Reklama

Reklama

Válka v lůně přírody. Bitva v srdci člověka... Výsledek bitvy o Guadalcanal za druhé světové války měl výrazně ovlivnit postup Japonska na tichomořské frontě. Jako posila pro bitvou vyčerpanou námořní pěchotu je roku 1943 nasazena Spojenými státy divize mladých pěšáků, jež mají zlomit poslední odpor Japonců. Vyčerpávající boj o strategicky umístěné letiště, které umožňuje kontrolu nad tisícikilometrovým perimetrem, připraví mužům ze střelecké roty Charlie peklo. Hrůzy války zformují vojáky v semknutou smečku, emoce přerostou do rodinných vazeb. Důvody války se pěšákům vzdalují, jak se svět pro muže stává nicotnějším, až se jejich boj změní v pouhý boj o přežití. Na činy divize se díváme z mnoha úhlů pohledu; patří k nim válkou vyčerpaný seržant, plukovník bažící po moci, vojín, který poznal jen dezerci, a kapitán bojující se svými vůdcovskými schopnostmi... Jedno z nejlepších válečných dramat, které obdrželo sedm nominací na ceny Oscar, natočil zasloužilý americký tvůrce Terrence Malick, jenž se Tenkou červenou linií vrátil na režisérskou židličku po celých dvaceti letech. A nebyl by to Malick, kdyby nepřistoupil k válečné látce zcela svébytným, psychologickým způsobem, opět rozbil tradiční žánrová schémata a nabídnul bytostně rozvětvený pohled, v němž lidský svár hraje jen jednu z rolí na širším kolbišti přírodního dění, pojednávajícím o věčném koloběhu života a smrti. Nevybíravě realistické scény bitevních vřav se proto mísí s poetickou obrazivostí tak, jako se mísí krev s vodními toky. Nechte se i vy unést tvůrčím tokem jedinečných vizí o nesmyslnosti a současně nevyhnutelnosti válečné mašinérie, obětavosti a osobním hrdinství. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (764)

Anthony 

všechny recenze uživatele

Poměrně slušný, vydařený válečný snímek z Tichomoří s výbornými výkony herců a s působivými válečnými scénami. Zajímavý je kontrast čisté přírody a ničících lidí. Nádherná je zde hudba Hanse Zimmera a kamera Johna Tolla. Nicméně celkově je na mě film moc dlouhý a chvílemi docela nudný. Ve stejném roce natočený Spielbergův vojín Ryan zůstává jednoznačně nejlepším válečným filmem. Z 8 oscarových nominací (film, scénář, kamera, střih, zvuk, střih zvukových efektů a hudba) nezískal film ani jednu. ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

