Nebeské dny

Saint-Saënsova skladba 'Akvárium' působí na americké stepi asi jako hudba Lawrence z Arábie v podmořském dokumentu. Na hlubší smysl toho výběru jsem nepřišel a dokonale mi to ruinuje zážitek z celého filmu. Pokud bych měl jmenovat dobré filmy se špatnou hudbou, Malickovy "Nebeské dny" by byly mezi prvními. (26.03.2011)

Kamera je mistrovská a spolu s hudbou vytváří krásnou poetickou atmosféru, ale chvílema jsem měl pocit, že tvůrci se až příliš soustředí na divákovu oko a zapomínají na divákův mozek. Zejména některé jednání hlavních hrdinů bylo jak kdyby se natáčel další díl Pata a Mata. Některé věci mě přišli nedotažené a zkratkovité, mám pochopení pro pointu příběhu, ale víc jak tři hvězdy nad filmem ode mě nezasvítí. (09.09.2014)

K zdánlivé dokonalosti mi přece jen něco chybělo. Možná právě ty emoce, které už tu někdo zmiňoval. Mallick sleduje běh světa a života několika náhodných lidí. Skoro jako byste se dívali na přírodopisný dokument a pouze přihlíželi, jak a co naruší ten zavedený koloběh. Možná proto tady emoce namají místo. Krásně tu ukázal dvojí lidskou povahu - anděla a ďábla. A jak je u Mallicka zvykem, hudba se krásně snoubí s obrazem. (03.07.2010)

Tohle jsou lidé, tohle jsou jejich životy a tohle je příroda, jejíž krása bere dech. Terrence Malick si všímá hlavně té přírody a celých devadesát minut nás nechává spočinout zrakem na unikátně „čistém“ filmu. Čtyři sympatičtí herci (ano, tentokrát i Gere!), čtyři postavy, jejichž osudy nejsou nezajímavé, ale vnucuje se otázka – mohou mít v širším kontextu nějaký vliv na běh světa? Ta smířenost jdoucí ruku v ruce s neochotou regiznovat mě fascinovala. Život a smrt, prohry a vítězství, radost a zklamání – takhle to je, takhle to už jednou na světě chodí. Proč tedy máme neustále potřebu řešit všelijaké složitosti? Nebeské dny jsou překrásným filmem, jedním z nejkrásnějších. Sledoval jsem je s tichou, posvátnou úctou, abych snad nenarušil onu dokonalou harmonii. Nyní mi nezbývá než snít o zalehnutí do trávy nezaneřáděné odpadky, o vychutnání si několika minut pokojného souznění, nerušeného… vůbec ničím… nanejvýš pokojnými tóny z Morriconeho božského soundtracku. 90% Zajímavé komentáře: wipeout, krypton22, PaRi (27.03.2008)

Po docela fajn Badlands jsem si zacal myslet, ze aspon rany Malickovo filmy me zaujmou, jenze Badlands byla asi jedina vyjimka. Tohle je zkratka typickej Malick. Sazi se hodne na atmosferu a kameru, ktera je opravdu uzasna a to i presto, ze se vlastne vetsinu casu koukame na pole. Jinak pribeh je znacne jednoduchej a neoriginalni, mame tu milostnej trojuhelnik, ale postavy mluvi jen minimalne a vetsinou proste jen cumi, takze to musi zachranovat jiz zminena kamera a hudba. Ne, ze by to vylozene nudilo, jenze herci nejsou kdovijaky sympataci a nic moc nehrajou i presto, ze tu je mladej Gere, takze jsem to tak nejak dokoukal jen aby se nereklo. (29.11.2011)