Slunovrat

Fantastické, keby nebolo zopár menej presvedčivých hereckých výkonov, tak idem do plna. Takto si predstavujem mysteriózny horor s námetom - partička mliečniakov niekam príde, najprv tralala a potom sa začnú diať veci, že sa nestihnú čudovať. Tiež sa mi páčil spôsob podania príbehu, kde formálna stránka na istých miestach pripomínala umenie, ale nič prehnané, také akurát. Možno trocha škoda, že sa nepritlačilo na hororové prvky, ale znepokojivé to bolo aj tak dosť. Už od príchodu (ten úvod nič moc, len na poznanie postáv) do tej dediny sa režisérovi podarilo vyliať mi na chrbát nepríjemný pocit niečo na spôsob "tu niečo nehrá, toto neskončí dobre" a ten vydržal až do konca. Pritom koniec stojí za zamyslenie. Určite ide o jeden z mála hororov, z ktorých si divák aj niečo odnesie. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (09.10.2019)

Tohle byl pro mě jeden z nejnepříjemnějších filmů, co jsem viděl. Je to v podstatě určitá dystopická vize zasazená do současného světa. První půlka působí skoro jako dokument a druhá půlka je šílená jízda. Možná malinko předvídatelná, ale to snad jedině díky tomu, že se to pyšní nálepkou horor, tak to člověk trochu čeká. Jinak šílená marnost a zoufalství. Nesnáším iracionalitu ve všech formách a tohlecto byl teda šílený trip, a to snad u všech postav. Normálně bych to asi odsoudil, ale na tenhle film se jen tak nezapomene. Hodně scén natočeno opravdu velmi sugestivně. (02.09.2019)

Já tedy s kolegou Goldbítrem ani s kolegou Raslem nikdy nešukal jako kolega Enšpígl, tudíž jsem film sledoval doma z postele, bos a sám, aniž bych u toho nějakému nehezkému kolegovi pulíroval Grünwalda, nicméně musím s velkým překvapením konstatovat, že i bez těch homohrátek se mi film líbil stejně jako jemu. A to jsem do toho šel s velkým despektem, nabytým po předchozím režisérově počinu, který odborná filmově-teoretická terminologie jednoznačně striktně definuje jako „narkoleptickou pičovinu“, tudíž jsem se a priori obával, že i tento kus Zdědí onu Děsivou prudu a chujologickou konkluzi. No, sice se místy v Midsomrdu těch pár pásem švédských plísní a tanců vskutku vleče strhujícím tempem Midsomrdských vražd, mimochodem dodnes využívám stoprocentně funkční metodu na nespavost, kdy v duchu počítám inspektory Bárneby, a maximálně po pátém jsem vždycky spolehlivě tuhý, avšak jinak to není nudné ani trochu, precizně to pracuje jak s diváckým očekáváním a přesně gradovanou atmosférou, tak s mykologií nordických pohanských kultů, a to včetně roztomile brutálních vikinských krvavých orlů. A už nikdy nechci píchat, aniž by mi u toho s temným mručením fandil a pomáhal přirážet kroužek nahých otylých skandinávských stařen. (25.09.2019)

Ari Aster už plně vyložil karty na stůl a ukázal nám svůj tvůrčí rukopis, Slunovrat se veze na vlně jeho předchozího Děsivého dědictví, ale čistokrevným hororem je snad ještě méně (chvílemi téměř připomíná procedurální etnologické drama, v němž drastické scény jsou jen tak mimoděk), vlastně se dost přibližuje jedné ze svých nepopiratelných předloh, Rituálu, a to chvílemi možná až moc. Každopádně napsané a natočené je to velmi zajímavě, Aster moc dobře ví, kam dát kameru a jak rozmístit herce na scéně, aby vytvořil vizuálně lahůdkové záběry. Navíc naprosto mistrně zobrazuje prostředí, v němž se divák i hlavní postavy musí nutně cítit jako nevítaní cizinci a okoření snímek i vcelku notnou dávkou humoru (postava hraná Willem Poulterem je naprosto k popukání i v jinak dost vážném příběhu). Je to sice poměrně předvídatelné v osudech stěžejních postav (což zřejmě byl záměr), přesto jde o technicky brilantní filmařinu, na níž se člověk rád dívá i ty dvě a půl hodiny, které poměrně rychle utečou, a chvílemi s otevřenou pusou sleduje, jaké to „WTF“ si Ari Aster pro diváky připravil. (25.07.2019)