Hrátky s čertem

Když máte vtipný scénář a přesvědčivé herce, a ne pajďuláky z různých Ordinací, stačí vám i papundeklové kulisy a vznikne majstrštyk. Vynikající dialogy, načasování scén, příjemný nadhled, a nakonec i nějaké to pohádkové ponaučeníčko... Nehledě na to, že scény v pekle jsou skutečně strašidelné, a to tvůrci použili jen červenou lampu a tři baleťáky! Prostě kdo umí, ten umí. (12.04.2012)

Rok šestapadesátý byl takový podivný. Stalin byl už bohudík třetím rokem mrtev a mrtvola jeho nohsleda Gottwalda přes veškerou péči odborníků hnila a k hrůze černala v mauzoleu na Vítkově víc a víc. Sem tam byl někdo propuštěn na amnestii, většina politických vězňů a muži západního odboje dále hnili v kriminálech... V kinech běžely filmy o budování, jen těch oprátek za vlastizradu lehce ubylo... A do toho všeho vstupuje pohádka jak z jiného světa v malovaných jasně barevných (pro někoho ohyzdných) kulisách J. Lady, kdy i knoflíky kamizol na hercích jsou kreslené. Musím se přiznat, že já tuhle pohádku miluji. Herecké obsazení je hvězdné. Všemu kraluje ovšem Pepíček Bek coby vysloužilý voják. Moc se mi líbil i otec Školastikus, který odolával svodům ženské krásy. Ty dívky byly skvělý nápad! Americké Pinups té doby hadr a tu poslední slečnu bych si z fleku nakreslil na příď bombardéru! :-). Prostě tato pohádka se povedla. Asi v tom lze hledat (možná zbytečně) souvislosti s vývojem stále více bolševizované společnosti s výstupy proti církvi atd... ale kašlu na to. 4 karty. * * * * (30.12.2014)

K téhle pohádce jsem si hledala svou vlastní cestu poměrně dost dlouho, domnívám se, že dětskýma očima je těžko pochopitelná, aspoň tedy mně se jako dítěti vůbec nelíbila.. Dívám-li se dnes očima dospělého, už je to úplně jiná podívaná a o něčem jiném, neřeším kulisy, účesy a nepodstatné hlouposti, zajímá mě pozoruhodný příběh s plným pochopením toho, co nám tvůrci předložili.. No a úžasný herecký ansámbl mi výrazně pomohl, takže díky za možnost vidět znovu.. (31.07.2022)

V silném tandemu pohádek padesátých let ta mírně slabší, režisér Josef Mach nikdy nebyl přílišný talent. Zaslouží si ale pozornost, i přes základnu složenou z kulis (obyčejně degradující vše kolem) je prostředí neodolatelně půvabné, možná paradoxně právě ty neosobní kulisy zde skvěle padnou. Bylo by asi velice "padnoucí" kritizovat rovnostářský děj, kde postavy záhadně mluví i ústy sociálními a náboženskými (což do pohádky nepatří), jenže já to nakonec beru jako malou daň za to, že pohádka vůbec spatřila světlo světa. Čert tentokrát příliš nepožadoval... (28.12.2005)

Pohádka prologu Pražského jara s celou řadou viditelných, velmi průhledných alegorií (otec Školastykus) měla štěstí jak na literární předlohu, tak na scénář. Vedle PRINCEZEN patří určitě k nejzdařilejším výtvorům tohoto prvního období klasické české filmové pohádky. Socialistický nekomunistický patos, to, co vadí některým menšinovým spolukomentátorům na tomto filmu, navazuje plynule na pobělohorské plebejství novočeské identity. A propůjčuje všem postavám bez rozdílu hned jeden rozměr navíc. Ladovské kulisy jsou výtvarným artefaktem světového dosahu daného nedoceňovanou osobností jejich tvůrce. Plebejské lišáctví a ironie, které se "velmi nenápadně" vkrádají do architektury lidové církevní hry, do níž je film situován a kterou s úspěchem prolamují, jsou zřejmě základem neopakovatelnosti HRÁTEK i superlativů, jimiž jsou právem častovány. Vedle často zmiňovaných protagonistů (Bek, Smolík, Vojta, Alena Vránová, Pešek, Filipovský, Neumann) bych rád upozornil na další. Skvělá úlisnost snaživého ďáblíka na počátku kariéry ztělesněného tehdy velmi mladým Josefem Vinklářem je vyvažována Káčou Evy Klepáčové, která tu zřejmě našla svou životní úlohu. A samozřejmě je nutné upozornit na dnes prakticky neznámého pohádkáře Jana Drdu; mírou a kvalitou reflexe, jež vložil do této části své tvorby, je srovnatelný s klasiky typu Němcové, Erbena nebo bratří Čapků. Rozverná vyprávěnka pro dospělé s humanistickým podtextem destalinizačního "tání" zůstává oprávněně součástí zlatého dědictví naší národní kinematografie. Nejen pro naše, ale i pro budoucí generace. (30.12.2007)