Nikdo nic neví

Pokus o navázání na předválečnou tradici veseloher a její propojení se švejkovskou válečnou anabází. Jenže tady už to nefunguje; rakouskou válečnou mašinu jsme znali dobře, protože jsme se s ní sami proháněli (i po sibiřských pláních), a proto jsme si z ní snad mohli dělat i legraci. Avšak fungování SS, SA, wehrmachtu, gestapa, sittenschutzu a dalších represivních složek moc srandy nepřipouští. Nemyslím, že se jedná přímo o blasfemii, ale může to vést k pokrouceným názorům typu: "válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem" (viz čsfd, jinak: pro Francouze byla válka národní katastrofou, pro Angličany světovou). Scénáristé Josef Mach, Václav Mírovský a Petr Nedoma se zřejmě chtěli odreagovat a oprostit se od dlouhé doby protektorátu, a pro radost z konin a blbin (a snad také aby se zavděčili novému nastupujícímu režimu; bylo možno se domnívat, že o to bude stát), zapomněli na to, jaké to vpravdě bylo. Pozn.: Úspěch tohoto filmu předznamenává úspěchy televizních šou typu "Natoč to", při nichž se diváci dáví smíchy, když někdo spadne z houpačky (zde z letadla) a nezlomí si vaz, jak předpokládají (jak to dopadlo se už neukazuje, ani tam, ani ve filmu). (08.01.2018)

„Stát! Lidi, neblázněte! To je všechno omyl! Tam toho řežou privátně!“ Musím říct, že jsem docela zklamaný. Nevím, jak velkou roli v tom hraje fakt, že jsem francouzské a britské „vzory“ (snad s výjimkou Haló, haló!) nikdy nevyhledával, protože mně dělalo problémy se na jejich humor patřičně naladit, ale ani domácí Nikdo nic neví nakonec nebylo výjimkou. A kupodivu naivita snímku je to, co mi vadilo nejmíň. Asi nejvíc mě dráždila naprostá jednoduchost a předvídatelnost. Prakticky každý vtip odtušíte hned v jeho přípravě. Pravda, párkrát se nějaký ten podařený fór objeví, ale téměř výhradně jde o gagy situační, podařenou hlášku aby tu jeden hledal s lupou. Nejlepší jsou tak rázovité postavy a jejich představitelé. Ti drží film po celou dobu nad vodou, a to i přesto, že jim tvůrci vložili do úst minimum opravdu vtipných replik. Jen díky nim se divák pořád docela slušně baví a vyloženě nenudí. Herci to vytahují na lepší průměr, ale víc ani ťuk. „Co děláš, člověče, neumíš jezdit?!“ - „No neumím, ale de mi to príma!“ (13.01.2017)

Josefu Machovi prý bylo vytýkáno, že natočil film s touto tématikou. Údajně se za dob komunistů nesměly točit komedie s tématem druhé světové války. Nechápu proč. Bylo přece po válce, tak proč si z toho neudělat legraci a celou situaci trochu odlehčit. Ve filmu se výborně doplňují dva výborní čeští herci, Jaroslav Marvan a František Filipovský. Komedie mi připoměla francouzské komedie Sedmá rota a Velký flám. (08.02.2009)

Film začíná přestřelkou a akční honičkou. CITÁT - A jéjé, člověče, ta Slávka je ve srabu.......... Černobílá komedie z roku 1947 o tom, jak se zbavit údajné mrtvoly. Dobrej soused Koula je do toho vtažen, ani neví jak. Davové scény jsou velice nepřirozené. CITÁT - Mlátěj SA mana........... Ve scéně okolo 41 minuty je muž obrán a povalen za to, že rozdával trikolóry. Po odchodu davu se muž skoro podobá Adolfu Hitlerovi. O pár vteřin dál je chyba ve filmu ( 42 minuta ). Nápis RAUCHEN VERBOTEN - ZÁKAZ KOUŘENÍ je opatlán pěnou z hasícího přístroje, při dalším záběru však nápis nic nezakrývá a je celý vidět.......... Další chyba ve filmu přijde, nebo spíš přijede ve 44 minutě. Kočárek z SA manem sjíždí ze schodů a je vidět, jak je přivázán k jakému si lanu, které ho jistí......... CITÁT - Tramvaj ? Já mám legitimaci........ V 57 minutě jsou v krátkém záběru hodiny z divným ciferníkem. Místo čísel mají písmena. Číslo jedna bylo I, číslo dvě je E, tři je A, 4 = N, 5 = V, 6 = E, 7 = P, 8 = E, 9 = N, 10 je M, 11 je zase A a Dvanáctku představuje písmeno R. Nevím, co tím chtějí tvůrci říci, mě to nic neřeklo. Závěrečná akční honička a letecká scéna je důstojným zakončením této Československé komedie. Scénář - Josef Mach. Námět - Jan Schmidt. Hudba - Josef Stelibský. Texty ( Teksty ) písní - Špilar, Mírovský a Dr. Tobis. Souseda Koulu si zahrál St. Newman. (28.09.2011)

Dávno před Sedmou rotou uměli Češi i z tragické situace vyřešit vynikající komedii či spíše grotesku ne nepodobnou americké klasice. Ten film se mi poslední dobou míjel, ale vzpomínky na to, jak dva tramvajáci nevědí, kam s ním, mi zůstaly už od dětství. Filipovský, Marvan a Neumann, to byli mistři české veselohry. Linkers byl ovšem také skvělý. (16.01.2018)