Sebelum Iblis Menjemput

Režisér řezničiny Rumah Dara a brutální, krvavé pecky The Night Comes for Us, přichází s ďábelským Hororem. Právě po filmu The Night Comes for Us, jsem si přál, ať opět takovou brutalitu předvede ve svým dalším Hororu a právě v tomto ohledu jsem mírně zklamán, protože některé scény jdou mimo záběr a to u tohoto režiséra není zvykem. V čem ale zase naopak zabodoval, je celkem dobrý příběh, vynikající masky a dost strašidelná atmosféra. Některé scény fakt výborné - nemocnice, stáhnutí matky do sklepa (nehty auu), Voodoo. Škoda toho Gore, jinak ale spokojenost. (278. hodnocení) (08.12.2019)

To, že Timo Tjahjanto umí už vím dávno, protože jsem snad až na tenhle kousek a jeho pokračování viděl od Tjahjanta všechno. A kromě Killers (2014) mě nikdy nezklamal. Tak doháním rest z jeho filmografie. Nezklamal ani tentokrát. Tjahjanto je prostě ďábel a servíruje tuhle démonickou podívanou u které musí chrochtat blahem i Satan a jeho konkubíny. Dobrej vizuál, dobrej zvuk, hutná atmosféra a jako bonus nějaká ta povedená gore scéna. ,,Obličejová maska" je TOP. Na 5 hvězd to sice není, protože místy je to zbytečně natahovaný (určitě bych ubral pár minut ze stopáže) ale solidní 4 démonický hvězdy si to určitě zaslouží. (19.10.2022)

Faust, Popelka, Poltergeist (nejen levitující nábytek, ale především scéna s hrobem), Evil Dead, Vymítač ďábla (divoká postel pobavila) v jednom kotlíku a navrch bubák ve skříni, bubák pod postelí, prokletý sklep, liják, bouře, voodoo panenky, zkrátka jedno klišé přebíjející druhé. Ale protože převládali démoni, respektive posedlost jimi, nikoliv směšní asijští bubáci, tak jsem byl vcelku spokojen. A také se nehrálo na lekačky, nýbrž atmosféru, což jsem zejména ocenil. Pravda, scéna v nemocnici moc strachu nenahnala, za to hledání v domě či cesta lesem jisté napětí měly. Hororový fanoušek se samozřejmě nejspíš bát nebude, ale vizuálně se mi film líbil a výše uvedené snímky neberu tak, že by byly vykradené, spíše jsem měl pocit, že Tjahjanto dal jasně najevo inspiraci a poctu. Chytré bylo také ukázat Satana jen v krátkém záblesku tak, aby nepůsobil směšně. Po dlouhé době mě tento žánr příjemně překvapil. (12.01.2020)

Takže potvrzeno: Tjahjanto neumí pracovat s napětím (narozdíl od jeho kolegy Joka Anwara), a když už rozehraje nadějně se tvářící scénu, zabije jí buď bubákem, který vyleze přesně z místa, odkud to čekáte, anebo abnormálně dementní reakcí každé z postav. Režisér všeobecně neumí vytvořit typ hrdinky, na níž by vám aspoň trošku záleželo, a díky těm nářkům a stížnostem (holt rozvrácená rodina, jak jinak), co strká postavám do huby, se ani nelze divit. No a korunu tomuhle bizarnímu divadlu navlékne moment, kdy se jedna postava, utíkající skrz temný les, schová před bubákem za strom - s rozsvícenou baterkou! No ty krávo! Abych furt nehanil, masky jsou fajn. Ale to je pro mě fakt málo. Momentálně tak netuším, jestli mám chuť na dvojku. (20.06.2021)

Ne, že by šlo o tradiční satanistiký kroužek jak ho známe v Evropě, ale trochu jsem doufal v nějaké exotičtější ozvláštnění, jak už to asiaté umí. To se sice nekonalo, ale vynahradily mi to děsivé herecké výkony. Resp. takto...je velký rozdíl mezi hraním na kameru a divadelním představením. Exprese-přehrávání a pauzy v dialogu, to jsou ingredience, které v hororu často působí spíš směšně. Když k tomu přidám, že se tvůrci utrhli ze řetězu a v druhé polovině rozjeli nablblou vybíjenou bez hlavy a paty (doslova), tak bez okecávání přiznám, že mi bylo ukradené, jak ty nesympatické postavy nakonec dopadnou. Ano, uznávám, bubáci a bubu scény byly parádní, ale tady to chtělo škrtat, škrtat a sviňu producenta, který by do toho hrábnul. (05.07.2021)