Případ Dr. Kováře

Jako by těch zlých majitelů firem nebylo dost, tady máme dalšího. Tentokrát nejde o to odírat dělníky na výdělku či snad šmelit se zbožím, majitel nechce v továrně pracovní úraz a dělá vše proto, aby se nepřišlo na špatné pracovní podmínky. Jasně, snímek zase relativně dobře obsazený, ale zase tak zcela mimo není. I prvorepublikoví filmaři kritizovali leckteré podmínky, takže se nejedná o klasický socialistický film. Rozhodně to mohlo dopadnout i hůře, viz třeba Severní přístav. (31.07.2024)

Třídní rozdíly pronikly i do zdravotnictví. Zatímco primář prestižního sanatoria zavírá oči před zlořády kolem sebe, jeho v mladém kolegovi se naopak probudí soucit s chudými - pomáhá dělníkům i jejich podvyživeným dětem. Do toho zasáhne výbuch v blízké továrně a sympatický hrdina se ujme léčení těžce popáleného člověka. Naivní děj doplňuje jak jinak než zlotřilý továrník. (14.01.2006)

Miloši Makovcovi se asi moc nechtělo do čistokrevných budovatelských agitek o "nových" lidech a obcházel různými zajímavými způsoby okolo. Případ dr. Kováře je film o třídním boji, natočený tak trochu ve stylu sovětských montážníků, což v kontextu naší poúnorové tvorby působí zvláštně a z dnešního pohledu, pravda, až primitivně. Ale mě to docela bavilo - částečně zvráceně, ale částečně i normálně (film má slušné tempo a herecké výkony). Mimochodem, tříbí se nám tady nesmiřitelná dvojice Krejča - Plachý, která se o dva roky později objevuje v takřka identických úlohách v Makovcově majstrštyku Velké dobrodružství. (30.10.2011)

Černbílý film nikoliv barevností, ale svým pojetím. Soudruzi jsou čestní, kapitalisté a nesoudruzi jsou darebáci. To je zakladní linka této agitky. Je zajímavé pozorovat, jak se každý režisér vypořádal se zadáním, protože agitkám se nevyhnuli ani jiní režiséři. Nemyslím si, že by Miloš Makovec byl špatný režisér, má na svém kontě řadu zdařilých snímků. Spíš si myslím, že rezignoval a prostě natočil, co soudruzi chtěli. Někdy není prostor na hrdinství, rodina musí jíst. Tak nějak to vnímám já. Proto nemá smysl rozebírat, co bylo špatně a pracně dolovat nějaká pozitiva. (29.07.2018)

Úplně agitka to není. Výhodou je, že se to odehrává ve třicátých letech, což neumožnilo natočit typicky rozjuchanou poúnorovou taškařici. Nicméně faktem je, že několik více či méně zdařilých zápletek se ve finále slije v nechutně optimistický závěr s jasně odlišeným, kdo je špatný a kdo je zlý. A krom toho, nemám nic proti kouření, ale tyhle nikotinový ataky v českých filmech padesátých let tady bezmála končí zapálenou cigaretkou na operačním sále. Vidět víckrát doktora Kováře nemusím, ale nijak jsem u toho netrpěl. (30.11.2011)