Baby Driver

Muzikál může být i dnes stále živý žánr, a to navíc ne pouze v předvídatelné resuscitaci klasických postupů a la "La La Land" a spol., ale díky uchopení formálním mistrem s ambicí. Primárně sice "Baby Driver" mísí gangsterku a romanci, ale mnohem zásadnější je Wrightův koncept veškerý styl filmu vystavět kolem hudby. Sice ve výsledku postavy zpívají a tančí pouze občas, ale o to víc tu na hudbu tančí auta při honičkách, v rytmu soundtracku se střílí a vykrádají banky, ba dokonce i ty zamilované pohledy mají svůj sound. Úvodní titulkový záběr s cestou pro kafe co do choreografie pohybu aktérů, kamery i mizanscény a sladění všech těchto složek s hudbou představuje jeden z naprostých vrcholů muzikálu. Na obecnější rovině je neméně fascinující, že za nejmlaději působícím hollywoodským filmem posledních let stojí čtyřicátník, což se nevztahuje pouze na formální svěžest a feeling filmu, ale také nevyhnutelný pocit generačního lakmusového papírku. Už trailer mohl u třicátníků vyvolávat pocity nepatřičnosti, který film ještě upevňuje svým zastřešujícím principem coby zpřítomnění niterného pocitu mladých vyrůstajících v popkultuře, kde se každý vidí jako hvězda vlastního videoklipu. Věk Wrighta pak prozrazuje pouze hudební vkus a konkrétní volba skladeb, byť podobně jako Tarantino má šanci z oprášených kdysi-hitů a zapadlých vychytávek udělat generační retro soundtrack. Současně ale také ukazuje, jak zásadní vklad do předchozích společných filmů vnášel Simon Pegg, protože "Baby Driver" na rozdíl od nich postrádá nadhled a schopnost se nebrat vážně. (05.07.2017)

Edgar Wright se film od filmu zlepšuje a tímhle mi udělal neskutečnou radost. Baby driver je neskutečná stylovka,která má kultovní nádech a za 20 let by se z něj mohla stát klidně klasika. Film mi nabídl víceméně vše, co od filmu očekávám počínaje excelentního hereckého cástingu se sympatickým Ansel Elgortem, drsným Jamiem Foxem, nasraným Jon Hammem, strašně sexy Eiza Gonzáles, děsivým Kevinem Spacey a roztomilou Lily James. Soundtrack je naprosto chytlavý a dotváří skvělou atmosféru, vizuálně naprosto bezchybné, kamera nevídaně přehledná, akce prvotřídní ( Ozvučení přestřelek patří k nejlepšímu, co jsem kdy viděl), drajvové tempo, občasný humor, emocionální základ i nečekaná rozuzlení mi z filmu udělala mimořádný zážitek, kde především u konce jsem měl chuť si urvat koule a hodit je po plátně od radosti, z toho jaká to je pecka. Společně s Hacksaw Ridge a Johnem Wickem 2 řadím Baby Driver mezi nejlepší letošní kino zážitek. Tohle jednou projekcí nekončí. 95% (11.07.2017)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

Jak mě potěšily Dobrý časy, kde hudba žene film zběsile dopředu, tak mě zklamal Baby driver. Úvodní automobilová honička je super, pak se na scéně objeví ONA a.. pak až do konce to kdovíjak zajímavé nebo strhující není. Píšou to tu všichni, ale je to tak, chybí propracovanější příběh, výraznější postavy i ten nadhled, proboha. Občas sice potěšilo nastříhání na hudbu či zvukové efekty, ale to byly jen momenty, čekal jsem toho víc. (06.07.2017)

Pro mě až moc předvídatelné a ploché. Exteriér hlavního filmového hrdiny se oproti standardům razantně proměnil. ALE je to vlastně celé "jen na oko" a nebudu hodnotit vysoko jen pro to, že hlavnímu hrdinovy je 15 let, umí řídit, neustále poslouchá hudbu, neustále má negelovaný vlasy a slyší i trávu růst. Opravdu kvalitní hrdina pro naše adolescenty ke kterému mohou vzlížet. Tfuj! ZA mě 50% (14.10.2017)