Nebeské dny

Hodně pohledů na obilná pole, výborná hudba Ennia Morriconeho (už vím, kde se tvůrci Harryho Pottera inspirovali) a příběh, kde jsem zpočátku moc nechápala, o co jde, a později, zda vůbec někam směřuje. Jednotlivé scénky za sebe bohužel moc nezapadají, hudební podkres se při přechodu do každé další (trvající často třeba jen 30 vteřin) brutálně změní a já si nemůžu pomoct, ale nějak na mě víc působí pět pořádných scén než padesát útržků. A taky je z mého pohledu fajn, když se před kamerou něco děje, a tím "něco" myslím větší scénáristickou invenci než půlhodinové záběry na mlácení obilí. Ano, kamera je v případě Nebeských dnů hezká. Vždy to ale bohužel nestačí. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (04.07.2010)

Kamera je mistrovská a spolu s hudbou vytváří krásnou poetickou atmosféru, ale chvílema jsem měl pocit, že tvůrci se až příliš soustředí na divákovu oko a zapomínají na divákův mozek. Zejména některé jednání hlavních hrdinů bylo jak kdyby se natáčel další díl Pata a Mata. Některé věci mě přišli nedotažené a zkratkovité, mám pochopení pro pointu příběhu, ale víc jak tři hvězdy nad filmem ode mě nezasvítí. (09.09.2014)

Zvláštní a přitom neuvěřitelně krásné. Za tu Ameriku pastvin, mokřadů, vlnícího se obilí i opuštěnou farmu tleskám. Tohle byla Amerika začátku dvacátého století. První traktory, Ford model T a nezbytní kočující dělnící jezdící z farmy na farmu. Zamilovaná zápletka mi spíše překážela. Nic proti Shephardovi ani Geere, všichni hráli v pohodě ale rušilo mi to ty západy slunce a kývající se stébla trav ve větru. Kdo by to byl řekl, že tohle natočil člověk jehož Tenká červená linie patří vůbec k mým TOP filmům! (14.08.2011)

Čirá obrazová magie a jeden z nejkrásnějších filmů 70.let. Tehdy ještě Malick netrpěl obsesivní touhou předříkávat myšlenkové pochody herců filosofickými monology, takže vypráví jenom kamerou, obrazem a výsledek je vskutku magický. A také jsem si zde poprvé uvědomil, jak moc mě baví herectví neherce Sama Sheparda. (11.06.2012)

Jsem velmi rád, filmy, jenž jsem si totiž naplánoval na listopad jsou tak vydařené, že i zde musím sáhnout po absolutním ohodnocení - výběr se mi skutečně vydařil a to musím vzít v potaz, že jsem díky jedné neblahé události teprve v polovině svého seznamu, jsem zvědavý, zda-li přijde něco ještě lepšího. :-) Teď ale k samotnému snímku, nebudu nosit sovy do Athén a znovu vychvalovat kameru a vlastně celou vizuální stránku, už jsem si zvykl, že je tato stránku u Malickových filmů skutečně velmi povedená, a ani Days of Heaven nejsou výjimkou, nebudu ani vychvalovat tóny božského Ennia Morriconeho, to by také bylo zbytečné. Já se chci letmo zmínit o charakterech, které jsou dle mého napsané opravdu výborně, realismus z nich přímo kape. Ani zlé, ani hodné - což je dělení, které neuznám - ale hnaní tužbami a svědomím, což nás dle mého přesně vystihuje. Jde vidět, že byl scénář psán filozofem - což také dokazuje zapojení náboženského podtextu a motivu nádherné přírody, sociální potíže začátku 20. století, a určitě by se toho našlo více. 85% (24.11.2012)