Erotikon

Debut Ity Riny v českém filmu je nezapomenutelnou událostí z mnoha různých důvodů. Je neodpustitelné, že její další tvorba (u nás i ve světě) jakoby stále neexistovala. Nejen Machatý to s ní uměl na výbornou, také například Karel Anton věděl, a proto právě jí svěřit roli Tonky Šibenice. Co ale chtít, když dodnes nedošla plné renesance všechna díla, která ve své době smetli takové události, jakými byl zvukový film či jinak špatně načasovaná premiéra? Stále se budeme schovávat za historické milníky a dojde-li ke snaze o nápravu, bude po zásluze potrestána. Ale snad už se konečně blýská na skutečně lepší časy. Erotikon už nebude muset být jediným českým němým filmem, který se dostal na obrazovky ČT mimo stoletých oslav, nebude prezentován jen pro minoritní publikum a díky možnostem DVD zasadí se o nový směr, který snad nepřinese jen další dva filmy s Burianem. To by bylo opravdu málo. - - - Viděno v kině Ponrepo, v divadle Archa, na StummFestu, v sále 429 na FFUK zkrácenou verzi, v kino sále na UPOL a v CineStaru. (19.02.2009)

Když dvě kapky splývají v jednu,je to erotické,jenomže bohužel jinak než jak si dneska tenhle pojem vykládáme. Je to spíše symbolické,smyslně okouzlující nrozdíl od vulgární a příliš názorné erotiky prezentované v dnešní době.Belldandy my svým komentem vzala slova z úst. Příběh filmu sám o sobě mi přišel jako z nějakého šestákového románu,ale kvalita příběhu je převálcována zpracováním příběhu,v oněch levných románech by po nějaké psychice postav nebylo ani vidu,ani slechu. Kdežto v tomto filmu je to většinou o psychice,duševních pochodech svedené Andrey. Ten příběh je jako z každého druhého českého filmu té doby,ale jen málo z nich se může chlubit takto kvalitním zpracováním. (26.10.2006)

Erotikon pro mě znamenal velké překvapení, protože jsem poprvé v českém filmu zaznamenal výrazný kontakt se světovou filmovou avantgardou, která byla na přelomu 20.-30. let v plné síle. Avantgardní impulsy se promítají do filmu zejména v nedějových pasážích. Snímání jízdy aut či vlaků bezprostředně upomínají k hnutí Cinéma pur, například k slavné Chomettově Hře odrazů a rychlosti (Jeux des reflets et de la vitesse, 1925) nebo k Dzigu Vertovovi. Vizuálně jde o skvěle nasnímané a sestříhané dílo, které je vzhledem k jednoduchosti zápletky místy až příliš doslovné (mezititulky jsou například zcela zbytečné). Dalším příjemným překvapením je, že narozdíl od velké části filmů němé éry, se vše obešlo i bez přehrávání hlavních aktérů. Ita Rina zvládla skvěle jak polohu naivní holky z vesnice, tak i vášeň vzbuzující nymfičky. Třešničkou na dortu pak byl živý doprovod od skupiny Forma, který v současnosti vychází i na cédéčku. Vřele doporučuji: http://formani.tumblr.com/ (09.08.2011)

Blaho, blaho, blaho. Kamera, tváře. Já nevím, mně přijde, že tento film v mnohém překračuje kontext roku 1929. Během sledování mě ani na chvíli nenapadne, že film je starý, tohle už je překonané, tohle toto a támhle tamto. Naopak si říkám "Jéžišku, to je tak krásné a stylově čistě udělané!" Film je v detailech maximálně sladký (přídavné jméno vyjadřující obdiv a nadšení). Třeba jak vypadá fotografie dcery, kterou má otec v kuchyni? Ta póza? Květiny v ruce? Blaho. A když tak vážně, intelektuálně zadumám, tak bych řekla, že mi Erotikon přijde lepší než Extase. Jaké obrazy v tomhle filmu Machatý/Vích nabízí! Dospívám pomalu k názoru, že si snad nejvíc vážím kamerově zajímavých filmů. (15.03.2012)

Vizuálne výnimočné dielo, ktoré sa zarezáva do prvej signálnej sústavy a rezonuje vo veľkom. A presne to stále obdivujem na nemých snímkoch 20. rokov minulého storočia, pretože vedia podať všetky potrebné, zásadné a vhodné emócie minimálne obrazovou formou. A nemalou a hlavne skvelou položkou sú aj herci ( hlavne Pištek a krásna Ita Rina ), ktorý proste hrať vedia. Ide tu samozrejme o prejav vizuálny, ale je to prejav, ktorý vyjadruje a doplňuje. Film krásny, smutný a veselý zároveň. (26.08.2019)