Vše o Evě

Není popelka jako popelka. Kdo by nechtěl stát na chvíli tváří v tvář tleskajícímu davu, kdo jednou nezatoužil stát se hvězdou. Film o těch zacházejících i vycházejících, zbavený přílišné romantiky o hereckém světě. I když, ke skutečnosti má podle mě ještě hodně daleko. Ale co bych chtěl, píše se rok 1950. Na můj vkus se film snaží tvářit až příliš dospěle, hlavně v dialozích, které jsou de facto páteří celého filmu. Tentokrát opravdu nevím, za co film obdržel Oskara za režii, sám bych určitě uvítal o něco větší nápaditost (zejména, když jsem film viděl v kontextu děl B. Wildera a W. Wylera) a ne pouhé spoléhání se na herecké výkony. Ty jsou zde ovšem vynikající. (03.04.2006)

Světská sláva polní tráva, ale říkejte to někomu, kdo je pro vysněné sousto té šťavnaté pastvy ochotný jít přes mrtvoly i zjištění, že si své místo na slunné pastvině bude muset uhájit před dalšími trávychtivými uzurpátory, kteří hodlají vzdor tomu, že se jedná o typický pokrm býložravců, bojovat se zuřivostí šelem. Věčný příběh o pokušení, slávě a deziluzích v některých pasážích mírně umrtvuje ne vždy výrazná režie, ale jedovatě vtipný scénář a skvělí herci jsou natolik znamenitou živou vodou, že jsem na to prakticky hned zapomněla. Zejména Bette Davisová vydechuje krásu, talent a osobitost tak samozřejmě jako jiní lidé oxid uhličitý a nutí mě ke svým obvyklým steskům, kdy u filmů staršího data opakovaně trousím vzdechy "proč se takoví chlapi už nerodí," přidat i kajícnou obměnu této věty s ženským elementem. (27.05.2008)

Tento komentář bude zřejmě nejosobnější, který jsem kdy napsal. - Když svým kamarádům, hudebním skladatelům (Peter Graham, Martin Smolka) pouštím nějaké skladby/písničky, o kterých si myslím, že jsou dobré a které by nemuseli znát, reagují většinou takto: "Je to výborné, ale už to stačí." Dlouho jsem se divil, proč si to nechtějí poslechnout celé, vždyť se tam pořád něco děje, něco se mění.... Po shlédnutí (ca. 1 hod. tohoto filmu) jsem na to konečně přišel. Pro ně je celý kus naprosto předvídatelný, nápad a záměr je patrný hned na začátku, veškeré možné variace a modifikace nejsou relevantní ani zajímavé, oddělení diváka od herců/hudebníků je nepřekonatelné. Kdo ale ví, co si o tom doopravdy myslí sami. (31.05.2015)

Evo tebe budou lidi vždy milovat i nenávidět. Máš v sobě něco, co přitahuje i děsí zároveň. Vzešla si ze špíny popela a bídy, aby sis podmanila svět. Ty jsi jedna z dcer Lilith, první ženy Adamovy. Budeš se znovu a znovu vracet, abys lidstvo pokoušela. Abys ho ovládala. Ty máš tvář čisté ženy. Věrné muži a poslušně mu sloužící. Tys ale nebyla stvořena z žebra Adamova jako tvoje jmenovkyně. Nikdy mu nebudeš patřit. Ty nebudeš patřit nikomu Evo. Máš v sobě hada. Jen ty budeš vládnout světu skrze muže, zatímco on bude žít v nevědomosti. Tvůj život bude ale krátký a krutý. Ty záříš spalujícím ohněm a spálíš naprach vše, co ti stojí v cestě. Pak ale vyhasneš naráz a brzy. Dál už tě čeká jen život v nekonečné prázdnotě. Krutý osud tě čeká Evo. To tebe Margo, tebe čeká jiný osud. Až si budeš někdy připadat sama a bezmocná, vždy přijde někdo, kdo tě zachrání. Ty nikdy nemůžeš vyhasnout, ale nikdy nebudeš ani opravdu hořet. Tvůj život bude dlouhý, ale nikdy nebudeš opravdu žít. Vždy budeš narážet na vnitřní překážky, které ti nedovolí dojít dál než se sluší. Nikdy se neobětuješ pro opravdové cíle. To tebe Evo, tebe nezastaví nic. Zaplatíš za to ale cenu nejvyšší. Nikdy nebudeš mít opravdové přátele ani manžela, který by tě miloval. Budeš žít stále v neklidu. Myšlenka na to tě ale netíží. Ty s radostí obětuješ vše pro svou krátkou slávu. Pro svou moc. Pro tak krátký pocit absolutního štěstí, které pohasne stejně jako tvůj vnitřní oheň. Já vím, ta vášeň tě spaluje i žene dopředu. Jen proto dokážeš nemožné Evo. Ty jsi totiž jiná než všechny ostatní. Ty budeš navždy vzorem i varováním těm nemnoha tobě podobným. (10.01.2011)

Jo tak takhle nějak si představuju vysokou školu (především ženského) herectví. Anne Baxter jako Eva, se svým až děsivě umírněným projevem od prvních lehkých náznaků skutečných ambicí až po postupnou proměnu ve výslednou „formu“, mi předvedla herecký koncert jako už dlouho nikdo (nutno ovšem poznamenat, že Bette Davis jí byla, když to tak drze napíšu, téměř rovnocennou protihráčkou). Z mužských postav bych určitě chtěl zmínit DeWitta, jehož cynika jsem si opravdu užíval (vůbec mě snímek svým občasným jízlivým humorem mile překvapil). Ale film má rozhodně co nabídnout i po příběhové stránce. Děj mně osobně přišel dostatečně chytlavý na to, aby člověka dokázal přes 2 hodiny zabavit (i když se jistě sem tam najdou slabší místa) a sledováním nenápadného vzestupu zase plně zaujmout; a kupříkladu na takovou děkovnou řeč, vůbec nejkrásnější scénu filmu, se rozhodně vyplatí si počkat a následně ji vychutnat plnými doušky. Pobavil mě i konec s koloběhem. Vidím to na slabší, ale plný počet. Zajímavý komentář: GilEstel (28.09.2014)