Režie:
Greta GerwigScénář:
Greta GerwigKamera:
Yorick Le SauxHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Saoirse Ronan, Emma Watson, Florence Pugh, Eliza Scanlen, Laura Dern, Timothée Chalamet, Tracy Letts, Bob Odenkirk, James Norton, Louis Garrel (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Autorka a režisérka Greta Gerwigová (Lady Bird) vytvořila Malé ženy, které čerpají z klasického románu a díla Louisy May Alcottové, a zároveň se v autorčině alter egu Jo Marchové odráží její fiktivní život. V podání Gerwigové se oblíbený příběh sester Marchových – čtyř mladých žen, z nichž každá je odhodlaná prožít život podle svého – stává nadčasovým a velice aktuálním. (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (363)
Takto sa udržiava klasika pri živote. Nejde len o román ale aj o žáner dobovej kostýmovky. Greta Gerwig nekonzervuje štýl, ale náležite ho modernizuje (fantastické rozhodnutie vyrozprávať príbeh nelineárne) a to bez toho aby žáner stratil svoj šarm. K tomu pravdaže patrí famózny casting (Saoirse Ronan je najzaujímavejšia herečka generácie) a skvelá hudba Alexandra Desplata. Síce nie som cieľovka a občas sa film trochu tiahol, tlieskam odvahe ísť do toho a nenechať sa strhnúť tendenčnou modernizáciou. ()
Neberie ma to. Snažil som sa aby sa mi to páčilo, ale asi som viacej zaťažený na kostýmovky od Joe Wrighta. Tam mi funguje takmer všetko. Pričom Malé ženy nie sú zlý film. Gerwig vie čo chce a myslím si, že v rámci žánru a prevedenia to funguje. Len to nie je skrátka môj šálok kávy. Oceňujem scény ako prvá tancovačka s Chalamentom, scény v Paríži, bruslenie alebo scény u vydávateľa, ale ako celok mi to nedokázalo sprostredkovať potrebné pocity. Jediný kto mi tam fungoval perfektne bola Florence Pugh. Tá žena to má v sebe. Takú tú charizmu, ktorá sa bude predierať cez obraz do človeka, dokým ho neučaruje. Jej premena z uvrešťanej soplane vo vyzretú a inteligentnú ženu bola nádherná a kvôli nej ma to bavilo veľmi. Inak či už vo fázach prehnanej nehy alebo rodinnej tragédie ma to nechalo chladným. Osobne som veľmi prekvapený tou nomináciou na Oscara. ()
Naprosté zklamání. Už po 12 minutách filmu jsem si říkal, čemu se ten příběh vůbec chce věnovat. V polovině filmu jsem měl pořád tutéž otázku. Naprosto chaotické, nelogické časové skoky či scény, např. Laurie byl jednu scénu s Jo, pak v další scéně zase s Amy a v následující zase s Meg, vůbec jsem nechápal, se kterou ženou tedy je. A byly tam další scény, které nebyly řádně vysvětleny, divák se v tom nemohl vůbec orientovat. ()
Než se člověk ve všech těch postavách a časových rovinách zorientoval, chvíli to trvalo, ale pak už klasický feministický příběh, který samozřejmě má co říct i v současnosti (pro Mr. Hlada viz též třeba Jane Austenová a sestry Brontëovy) šlapal jak hodinky. Na mě se tam vztahy pitvaly až moc, ale jsem chlap a tohle už k romantickému žánru zkrátka patří. ()
(1001) Panebože. Nenávidím to. Nenávidím Emmu Watson za to, jak hraje, nenávidím Gretu Gerwig za to, jak si představuje "rebelství", nenávidím Florence Pugh z důvodů, které zatím neumím pojmenovat (ale asi to bude to, že se do té role buďto vůbec nehodí a nebo mi ta postava přijde příšerně neobratně adaptovaná, neboť ve Slunovratu jsem ji milovala), nenávidím barevnou paletu kostýmů a výpravy obecně a potom ještě extra nenávidím tu jásavou hudbu Alexandra Desplata. Když se ale trochu uklidním a přestanu se zmítat ovládána emocemi, tak velmi upřímně nechápu, o čem ten film vlastně měl být, respektive o co Gretě šlo. Tím, že na přeskáčku pendluje mezi různými časovými rovinami, divákovi znemožňuje vytvořit si k postavám vztah a vůbec si uvědomit, co se s nimi děje, zvlášť když nikdo zjevně nestárne a nijak se nemění. Není to tudíž upřímně vyprávěný příběh několika "malých žen". Ale není to ani reflexivní "komentovaný" pohled na historickou realitu autorky píšící svůj příběh a nakladatele vnucujícího jí změny pro uspokojení konvencí a čtenářského očekávání, protože tenhle moment se tam objevuje jenom v krátké sekvenci pronásledování profesora na nádraží. Politického kontextu se nám taky moc nedostane a politicko-sociální smýšlení Marchových hraje roli jenom v několika epizodických chviličkách. Výsledek mi tedy prostě přijde strašně lopotný, neohrabaný, nehotový a nepropracovaný. Laurieho láska k Jo je například přítomna jenom proto, že to tak bylo v knize, ale nemám vůbec dojem, že by se film někdy zastavil a byl dost intimní a tichý na to, aby nám ukázal, že mezi nimi (alespoň z jeho strany) nějaké pouto vzniká. To už víc prostoru dostalo budování vztahu mezi Beth a dědečkem Laurencem. A vůbec je to celé hodně hlasité a ukřičené. Nezanechalo to tudíž ve mně žádné pozitivní pocity a prostě nechápu, co to mělo být, nejde tam o příběh, není to komentář, nepřijde mi to prostě hodno toho pozdvižení, co to vyvolalo. ()
Galerie (151)
Zajímavosti (25)
- Na plese tančí Laurie (Timothée Chalamet) s Jo (Saoirse Ronan) za okny za zvuku tónů třetí věty Amerického kvartetu od Antonína Dvořáka. Ten byl však napsán až v roce 1893, zatímco autobiografický román „Malé ženy“ vznikl už v roce 1868 a samotná autorka zemřela už v roce 1888. (Thanoris)
- Se šesti nominacemi na Oscara se jedná o nejúspěšnější adaptaci Malých žen. Verze z roku 1933, 1949 a 1994 obdržely dohromady osm nominací, z nichž dvě proměnily ve vítězství. (oli009)
- Timothée Chalamet improvizoval ve scéně, kdy nabízí sňatek Jo (Saoirse Ronan). (oli009)
Reklama