Slunovrat

Všechno, co chcete od pohanského hororu tam je, ale nádavkem dostanete MNOHEM víc. Slunovrat je velmi vynalézavý při zobrazení sjetosti postav. Zároveň mistrně kupí jednu bizarní situaci za druhou, takže v jednu chvíli se smálo celé kino při naprosto groteskní situaci, která předčí leckteré komedie, aby jim úsměv během chvíle zamrzl, protože přijde nepříjemná, emocionálně vyhrocená scéna. A nikdy nemáte jistotu, že tohle už je jako všechno. Fantazii se meze nekladou a i když tak nějak tušíte, kam se děj bude bude ubírat, stejně vás dění překvapí.SPOILER Pátou hvězdu dávám za katarzi hlavní hrdinky. Je skvělé, že jsme nebyli svědky zavrženíhodného barbarství. Naopak. Kruh se uzavřel, rituál je důstojně proveden, což zajistí bohatou úrodu v harmonické komunitě se znovuzrozenou královnou Slunovratu, která jistě zplodí mnoho silných potomků. (07.08.2019)

║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $27,426,361║Tržby Celosvetovo $42,291,572▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,085,847║ Tržby za predaj DVD v USA $208,946║ Režisér Ari Aster sa teda riadne profiluje na horor zvrhlíka pár exceláns. Niekedy solí riadne brutal scény, až zamrazí. Veľmi otvorený všetkému, ešte keď čo to doladí, tak bude z neho majster hororu aký tu dávno nebol. Veríme mu, že to časom dá vo veľkom po všetkých stránkach. /60%/ (30.12.2019)

Ari Aster a Jordan Peele jsou Carpenter a Cronenberg 21. Století bez debat! Midsommar je opět jeden z těch kontrovérzních hororů, který není divácky příliš vděčný a potěší pouze náročnější a především trpělivější diváky, kteří však dostanou solidní odměnu. Největším mínusem je pomalejší tempo ( první hodinu se takřka nic zajímavého nestane), ale od prvního „obřadu“ film začne být čím dál zajímavější a především znepokojivější. Celá ta mytologie Švédské pohanské komunity je dostatečně zajímavá, neokoukaná a velmi nepředvídatelná. Velkým plusem je Florence Pugh, která předvádí úchvatný herecký výkon ( rozhodně nejtalentovanější mladá herečka současnosti), perfektní je také hudba, která je na horor velmi netradiční, ale skvěle zde pasovala, je zde také velmi kreativní kamera a absolutně největší lákadlo je samozřejmě samotné Gore, které Ari Aster servíruje v takové šokující formě, že slabší diváci film raději vzdají a odejdou. Finále typicky symbolické a neskutečně morbidní ( větší úlet jsem ještě neviděl). Pomalé, plíživé, znepokojivé, šokující, neortodoxní a silně kontrovérzní takový Midsommar je. Hereditary se mi líbilo o chlup víc, ale i tohle je letošní klenot. PS: Jak jsem viděl v kině Teenky, které vlezou do kina jen proto, že vidí žánr Horor a chcou skákat ze sedačky, tak musely být velmi překvapeny, co vlastně dostaly. 80% (09.07.2019)

Nuda v severním Švédsku. Pohanský horor, který je v podstatě analogií k subžánru hororů, v nichž se jedinec/skupina jedinců dostane na odlehlé místo mezi členy náboženské sekty, paradoxně se sektáři i pohané ve filmech chovají podobně a nově příchozí cizinci dopadnou nakonec vždy stejně... Vizuálně pěkné (zajímavá je práce s barvami - bílá je tu použita ve smyslu černé, po asijsku barvy smrti, celé je to extrémně přeexponované atd.), jinak zdlouhavé, nudné a předvídatelné... (04.10.2019)

Fíííha. Švédové rozhodně neskáčou nadšením. Nezměrné dobro z téhle severské komunity se totiž začne chtě nechtě bortit pod rukama. To bylo tak: při příležitosti oslav slunovratu, které se konají jednou za nespočet let, se do rodného kraje vrací ze Spojených států univerzitní student a vezme s sebou bandu přátel. Léto v Evropě, proč ne? Tvoří je hlavně pár, který spolu nějakou dobu je, ovšem její psychické potíže, které ještě prohloubí rodinná tragédie, vztah dlouhodobě narušují. Skandinávští blonďáci a jejich obřady ovšem s mezilidskými vztahy celé party ještě sakra zacloumají. Zdá se, že tvůrci mají tamní (dávnou) kulturu solidně nastudovanou, to, co se děje v druhé polovině je jen logické vyústění velmi umně vystavěného příběhu. Nikdy úplně nezapadající slunce, předlouhé záběry, střídání nálad a emocí, nespočet bizarních scén, postupy jdoucí si svou vlastní cestou, množství vizuálních detailů, skvostná gradace. A dost drsných momentů, které ovšem tak nějak do děje patří, a je jen na divákovi, na kolik se jim (snad až) „vysměje”. Nejde o exhibici, nýbrž o chytrý autorský záměr. Pokojné oslavy přírody provázené četnou konzumací halucinogenů mají svůj pevný řád, komunita ctí striktní pravidla. Chápu, že pro milovníky „klasických” hororů půjde o špatně stravitelný vtip, kdo zná jméno režiséra a scénáristy Ari Astera, musel tušit, že to nebude procházka sluncem zalitou loukou. Víru v samu sebe získávající Florence Pugh je velmi dobrá. (02.10.2019)