„Až uslyšíš střelbu, pusť se po proudu.“ radí Witt svému postřelenému kamarádovi, těsně před tím, než se vydá odlákat nepřátelskou patrolu, vstříc nesobecké oběti za životy druhých. Stejná rada jako by byla mířena i na diváka. Až uvidíš první obraz, zaslechneš první tóny, pusť se po proudu a nech se unášet. Odlesky a ševelením větru, barvami, vůněmi, náladami a komplikovanými rytmy majestátního filmu-řeky. Tenká červená linie začíná u pramene, drobného, poklidného potůčku, postupně se rozšiřuje, mohutní, je stále dravější a rychlejší, vede nás skrze peřeje, kaskády, ale i místa odpočinku, kde se proud naopak téměř zastaví. Klikatí se. Obtéká neobydlené ostrůvky. A svou cestu končí splynutím s mořem. V tichosti ústí do nekonečnosti, z níž vzešel život, aby došla zaslouženého klidu. Vzpomínky. Představy. Sny. Pocity. To vše unáší s sebou. Zdá se, že hlavním hrdinou je zde sám život (v tisících rozličných podob). Lidské postavy se objevují a mizí jako čluny náhodně křižující naši cestu nebo roztodivné předměty, jež strhl magický proud a unáší je do neznáma. Někdy je zanese na písčitý břeh, kde je vysuší slunce, jindy odkloní do slepého ramene, odkud již nenajdou cestu zpět, či zavede do stínu vysokých stromů. Nebo je vrhne nazpět do hlavního proudu, mezi kameny, ale nikdy natrvalo. <> <> Již Vlny Virginie Woolfové nám podobně mozaikovitou formou vyprávění říkaly, že každý individuální život má nesměnitelné podílnictví na plynutí Života v jeho celistvosti. Na společné, sdílené duši jednoho velkého já, všech tvářích jednoho člověka, po jehož existenci se táže nezlomný idealista Witt. Avšak kdyby byla jediná vlna-promluva z onoho říčního proudu opomenuta, plynutí by bylo narušeno a „text“ by se rozklížil. Neboť právě jednotlivé fragmenty bytí (odlesky slunce na hřebenech vln) propůjčují řece života její ucelenost a pohánějí ji kupředu s bergsonovským půvabem, v němž přítomná vlna již předjímá následující. Obdobnou myšlenku obsahuje i Tenká červená linie. <> <> Malick vedle válečných výjevů (bláta, krve, výbuchů, utrpení) intuitivně klade prostřihy na přírodní dění (zvířata, stromy, oblaka, sluneční paprsky razící si cestu korunami stromů), které jednak slouží jako ladné přechody mezi prostorově nesourodými scénami, jednak jako reminiscence hlubokého spojení s přírodou a životem. Věčný koloběh zrození a zániku, který je mnohdy stejně krutý jako granáty, jež trhají na kusy lidskou duši a tělo, probíhá nehledě na šílenství zmechanizované války. („Válka lidi nepovznáší. Dělá z nich psy. Otravuje jim duši.“) Svět se rovná životu a naopak. A ve středu tohoto světa-života se nevzpíná nic menšího než chrám přírody, který, jak nesmírně výstižně napsal Karel Thein, svými „tvary a formami převyšuje počet podob lidských příběhů a neštěstí.“ <> <> Nastavuje nám příroda zrcadlo? Má válka mezi lidmi předobraz v neutuchající válce v srdci přírody? („Tohle obrovské zlo. Odkud se bere? Z jakého semene, z jakého kořene vzrostlo?") Stejně jako mír, harmonie a pochopení? Láska? („Odkud se bere? Kdo v nás vznítil ten plamen?") Existuje zde nějaké prastaré pouto? Vine se napříč všemi živoucími organismy neviditelná tenká červená linie, linie života a smrti, která je spojuje v jedno? Jsou všichni nenahraditelnou součástí jediného „krásného světla“, cyklického proudění, jehož obsah je všude a obvod nikde? Prostředníkem i hledačem tohoto tušeného řádu je právě vojín Witt, který i přes všechny hrůzy války neztrácí víru v krásu a hodnotu bytí. Společně s ním vyhlížíme, nalézáme i ztrácíme ráj mezi melanéskými domorodci, společně s ním dosahujeme vnitřního klidu: předsmrtného usmíření, přijmutí vlastní smrtelnosti, v němž se skrývá doposud unikající nesmrtelnost. (“Jak to děláš? Připadáš mi jako kouzelník.“ pronese na jeho adresu otupělý seržant Welsh.) Tenká červená linie je především Wittovým filmem, ačkoli není (a ani nemůže být) ústředním hrdinou. Skrze pohled jeho laskavých očí se vyjevuje zázračná moc Malickova poetického „kinematografu“ a zřejmě i nejvíce z Malickovy osobnosti jako takové. Schopnost vidět všechny věci zářit božskou slávou. Panteistický rozměr světa, v němž každý aspekt skutečnosti, každá živá bytost – dobrá či zlá – vyjevuje přítomnost božského, jiskru, jež nás spojuje a je zdrojem všeho tázání. Co je však nejdůležitější, díky napojení se na tento pohled (prostřednictvím kamery a média filmu obecně) jsme schopni je napříště spatřovat také. A to nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. (celou moji úvahu najdete zde) () (méně) (více)

