Zamilovaný Shakespeare

Když na mě příjde divadelně- Shakespearovská nálada, prohrabu se svou videoskříní a najdu tento film. Je úžasný, o hledání inspirace, pravé lásky a o lásce k divadlu, která je silnější než konvence společnosti. Musím říct, že mě při tomhle filmu často mrazí, hlavně když se reálné scény Willa a Violy prolínají s nácvikem divadla, a když jejich příběh mění obsah hry od plánované komedie k nejslavnější tragédii všech dob. Konec dojme, i tím, že se nesnaží dojmout a není zničený(zakulacen) happy endem. Z technické stránky mě vždy nejvíc zaujala hudba, té toho Oscara přeju ze všeho nejvíc, je naprosto úžasná. Ben Affleck umí hrát, na jeho Mercucia jsem se těšila záběr od záběru více, Joseph Fiennes podává především v závěrečné hře vynikající výkon a Gwyneth si roli Thomase-Violy-Julie užívá. Colin Firth s kamenem v kuchu jako Wessex je kouzelně odporný... Jen netuším, za co Judi Dench slízla toho Oscara, na plátně byla všehovšudy deset minut... Moje jednoznačně nejmilovanější "komedie". (09.06.2006)

Film se sice tyka jen zkouseni hry Romeo a Julie, takze se vicemene nic jinyho o zivote Shakespeara nedozvime, ale koneckoncu se jedna o romantickou komedii. Navic tohle stejne podle me nebylo moc podle pravdy, ale je to fuk, protoze film ty dve hodiny skvele zabavi a hlavne pobavi. A neni nouze jak o komicky sceny, tak o nejaky to napeti a hlavne peknou romantiku. Herci jsou perfektni, Paltrow s Fiennesem se k sobe fakt hodi, ale mym favoritem tu je Geoffrey Rush, i kdyz tu je jen misty, je naprosto dokonalej. Sice ze zacatku nic moc, ale postupne me film dostaval, takze to nakonec bude na tech 5*. (07.01.2008)

Veľmi prekvapivý hit, podobných príjemných filmov, ktoré ale to šťastie nemali, je viacero, takže Shakespeare mal veľké šťastie na konšteláciu hviezd. Na prvom mieste je parádny námet a scenár, takže hercom stačí iba kvalitne prezentovať to, čo sa večer doma naučili naspamäť. Tie oscary sú prehnané, môžu vzbudzovať väčšie očakávania, ako môže film splniť, tak ich ignorujte a užite si Shakespeara ako čistú inteligentnú zábavu. (29.09.2012)

Jako se poupátko rozvíjí z pupene, stejně tak se stejným způsobem vyvíjí i krásný příběh lásky dvou lidí. Unikátní Gwyneth Paltrow, jejíž okouzlující krása očaruje nejednoho muže, však touží po zcela jiném nápadníkovi. Jako každá romanticky založená mladá žena čeká na svého prince, který jí přinese střevíček a bude jí skládat nádherné básně o ničím nepřekonané lásce. I ona se jednoho dne dočká a dojde ke střetu dvou mileneckých duší, splynutí těl i myslí v jedno. Na scéně se nám prolínají veselé, ale i dojemné obrazy a střídají se překvapujícími. Nikdy není cesta k osudové lásce vysypána okvětními lístky, ba právě trny nás nasměrují k překonávání překážek a vytváří ještě větší touhu po milované osobě. Spalující vášeň milenců ve vzduchu šumí jako dopadající kapky, jenže nic není dokonalé. Přichází momenty rozčarování a jejich bláznivá láska musí čelit nepříznivým skutečnostem... Odpudivý Wessex, bezchybné kostýmy, tajemné pootevření oken do soukromí Williama Shakespeara, jednoho z nejúžasnějších dramatiků vůbec. Celkový dojem je dechberoucí, avšak je tu pár nedokonalostí. Nelíbil se mi výběr herce do hlavní role a mírně přeslazený konec, ale bez něj by to nebyla ta správná třešnička na dortu... (20.03.2008)

Realistické umění přesvědčivé autentické literární fikce není protimluvem. Jeho existence je však vzácností, protože vyžaduje prolnutí ne jedné, ale hned několika komponent. Nosný nápad je východiskem, jeho důsledné, stále tvořivé domýšlení nezbytným prostředkem a schopnost pracovat nápaditě s dějem a jeho nečekanými zákruty a výkruty požadovaným vyzněním. To všechno se tvůrcům filmu zdařilo. Mimořádný námět tak plně rezonuje se skvělými hereckými výkony. Křehký dívčí - zpočátku i panenský - půvab Paltrowové, rázná tvořivost Fiennesova (neméně dobrý je jeho LUTHER) v mých očích ustupují velmi nekonvenční osobité Alžbětě Denchové (téměř bych ji řadil výš než kreace Blanchetové nebo Mirrenové, jež samy o sobě jsou rovněž mimořádné); k dosavadnímu pojetí této osobnosti-intelektuálce přidává totiž zemitou plebejskost, z níž organicky přechází do své takřka absolutistické majestátnosti, v níž to čas od času probleskne osobitým robustní humorem. ROMEO A JULIE se za těchto okolností stávají živým a životným dramatem, které jen umocňuje náš vhled přes propast času do renesančních divadelních arén alžbětinské Anglie. Poznání, že zamilovat se může každý - i velikán - a že velké pojmy a lidé jsou v okamžicích svých všedních dnů stejní jako kdokoliv druhý, činí z renesance, zobrazené v tomto skvělém díle, součást naší současnosti. A proč ne? (16.03.2008)