Kleopatra

Jak ostudné, že mně, starého nesnášeče všeho bombastického a typicky hollywoodského (Intolerancí to začalo a od té doby jsou všechny ty filmy takové, nebo takové chtějí být, ach jo.), na tomto filmu nejvíce vadila hlavní postava a herečka, která ji představuje. Nejsem si totiž vůbec jistá, že jsem byla svědky nějakého hereckého výkonu. Celou dobu jsem přemýšlela, jak toho dosáhli, že její prsa drží tvar v každých šatech, nikoli nad tím, jak vdechla panovnici život a duši. Další věc je ta, že Harrison si svým výkonem vydobyl víc mojí přízně než Burton, a to nikdy není dobré, když závěrečnou část okupuje méně oblíbená postava. A když už jsem u toho reptání, tak je to právě díky takovým filmům, že získávám dojem, že panovníci vlastně ve skutečnosti nepanují, jenom vysedávají na zlatých křeslech a jedí po jednom hroznové kuličky.-"Polévka je horká. Polévka je studená. Marcus Antonius zemřel." (13.01.2011)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)

Symbolické ukončenie desaťročnej éry hollywoodskeho monumentalizmu. Kleopatra už nedokáže držať tak vysokú látku ako jej historickí predchodcovia, sem-tam sa nevyhne kŕčovitejšiemu prejavu, ale stále si zaslúži divácku pozornosť. Recenzia : http://madsbendermovieblog.blogspot.sk/2014/05/kleopatra-produkcia-velkabritania-usa.html#more (22.05.2014)

Láska a vášnivá dramata nejvyššího egyptského patra. Titáni z hlubin historie, které žádná slovutná stavba nezastíní, nezakryje. Zlatá sfinga s omračujícíma safírovýma očima, magnetizující Liz Taylor, usedla na trůn pod pyramidami, který trvale neuvadající památné vavříny ovívají a nikdo ji herecky, tak výsostně epicky nenapodobí. (13.02.2017)

Velkolepější než cokoliv před ní a možná i po ní. Kleopatra je snímek, který ukázal hranice Hollywoodu a svým rozpočtem, ale i výpravou a celkovým velkolepým pojetím všech kulis do dnes dokáže omráčit diváka. V době digitálních efektů je stále cítit klasický film ve vší kráse. Bohužel právě velikost samotného filmu je jeho největším problémem. Sledovat dvoudílnou televizní verzi o délce 233 minut v dabingu a ořezu je popravdě barbarství, ale režisérský sestřih o 320 minutách? Stejně jako většina dobových snímků a ještě k tomu historických se Kleopatra vyznačuje extrémně pomalým tempem a natahovanými dialogy, které jsou pro většinu dnešních diváku přeložitelné jako nuda. Vnímat však Kleopatru očima, které se chtějí dívat a historické prostředí je velmi zajímá, tak nenajdou zajímavější látku na sledování. U mě je průměr se vším všudy, přes všechnu tu krásu, co jsem ty čtyři předlouhé hodiny viděl... Na plátně v originále to musí být nesrovnatelný zážitek, ale nevím, zda bych ho chtěl podstoupit. (14.08.2009)