Reklama

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Brát Tenkou červenou linii jako konkurenci Zachraňte vojína Ryana by byla chyba. Oba velkofilmy mají své kouzlo, avšak jsou pojati rozdílně. Zatímco Spielbergův velkofilm jde na to tvrdě hollywoodsky, tedy velkolepě; Terrence Malick se naopak snažil připravit syrovou a v rámci možností realistickou vizi událostí ostrova Guadalcanal a spíš než diváka ohromit velkolepou akcí a patriotistickými proslovy, nechat ho nahlédnout do duší amerických vojáků, kteří museli čelit strachu z válečného konfliktu a jeho následků či rovnou smrti. Malick měl před natáčením tohoto snímku takřka 20ti letou režijní pauzu a prý se v Evropě věnoval přípravám snímku. K ruce dostal velmi bohaté herecké obsazení (a to ještě několik slavných jako B.B.Thorton, Martin Sheen či Mickey Rourke vystříhal) s jejichž pomocí natočil extra dlouhý film, v němž se mu skutečně povedlo skoro až dokumentárním způsobem zachytit tento konflikt. Tento film se vám nepodřídí, to vy musíte k němu dospět, abyste ho plně ocenili...80% ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Tento snímek jsem již dlouho očekávala s potěšením, za nímž se skrývalo hned několik důvodů. Především hvězdné seskupení mých oblíbených herců (Sean Penn, Adrien Brody, John Cusack) a ostatních mužů známých jmen (Jared Leto, Nick Nolte...). Poté, válečná tématika a nakonec režisér Terrence Malick, který mě Novým světem naprosto uchvátil. Bohužel tento snímek na mne zapůsobil zcela opačně. Je až nesnesitelně rozvleklý, aniž by na tomto obsáhlém prostoru nabídl něco jiného, než jen pobíhání po poli, trávě a občasných patetických, nevhodných vsuvek v podobě myšlenek na téma bůh, láska, válka, svět, duše. Ty by byly zajisté v pořádku, pokud by se však neobjevovaly až tak příliš často a tím tak narušovaly celkovou válečnou podstatu filmu. V Novém světě fungovaly úžasně, jenže v něm se jednalo především o lásku a objevování nových, nepoznaných věcí. Zde, kde se jedná o válku, boje, umírání a bolest, působily možná až podivně. Ani slibní herci mě nedokázali zachránit od průměrného dojmu a časté nesoustředěnosti, jež mě během sledování potkávala. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Útok na japonci držený ostrov poblíž Guadalcanalu, na můj vkus přeplněn meditujícně filozofujícím podtónem. Je obdivuhodné, jak se tolik známých hereckých tváří ztrácí a zaniká ve prospěch ústřední myšlenky. Ve válce se člověk oddušuvní a přestává být individualitou, válka je nesmyslná. U mě se toto psychologické válečné drama bohužel zásadně minulo účinkem, namísto toho přišla nuda. I když kvalitní akce tu byl paradoxně dostatek. ()

Galerie (87)

Zajímavosti (40)

  • Scenárista a režisér Terrence Malick při natáčení nečekal na ideální podmínky a natáčel každou scénu natřikrát: při zatažené obloze, za jasného slunečního světla a při ideálním světle. Ve střižně se pak mohl rozhodnout, které osvětlení je pro danou scénu nejlepší. (HellFire)
  • Terrence Malick se ještě před ukončením castingu setkal u večeře s Nicolasem Cagem, který měl zájem o roli ve filmu. Malick následně odletěl na obhlídky lokací a po návratu se pokusil Cage znovu kontaktoval, ale zjistil, že jeho číslo bylo odpojeno. (HellFire)
  • Terrence Malicka doprovázela reputace zarputilého a odhodlaného režiséra, který si během natáčení vysloužil velký respekt u mnoha herců. Woody Harrelson (seržant Keck) a John Savage (seržant McCron) dokonce zůstali po natočení svých scén na place další měsíc, aby mohli Malicka sledovat při práci. (HellFire)

Související novinky

Disney zahazuje značku Fox

Disney zahazuje značku Fox

19.01.2020

Už je tomu téměř rok, co studio Disney dokončilo akvizici studia 20th Century Fox a všech jeho odnož. Od té doby se mnohé změnilo, několik filmů bylo zrušeno, pár titulů čeká reboot a menší nezávislá… (více)

Malick workoholikem

Malick workoholikem

25.11.2016

Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)

Reklama

Reklama