Režie:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (1 036)
Italská zručně natočená oscariáda, kterou ale nikdy nedocením. Na začátku jsem totiž dostal romantickou komedii a protože jsem film viděl bez znalosti premisy, nemohl jsem být připraven na tak razantní zásah do nastolené atmosféry. Přijal bych naprostou změnu stylu vyprávění a proměnu do válečného dramatu, ale pokus o zlehčení pozdějších mrazivých chvil mě ve většině případů spíš znervózňoval. To pak i nejslavnější scéna celého snímku ztrácí na síle. Benigni objektivně vzato umí, námět a vůbec celý vymyšlená dějová kostra stojí za to, ale já se jako jeho publikum necítím. ()
Nemám slov. Kouzelné, originální, vtipné, slzy produkující a vzhledem k tomu, že se klidně mohlo jednat o reálný příběh, také šílené. Obrat z romantické pohádky na drsné drama z prostředí koncentračního tábora je až nečekaně silný, stejně tak onen hořko-sladký závěr. Benigni je génius, kterého už nikdy nepřestanu obdivovat, a to ani jako herce, ani jako scénáristu nebo režiséra. A co se tématu týče, pro mě absolutní top... 100% je málo. ()
Je neuvěřitelný s jakou důvtipností, kreativitou, nonšalancí a elegancí Benigni dokázal na prostoru necelých dvou hodin skloubit tolik protichůdných kontrastů najednou – humor vůči zlu, radost vůči žalu, nevinnost vůči tyranii, něhu vůči bezcitnosti, půvab vůči krutosti, grotesknost vůči vážnosti, krásu vůči ošklivosti, lásku vůči nenávisti...... Díky těmto jedinečným aspektům vznikla jedna z nejlepších a nejoriginálnějších tragikomedií v dějinách filmu, která vás rozesměje, ale i rozpláče - zkrátka dojme. Roberto Benigni je génius. Bravisimo! ()
ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... ()
Velmi naivní ale přesto milé, moudré a velmi lidské. Benigni zde opravdu odvedl dobrou práci. Samozřejmě v kontextu s realitou by to neobstálo, ale jako takový lehce absurní náhled na holocaust je to dobré. Oproti všem těm Schindlerům, Chlapcům v pruhovaném pyžamu, Šedým zónám atd.. je to zase něco jiného. Ten vzkaz tam ale pro diváka je také, i když jsou zvěrstva vyhlazovacího tábora pěkně zabalena do narozeninového papíru s mašlí. * * * * ()
Galerie (38)
Zajímavosti (16)
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho. (Kulmon)
- Tank, který se objevil v závěru filmu, je americký Sherman M4. (Listeroman)
- Číslo uniformy Roberta Benigniho (Guido) ve vězení je stejné jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor. (Kulmon)
Reklama