Mrtví neumírají

Film tak pomalý, že v jednom záběru se kola auta otáčejí dopředu. „To muselo udělat divoké zvíře. Nebo smečka divokých zvířat." Opakování replik či titulní písně ještě násobí pomalost vyprávění, zastavené hodinky jsou pak přímo třešničkou na dortu. Vedle parodování Romerových filmů (Noc oživlých mrtvol - hřbitovní scéna s nemrtvými či noční scéna s nahou ženou, nebo Úsvit mrtvých, kde symbolem konzumu je obchodní dům, zde pak zombie opakují jména značek výrobků, vrcholem jsou názvy léků a termíny jako wi-fi nebo bluetooth, které šeptají zombie držící při tom mobily v rukou),z nichž se zde objevuje auto, jde především o satiru společnosti. Zásahy do životního prostředí, lživá média, prolhaná vláda. Ušetřeny nejsou ani děti, které i jako nemrtvé touží nikoliv po rodičích, ale po hračkách. Škoda průměrné kamery, zato hudba byla místy uhrančivá. Ovšem postrádal jsem magičnost a tajuplnost snímku Přežijí jen milenci. Tilda Swintonová znovu potvrdila, že není z tohoto světa. Film pro okrajové publikum. (06.07.2019)

Chápu, že se vysmíváme pravidlům a stereotypům obvyklých zombie filmů a rýpeme do nich, nicméně humor si tvůrci představují tak nějak ve stylu „hloupý vtip“ zopakujeme pro jistotu ještě několikrát; mnohé je nadhozeno tak nějak nahodile, aniž by měl někdo potřebu nějakého vysvětlení (vlasatý lesní muž vše z dálky pozoruje, ale pro příběh je zcela zbytečný, děcka v jakémsi ústavu pro mladistvé jsou na tom stejně, parta Seleny Gomez taktéž); akce je záměrně loudavá, ovšem natolik, že jakékoliv „dopadnutí“ nemrtvými je úsměvné, protože i osmileté dítě by jim pláchlo; podivnou šéfku pohřební služby na konci a bez opodstatnění pohlcuje jakási vesmírná loď. Mám pokračovat? Hlavní postavy (až na jednu výjimku) vnímají konec světa s naprosto ledovým klidem, s útoky obživlých mrtvých se Jim Jarmusch vypořádává po svém a satiricky, jenže většina jeho záměrů jednoduše vyšumí do ztracena. (17.09.2019)

Prej podobenství. Jako by svět nepotřeboval nic jinýho, než další zk*rvený podobenství, kterým tzv. diváci konečně pochopí, jak se věci mají. Jako by těch podobenství nebylo už dost u Avengerů a podobně. Robbe-Grilleta na ně, Caraxe na ně, Ruize na ně, Jodorowskýho na ně - ti jim ukážou podobenství! Pro všechna ta podobenství už se člověk v kině nemůže ani nadechnout. A vezměte někdo Schleiermacherovi z ruky to ukazovátko, vždyť to se nedá vydržet. (18.12.2019)

Po povídkovém Kafe a cigára jsou Mrtví neumírají mým druhým setkáním s Jimem Jarmushem a musím konstatovat, že jsem ani v tomto případě nepřišel režisérovi na chuť. Od začátku je vcelku slušně budována atmosféru malého, ospalého městečka kdesi v horní dolní a za zvuků country fláku The Dead Don't Die se seznamujeme s tamními rozličnými obyvateli, přičemž vše pomalu, ale jistě spěje k děsuplné invazi nemrtvých. Myslel jsem, že bude film prošpikován černým humorem od podlahy ke stropu, nicméně většina vtípků a morbidních narážek mi přišla vesměs unylá - nejvíce mě pobavila scéna s prvním útokem zombie a s milovnicí Chardonnay až za hrob. Ani drobná narážka na účast Adama Drivera ve SW a fakt, že šoféroval smartíka, tomu nijak výrazně nepomohly. Ze všech postav mě nejvíce zaujala tajuplná Tilda Swinton, i když závěr její linie byl tedy hodně velký bizár. Mrzí mě to, ale (očividně přítomné) kouzlo Jarmushova nejnovějšího počinu mě minulo velkým obloukem. (09.07.2019)

Dokud Jim Jarmusch sype z rukávu všemožné popkulturní odkazy na klasické (nejen) horory a tvůrce, vtipně pomrkává na moderní trendy (zásilková služba WUPS), nebo téměř boří čtvrtou stěnu mezi divákem a děním ve filmu, je to k popukání. Pokud si ale divák od Jima žádá nějaké zajímavě napsané a fandění hodné postavy, nebo děj dávající aspoň trochu smysl, bude zklamán. Nemluvě o tom, že JJ rekapituluje tu „romerovskou“ kritiku konzumní společnosti až moc doslovně a stále dokola. Mrtví neumírají je rozhodně zábavný snímek, v kině se dá dobře užít, ale žádný zázrak se tentokrát nekonal, a že jsem do Jarmusche vkládal velké naděje. (07.07.2019)