované. Navyše ma úplne uchvátil Joaquin Phoenix v titulnej úlohe. Predviedol geniálny, dychberúci herecký výkon. ***** (26.01.2022)

Že je to v Hollywoodu s originalitou scénářů tristní, to víme už dlouho. Ale dosud se to projevovalo hlavně v oblasti popcornové zábavy, kde je už 10 let přemarvelováno a o inteligentní sci-fi skoro nezavadíte. Tento film je ale jiný. Snaží se být něčím víc než comicsovou blbostí, snaží se být seriózním psychologickým dramatem či snad dokonce uměním, ale zůstalo jen u té snahy. Je to comicsová blbost bez akce. Není to popcornová zábava, není to umění, je to... nemám to slovo rád... midcult. Má to sice hezky temnou atmosféru, ale taky stejně ploché a předvídatelné postavy jako normální comicsové filmy. Je to vlastně jako Nolanův Batman, ale bez Batmana a bez akce. Jestli je tohle začátek nějakého nového trendu, kdy stačí odstranit z tuctové comicsové blbosti akční scény a jako mávnutím kouzelného proutku vznikne film, který bude sbírat filmové ceny a vyhrávat festivaly (v porotě MFF v Benátkách asi seděli taky klauni, Zlatý lev pro Jokera je pro mě naprosté WTF), tak asi nad Hollywoodem úplně zlomím hůl. Že comicsy zničily kvalitní popcornovou zábavu, na to už jsem si zvykl, ale jestli zničí i seriózní mainstream, bude to katastrofa. Jakýkoli Oscar pro tento film bude klaunství. Ale při pohledu na 92% koukám, že cílovce stačí fakt málo. Co přijde příště? Sociální drama o Supermanovi pracujícím jako dělník na stavbě a snažícím se vyjít s výplatou? Tomu určitě děti z CSFD dají aspoň 95%. (03.10.2019)

Naposledy jsem se u Žolíka takhle otravoval, když jsem ho musel hrávat se svou devadesátiletou senilní babkou. No jen si to představte. Nepohodlná tvrdá židle v zatuchlé kuchyni s mdle blikající žárovkou v hnusně kýčovitém květinkovaném stínítku a každá hra, k níž zásadně servírovala kefír, trvala minimálně dvě úmorné hodiny. Vždycky, když lízla kartu, dvacet minut na ní upřeně čuměla, přičemž jí ještě tak pětkrát spadla, a jakmile jí docvaklo, že jí přišla karta do postupky, vytáhla zuby a začala se sáhodlouze hystericky chichotat. Ale tu senilitu předstírala tak dokonale, že jsem jí to žral i s navijákem a ani si nevšiml, že fixluje a mění si pod stolem ty spadlé karty ... Je to, jako by někdo uplácal původ Ironmana tak, že by ho 120 minut natáčel, jak se zaníceně přikousnutým jazykem v garáži letuje turbomotor. Chápu, že žánr přiblblých omalovánek pro dyslektiky je již kompletně vylízaný a točí se jen furtdokolové přiblblosti s jednou a tou samou mluvící bubuhlavou z vesmíru. Ovšem obrátit to, ve snaze být jiný, o 180 stupňů zády k nezletilým retardům a přirozením směrem k artovým hnědopichům nebo psychiatrickým nedoukům a snažit se udělat z pokleslého homixu sice přesnou a sofistikovanou, nicméně dokonale hemoroidohostilní a až prudivou dizertačku z progresu psychopatologického chování, přičemž skoro nepustit pacienta z laboratoře dělat bordel mezi lidi, to jeden může klidně skončit s pérem v hrtanu nějakého olupeného rozumbrady poté, co ho během ňoumovitě neohrabané felace kopne nějaký náctiletý potrat dělnických rodičů vztekle do prdele, a znuděný verbal qůli alespoň troše rozptýlení ještě přirazí celou tu povedenou trojku xobě. Když si zkomatizovaný divák po tom martýriu trochu rozhýbe strnulé půlky a kreativně se zamyslí, kolik psychopatických vyfikundací mohl Žolík během své cesty k totálnímu jebnutí v kuli navyvádět a jak to mohl být, namísto nudného vědeckého čumění do akvárka na vyšinutou laboratorní krysu, sofistikovaně zábavný film, nezbývá mu, než zoufale praštit hlavou do zdi a začít se afektovaně chechtat nad těmi dnešními prudce heterofobními a deviantně nudofilními dvaadevadesáti procenty. Jediným opravdovým zážitkem z této prudy je výkon Popelečního ptáka. To, co se mu odehrávalo v xichtě během přechodů mezi při- a nepříčetností z něj jednoznačně dělá jednoho z nejlepších herců současnosti a byl jednoduše mistrovský. Ale mistrovský byl i ve filmu Mistr a sebelépe zahrané psychotické etudy v nekrotizující úmornosti pro přechytřelé či stádově přibečující milovníky kakaa prostě komplexní bič z hoven neupletou. (03.10.2019)