Režie:
Ari AsterScénář:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrají:
Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Archie Madekwe, Anna Åström (více)Obsahy(1)
Vztah Dani a Christiana už nestojí za nic. Možná to ale spraví výlet do severní Skandinávie s partou kamarádů. V odlehlé vesničce odstřihnuté od okolního světa se tu jednou za 90 let, na letní slunovrat, koná speciální slavnost. Mladí Američané si užívají bezstarostné prázdninové veselí v místě, kde slunce nikdy nezapadá. Vše se ale zvrtne, když je vesničané přizvou k rituálům, při kterých se místní ráj na zemi mění v čím dál děsivější peklo. Horor Ariho Astera (Děsivé dědictví) ukazuje, že za bílého dne se mohou odehrávat ty nejtemnější věci. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (817)
Slunovrat JE událost, minimálně letošního roku. S nekompromisním stylem Ari Astera jsem byl minulý rok konfrontován v Děsivém dědictví, takže jsem tak nějak tušil do čeho jdu. Slunovrat mě docela něpěkně rozhodil psychiku a já nejen že nemohl v noci pořádně spát, ale hlavně ráno jsem si připadal jak po nějakém halucinogenním výletu. Můj názor je ten, že tento film může v mozku spustit jisté chemické reakce. Film tancuje často mezi bizárem, gorem a vztahovkou, vše to dělá ovšem neskutečně chytře a diváka nakonci jen tak pohodí psychicky zničeného někam do příkopy. Pro slabší povahy to rozhodně tentokrát není. 90% ()
Ari Aster a Jordan Peele jsou Carpenter a Cronenberg 21. Století bez debat! Midsommar je opět jeden z těch kontrovérzních hororů, který není divácky příliš vděčný a potěší pouze náročnější a především trpělivější diváky, kteří však dostanou solidní odměnu. Největším mínusem je pomalejší tempo ( první hodinu se takřka nic zajímavého nestane), ale od prvního „obřadu“ film začne být čím dál zajímavější a především znepokojivější. Celá ta mytologie Švédské pohanské komunity je dostatečně zajímavá, neokoukaná a velmi nepředvídatelná. Velkým plusem je Florence Pugh, která předvádí úchvatný herecký výkon ( rozhodně nejtalentovanější mladá herečka současnosti), perfektní je také hudba, která je na horor velmi netradiční, ale skvěle zde pasovala, je zde také velmi kreativní kamera a absolutně největší lákadlo je samozřejmě samotné Gore, které Ari Aster servíruje v takové šokující formě, že slabší diváci film raději vzdají a odejdou. Finále typicky symbolické a neskutečně morbidní ( větší úlet jsem ještě neviděl). Pomalé, plíživé, znepokojivé, šokující, neortodoxní a silně kontrovérzní takový Midsommar je. Hereditary se mi líbilo o chlup víc, ale i tohle je letošní klenot. PS: Jak jsem viděl v kině Teenky, které vlezou do kina jen proto, že vidí žánr Horor a chcou skákat ze sedačky, tak musely být velmi překvapeny, co vlastně dostaly. 80% ()
Přes řadu odkazů a podobností cením jako vysoce originální. Řemeslně výborný, kulturně poutavý, mega pěkný na pohled, neotravně artový, černohumorný, znepokojivý, zlověstný, krásně pohansky chladný a nesvatý - čili horor nehoror, je to přesně ten typ filmu, který přiměje pár "feel-bad" (x) piček odejít, vrazí obrázky do hlavy a vůbec, přijde vzácně jednou za věk. Při Ättestupa scéně téměř extáze. Pughová letos podruhé klíčová, na Astera jsem teď definitivně zvědav. ()
Horrorové subžánry jsou svázány tradicemi; a o "folklórním horroru" to platí dvojnásob. Jak ostatně také jinak, když máte film, jehož jádrem je dodržování a ctění tradic, že? Snad proto se do nich příliš tvůrců nehrne. Protože vypořádat se s tím, že divák bude vědět "odkud kam to celé směřuje", to jistě není nic lehkého. Co vědět; bude to očekávat a snad i vyžadovat. A co hůře, dostáváte se do pozice, kdy chtě nechtě vystavuje své dílo poměřováni vůči wickermanovského piedestalu kultovnosti. Přesto se v posledních letech několik vlaštovek objevilo. Asterův Slunovrat je z nich nejlepší (byť má paradoxně blíže k nové Suspirii než Wicker Manovi). Ostatně jako u všech nejlepších horrorů je "strašení/znepokojivost" jen prostředek jak nahlížet na obyčejné problémy. A tak je Slunovrat v první řadě mrazivá psycho studie nefunkčního vztahu/rozchodu; a ruku v ruce s tím jde, že je to studie znepokojivá, nepříjemná, skvostně nasnímaná, nějakým tím gore efektem obohacená a strhujícím způsobem zahraná. ()
Mild spoilers ahead. Ještě teď nemůžu dejchat, velký vnitřní znechucení a totálně divná várka pocitů, která se střídá raketovým tempem, kdy se smějete, brečíte, ste jak sjetý, buší vám srdce ze strachu a chce se vám blejt. A to všechno ve stejnej moment, z čehož ste vnitřně dost zmatený, protože to vaše hlava nezvládá zpracovávat. Fakt díky, ale znova to už vidět nikdy nechci, jinak skočim ze skály na šutr a netrefim se, a kladivem fakt dostat nechci:( P.S.: asi tak nejvěrohodnější zachycení tripu ever. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (47)
- Stejný způsob, jakým „přičarovat“ lásku, tedy přimíchat chlupy z intimních partií do jídla osoby, u které chceme, aby se do nás zamilovala, nalezneme i v českém filmu Grandhotel (2006). (Petsuchos)
- Celý film je metaforou pro rozchod a ve svém jádru je o rozkladu vztahu mezi Dani (Florence Pugh) a Christianem (Jack Reynor). Režisér a scenárista (Ari Aster) na filmu pracoval, když se vypořádával sám s rozchodem, a to jej velmi ovlivnilo při práci na postavách, a to hlavně Dani. (hansel97)
- Natáčelo se v Maďarsku a v Utahu. (Varan)
Reklama