Hrátky s čertem

Jak se to stalo, že jsem se s touto přes půl století starou pohádkou potkala teprve nedávno? Snad mě odpuzovaly ladovsky vymalované papírové kulisy, snad žoviální Josef Bek... těžko říct, prostě jsem se "Hrátkám s čertem" dlouho úspěšně vyhýbala. Dlužno dodat, že k vlastní škodě, pohádka je totiž prošpikována krásným českým humorem, místy až překvapivě košilatým:-). Budovatelská éra je sice na příběhu silně znát, ale s trochou úsilí se nad to moralizování dá povznést. A pořád přemýšlím, kde se v závěru vytratil vous poustevníka Školastika, to jsem zachrápala, že nevím, proč jej měl na konci ustřižený?:-) 75% (18.11.2009)

Myslím si, že máme lepší pohádky. Nadruhou stranu, tuhle pohádku mám radši teď jako puberťák, než jako malé dítě. Vždycky mně vadila ta barevnost (ona to má být asi předsnost, co? :-)) Je pravda, že je tu několik výrazných hereckých výkonů: Josef Bek, který hraje řekl bych opravdového vysloužilého vojáka, František Smolík jako konzervativní a nerudný mnich, Jaroslav Vojta jako témeř dokonalý loupežník, Stanislav Neumann a František Filipovský jako staří a vypelichaní čerti a Vladimír Ráž jako elegantní a úlisný čert Solfernus. Třeba časem pozměním hodnocení na 5*. (16.12.2007)

Když má někdo pro strach uděláno, nelekne se ničeho. Ani pekla. Takové je hlavní poselství pohádky Hrátky s čertem. Ale z dnešní perspektivy lze příběh o "upisování duší" číst i jako podobenství o tom, jak v minulém režimu získávala StB občany pro tajnou spolupráci. Cesta do pekla je široká a pohodlná, říká mladý ambiciózní čert Lucius. Stačí podepsat "ceduličku" a poslušný občan má vystaráno. Vyznění filmu je k české povaze milosrdné. Lidi ochotné ke spolupráci s tajnou policií ukazuje pohádka jako slabé, ale v jádru dobré a poctivé. To je případ princezny Dišperandy a její služebné Káči. Tak moc chtějí ženichy, že se klidně upíšou vlastní krví a ani moc nehledí na důsledky. Proč taky, smrt i revoluce se přece vždycky zdají být tak daleko. Naopak lidé zásadoví a mravní jsou vykresleni jako podezřelí podivíni. Takový je otec Školastykus, který žije celý život v odříkání. Jí sušené kobylky, ale tajně závidí lidem, kteří se můžou ládovat pečenými kuřaty. Stejné je to i s ostatními slabostmi. Školastykus se vyhýbá pokušení a s čerty nechce nic mít, ale k duševní pohodě mu to moc nepřispívá. Navíc neumí odpouštět: když se ukáže, že hříšníci se vyhnou peklu a skončí stejně jako on v nebi, chápe to jako nesmírnou nespravedlnost. Jaký rozdíl v porovnání s "poctivým" loupežníkem Sarka Farkou, který se k stáru napraví a stane se z něj dobrák. A koneckonců ani samotní "agenti" nejsou nijak nesympatickými hrdiny. Čerti Omnimor a Karborund jsou staří roztomilí popletové, čert Lucius zase nezkušený kariérista. Strach nahání snad jen chladný a prohnaný doktor Solfernus. Zato oslavou české povahy je dragoun Martin Kabát. Veselý, zábavný a plný života. S čerty se stýká a pekla se nebojí. Čertovské packaly bez váhání obere v kartách. Až když si dá partičku se Solfernem, narazí kosa na kámen. Ale i pak si ví tenhle český chlapík rady: místo své duše nabídne peklu dvě cizí. Později se to snaží napravit a vydá se sám do pekla. Naštěstí mu pomůže anděl Teofil, který paprskem božího světla provede v pekelném archivu cosi jako skartaci. Duše tak zachrání. Drdovu pohádkovou alegorii si dnes už jen stěží dokážeme představit bez typické ladovské stylizace a s absencí hereckých velikánů par excellence, kterým dominuje elitní osazenstvo z Národního, tedy Smolík, Pešek, Záhorský, Filipovský, Neumann a Vojta, ve vyrovnaném souboji s přicházející generací výrazných uměleckých individualit v čele s Josefem Bekem, Rážem, Vránovou, Klepáčovou a mladým Vinklářem. A dozvíme se nakonec z pohádky, co je to svědomí? Takové to ouzko tadydlenc, říká jeden z hrdinů a ukazuje si na prsa. Jenže to je na poselství málo. Hledejme ho spíš ve slovech krále. Když Školastykus postříká Solferna svěcenou vodou a ten v oblacích kouře zmizí, král zvolá: Fuj! To je smrad, v tom se nedá panovat. Pěkně řečeno. (25.12.2008)

IMHO nejlepší česká pohádka, kam se hrabe Pyšná princezna! Ladovské kulisy, jeden z nejlepších Lucifefů (Petiška), čerti olezlí i šviháčtí... a k tomu samozřejmě Káča a princezna Dišperanda, pitomý otec Školastikus (btw, jen v málu pohádek je vidět tak krásná erotická scéna...), anděl Teofil, Sarka Farka a samozřejmě dragoun... (12.04.2006)

Miluju pekelný mariáš, miluju mrzuté řeči otce Školastika, miluju milého anděla Teofila a zlého Dr. Solfernusa, miluju neústupnou princeznu Dišperandu a odvážného Martina. Pohádka je velmi odlišná svým způsobem natočení a celkově je naprosto odlišná od ostatních. Hlavní dominantou jsou výborné kulisy, rekvizity a kostýmy ve stylu Josefa Lady a opravdu kouzelná hudba. Pro mne jedna z nejoblíbenějších pohádek, a proč ? no protože vybočuje z davu pohádek a je originální ! (16.12.2012)