Scénář:
Florian Henckel von DonnersmarckKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Max RichterHrají:
Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)Obsahy(1)
Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (173)
Koch je špičkový herec, z nemeckých jednoznačne jeden z najlepších, no a Paula Beer, to je asi najlepšie pivo, aké som kedy videl, až sa mi nechce veriť, že by mala čisto germánske gény. Inak film má vynikajúci scenár, nuda nehrozí, osud postáv vám neostane ľahostajný, hoci mi chýbala väčšia emotívnosť alebo zvrat. Postava Kocha ale jasne dokumentuje, že s tou denacifikáciou Nemecka to nebolo také jednoduché. A vlastne aj naša ponovembrová doba poukazuje na to isté: Keď vieš v správnu dobu obrátiť kabát a pridať sa na správnu stranu, tak prežiješ. Ako sviňa nacistická, potom ako sviňa komunistická. Alebo u nás ako komouš a zrazu veľký demokrat. Základom je len ísť s režimom. Veľmi múdra myšlienka. A oceňujem tiež skvelú hudbu a kto iný za tým mohol stáť než Herr Max Richter. ()
Istá znalosť nemeckých dejín 20-teho storočia je na prospech diváka, tvorcovia totiž nič nevysvetľujú, a tento prístup je veľmi dobrý. Veľké časové rozpätie príbehu odsýpa slušným tempom, výhrady mám len k scénam z düsseldorfskej školy, ktoré snímok zbytočne naťahujú. Epicky ladený film má však nádhernú výpravu, krásnu hudbu a dobré herecké výkony. V posledných rokoch je nemecký film na vzostupe a určite k tomu prispieva aj historický potenciál spojeného Nemecka. ()
Po filmařské stránce velkolepý zážitek, kde si autoři naložili pořádné sousto a s výhradami ho zvládli. Příslib turné ústřední postavy třemi etapami německých dějin neznamená příběh o statečném disidentovi - snímku se daří zprostředkovat opojení uměním a vyjadřováním se skrz něj, což je většina děje hlavní postavy - chtěl by malovat svoje věci, ale systém mu zrovna nepřeje, náckové i komunisti potlačují moderní umění a individualistické cítění a když z tvorby děl, která ho netěší, unikne, měl by obstát ve světě, kde už samotná malba v konkurenci fotografie tolik nezajímá; tuhle linii si možná tolik lidí nevychutná, i když si jí film vybírá jako svoje ústřední téma. Druhé hlavní téma filmu je vztah malíře k jeho ženě a jejímu otci, což je jako zbytek filmu skvěle zahraná a silná záležitost plná emocí, kterou si užijí všichni, může vám ale vadit, že v závěru nepřichází úplná satisfakce. Nejsilnější jsou první dvě třetiny filmu nabízející emoce, poslední, možná ne tak silná třetina je už čistě o trápení umělce. Každopádně i přes určitě rozpory je to další vyjímečný film od našich německých sousedů. ()
Tak to mi zec kokot s takým filmom. Trojhodinová píčovina o umelcoch a chabých tieňoch minulosti. Rozťahané, nudné, vyšklbal som si kotlety. Koho to do piče toto zaujíma? Dejovo nudná, sterilná dráma, ktorú dezolát natočil na tri hodiny a svet sa z toho pojebal. Ty bláho, aj by ma zaujímalo konanie postáv, absencia rozprávača, kde sa všetko vyjadruje emóciou, hudbou a podobnými keksami, ale v takej stopáži a v takom tempe som to mohol jebať. Za cecky a každodennosť 2 z 5 ()
Exkurze do filosofie abstraktního malířství. 1) Film jsem si vychutnal hned z několika důvodů. Prvotním impulsem ke zhlédnutí byla účast mého oblíbeného vysoce přitažlivého 36letého Toma Schillinga v hlavní roli (Kurt Barnert). Nezklamal._____ 2) Dále jsem si nemohl nevšimnout výborného scénáře a režie s inteligentně napsanými dialogy a se smyslem pro vypointování jednotlivých obrazů. 45letý scenárista a režisér Florian Henckel von Donnersmarck odvedl dobrou práci, jak se od něho po jeho předchozích filmech i dalo čekat._____ 3) Dalším plusem je to, co většině dnešních filmů chybí, Příběh._____ 4) Navíc jsem se blíže seznámil s filosofií abstraktního malířství. Nejsem jeho fanda, nerozumím mu, ale film dokázal nepochopitelné zpřístupnit i mé cynické duši._____ 5) Mezi hromadou mladých pěkných tváří mě zaujal i 27letý David Schütter (galerista Adrian Schimmel, který udělá Kurtovi výstavu). 6) Přece jen mě napadá jedna výhrada. Snímek loví několik zajíců najednou. Zpočátku je hodně o dobové atmosféře, což v druhé polovině mizí. Linka s esesáckým doktorem se sice drží, ale na můj vkus je příliš upozadněna malířovým tvůrčím hledáním, což je třetí linka, které se dostává prostoru nejvíce ke konci filmu. Konec pak není pravým vyvrcholením dramatických zážitků, ale spíš jen kýčoidním završením umělecké cesty._____ 7) Nevím, proč přesně malíř Gerhard Richter, jehož životem je film inspirován, snímek odmítl jako zneužití a hrubé zkreslení svého životopisu. Možná měl na mysli právě uvedené výhrady, možná něco jiného. Ale vlastně na tom nezáleží. Film není o Richterovi, je o době a trochu i o malířství. Tak ho alespoň vnímám._____ 8) Velmi zajímavý koment k zamyšlení: Othello**. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (4)
- Postava Kurta Barnerta (Tom Schilling) je inspirována německým umělcem Gerhardem Richterem. (aporve)
- Natáčení probíhalo v Berlíně, Düsseldorfu a Drážďanech (Německu). Dále také v Polsku a České republice (v Praze – v Barrandovských ateliérech, Paláci Orco) a na zámku Buštěhrad, ve spolupráci s produkční společností Wilma Film. (ČSFD)
- Sochařem v klobouku na Düsseldorfské škole umění, který tvoří jen z plsti a tuků, je Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986). Jedno z jeho děl vlastní i Národní galerie v Praze (Auto). Milan Knížák jej pro galerii koupil za neuvěřitelných 500 000 €. (dana32)
Reklama