Joker

Už hezkých pár let vyloženě hltám Batmana a jeho mytologii a netrpělivě vyhlížím každý další počin z tohoto univerza. U Jokera jsem to ale měl od prvního traileru, který mě příliš nezaujal, trošku jinak. Joker je pro mě archnemesis netopýřího muže, jež nejlépe funguje jako vedlejší postava, jako takové výstřední zpestření. A již od začátku, co jsem o existenci tohoto projektu dozvěděl, jsem měl problém s licencí, která tu funguje jako jasný marketingový přílepek a film by úplně stejně fungoval jako příběh s originálními postavami, mentálně labilním člověkem, co se převléká za klauna, Waynovými jako random miliardáři, Gothamem jako New Yorkem. Jedná se samozřejmě o můj subjektivní problém a v preprodukci vysněného projektu režiséra Todda Phillipse patrně od začátku muselo jít o TOHO Jokera, mně však v hlavě stále brouzdá myšlenka, že tento Joker může nějak omezit výskyt mr.J například u připravovaného filmu(ů) Matta Reevese (protože by si je přece lidi pletli..). Abych se však dopídil ke konkrétním kvalitám tohoto filmu (a zároveň podkopal má předcházející tvrzení), Phoenixův Joker jako nosná postava funguje. A funguje právě proto, že si jde úplně vlastní cestou a o původu této nesmírně oblíbené postavy toho vyzradí více, než jsme minimálně ve filmech byli zvyklí (a než vyšel Kameňák, tak i v komiksech). V každé recenzi se dočtete, že rozhodně není náhoda producentský dohled legendárního Martina Scorseseho a jeho raná předgangsterská tvorba je tu cítit všemi směry. Tu najdete paralely k Taxikáři, tu ke Králi komedie (mohl zde pomrkávat De Niro ještě očividněji??), patrně možná nejvíce ke Špinavým ulicím (ty jsem ovšem neviděl a neplánuji). Stylizace do této éry funguje výtečně a vizuálně tu skutečně máme co do činění s dvojníkem slavného Martyho. Todd Phillips tu prožil obrovskou režisérskou obrodu, jak je právně v módě, od komedií k silně seriózním tématům (vzpomeňme na Petera Farrellyho nebo Adama McKaye). Nicméně opět co se týče mých preferencí (=averze k originům), kdyby celý film byl jako závěrečná půlhodina, jsem totálně nadšený a visí tu ode mě desítka. Čistě z filmového hlediska je samozřejmě nejpohodlnější rozvíjet předmaniakální stavy, kterých jsme byli ve finále svědky, nicméně pokud někdy vznikne dvojka, a že producenti nebudou mít klidné spaní, jelikož film vydělá nekřesťanské peníze, je vcelku jasné, že to bude o řád méně kvalitní film, patrně si jej ale užiju více. I podle zdejšího hodnocení je zjevné, že bude tento snímek rezonovat i po vítězství v Benátkách a pro Joaquina Phoenixe půjde o jasnou nominaci na Oscary. Ten chlap je totiž šílenec. 8/10 (02.10.2019)

Všechnu špínu, marnost a bolest Gotham City si v sobě nese jediný člověk. A to je na tohoto vyděděnce společnosti i lůzy.. osudem zlomeného klauna příliš… Joaquine Phoenixi... bolelo to! A kdybych vedle sebe neměla svého přítele (který mě obětavě držel za ruku) asi bych to úplně neustála. Víc napíšu později, až... Vlastně ne. Povstal nám nový Joker! Ať žije!! (06.10.2019)

Podzim filmových zklamání pro mě bohužel pokračuje. Pokud bych na Jokera koukal jako na comicsový nebo dokonce DC film, musel bych ho považovat za výjimečnou podívanou. Jestliže k němu však chci přistupovat jako k ambicióznějšímu dramatu, které bere téma šílenství, neschopnosti zapadnout do společnosti a lidské krutosti vážně, tak už to taková sláva není. Phoenix je v hlavní roli výtečný, především ve scénách, kdy může řekněme exhibovat. Když je na plátně sám a prostě mu "rupne v bedně". Jakmile má ale být součástí většího příběhu a děje, ukáže se, že film vlastně nemá moc co nabídnout. Veškeré zvraty a překvapení jsou dost banální a celý "pád do šílenství" je vlastně hrozně předvídatelný. Joker skvěle vypadá, má výbornou hudbu a perfektního představitele hlavní role, přesto zůstává až příliš obyčejný a ve své podstatě ne moc zajímavý, protože jen variuje podobné filmy a sází na podobné postupy. Nehledě na fakt, že Joker jako postava je pro mě mnohem zajímavější jako šílenec, jehož šílenství nelze definovat nebo najít jeho kořeny. Alfredovo všeříkající "Some men just want to watch the world burn" z Temného rytíře mi jako sonda do mysli Jokera přijde zajímavější než celý tenhle film. (28.09.2019)

Pamatujete si, jak v Burtonově Batmanovi řekl při finální konfrontaci na střeše Gothamské katedrály netopýří muž Jokerovi: „I made you, you made me first.“? Lhal... Phillipsova krádež v obchodě se Scorseseho špinavým sedmdesátkovým zbožím budiž vysvěcena účelem. Mezi „midget jokes“ a tóny Guđnadóttir, stahujícími do bažiny deprese, sledujeme rozpad a znovusložení osobnosti, kterou si jako své vlastní monstrum vypěstovaly netečná společnost a nefunkční systém. Dochází k zrození tragické ikony, která při tanci mezi naší lítostí a pohrdáním dospěje k nebezpečné premise, že být slušný a pokorný není nejkratší cesta k pozornosti druhých. Všechen ten přerod a sporná revolta proběhly v komiksovém vesmíru, který už od začátku neměl v úmyslu pohltit Phoenixe, protože dobře věděl, že on pohltí jeho.. K oprávněným chvalozpěvům na herce, který z toho udělal one freak show, mám jen dva poznatky. Pod make-upem v talk show u Murrayho Franklina jsem ani na vteřinu nepoznal, že je to on. To byl prostě Joker! A kdyby se Joaquin místo hubnutí začal chvíli věnovat posilovně, mohl by v nějakém životopisném filmu ztělesnit Sonnyho Landhama. Ten běs v očích tam je.. (17.10.2019)