Nelítostný souboj

Arcidílo. Každý záběr je geniální, každý do posledního - jak inscenačně, tak opticky. ____ Domnívám se, že za kvalitu a specifičnost filmu můžou především uměle prodlužované záběry, konzervující v sobě dění jako mouchu v jantaru. Mann nechává kupř. po každé replice ještě chvíli běžet čas a občas počká, než dá druhé postavě příležitost zareagovat. Jako by film neustále meditoval a běžel v nepřiznaném spirituálním módu. Dopomáhá tomu i zvolený OST. ____ S Heat se vážou mj. mazaný přechody mezi scénami. Kupříkladu (i) hrdina odchází z letiště – střih – záběr na jeho boty – střih – hrdina vchází do budovy vzdálené od letiště desítky kilometrů. Nebo (ii) hrdina odchází po dialogu a nasedá do auta – střih – záběr na auto – střih – v autě sedí někdo jiný a rozvíjí se zas další scéna. Nebo (iii) zlomení vazu – střih – otvírání flašky. Později tyhle mazaný přechody vymizí, jelikož příběh už je částečně vybudován a zmonolitněn. Ale je to zkrátka zajímavější než tuctový řetězení scén. ____ Dále mi v hlavě uvízlo kočkování u kontejnerů na konci, kde se přepíná mezi hledisky obou postav. Chvíli sledujeme dění očima De Nira, chvíli očima Pacina. Ono totiž Mann divákovi neposkytne celkový pohled na situaci, a stejně jako nevědí oba hrdinové, kde je s bouchačkou ukrytý jejich sok, neví to ani divák. Přitom na scéně je všehovšudy pět kontejnerů, není to prostorová hádanka. (24.05.2008)

Tohle žeru. Famózně postavený scénář, který nedělí dobro a zlo. Protichůdci pro sebe mají největší pochopení a divák nemusí nutně zaujímat stanovisko podle morálky a neslučitelných principů. Dva démoničtí vyděděnci, zcela oddaní svému poslání. Shodou okolností na sebe míří zbraněmi. Mann táhne film svojí precizní režií, která má neskutečně podmanivé tempo a načasování dramatických vrcholů. Závěrečná scéna: minimalistická, geniální. Přesně vyladěný soundtrack. V každém detailu dotažené obsazení a trefené herecké výkony. Všechno štymuje, akce, psychologie, zápletka. Jestli má nějak vypadat dobré kriminální drama, tak takto. (26.08.2008)

Ultimátní souboj dvou ikon stříbrného plátna může začít, a věřte mi, že Michael Mann se toho zhostil se ctí. Pořád až fetišisticky zabírá noční město a vizuální stránce filmu se nedá nic vytknout. Jen škoda, že se snažil o přemrštěnou psychologii, takže každá i ta nejvedlejší postava tam má rodinu děti atd. proto film trvá olbřímí 3 hodiny a občas je to fakt na obtíž. Jinak ale zahrané to je bravurně a mezi thrillery se jedná o čistý nadprůměr. (12.09.2006)

Nelítostný souboj je film vyloženě postavený na dvojici pravděpodobně nejlepších herců všech dob - Roberta De Nira a Al Pacina a jejich nelítostném souboji :) Charaktery jsou jim napsány přímo na tělo a divák už od začátku očekává velkolepý boj špičkového policisty s profesionálním kriminálníkem... Kterého se mu samozřejmě dostane. Heat je komplexní kriminálka precizně zpracovávající jak akční scény, tak i jejich pozadí, tedy (devastující) vliv práce na soukromý život a psychiku. Pacino s De Nirem jsou tedy více, než jen vyrovnaní soupeři nejvyšší třídy, mají také mnoho společného a jejich závěrečný stisk rukou je jen důkazem, že i oni jsou si toho vědomi. Heat není dokonalý film, atmosféra a zábava nemusí být po celé tři hodiny vyrovnaná, ale rozhodně bych z něj nic nevystřihával, je to prostě výsledek cesty, kterou se Michael Mann vydal, když chtěl stvořit ultimátní kriminálku - což se povedlo. 9/10 (18.06.2008)

Nádherný. Božský. Úžasný. Miluju tyhle filmy "muž proti muži" a Heat je jeden z nejlepších. Těžko si vybrat, komu máte fandit, v dlouhé řadě podobných filmů tenhle vyniká tím, že tu proti sobě nestojí jednoduše dobro a zlo, ale prostě jen dva chlapi, kteří k sobě navzájem chovají maximální úctu a respekt. Na jedné straně je tu polda, který zahodil všechno dobré ve svém životě kvůli své práci a osobní život se mu rozpadá (jeho vinou) pod rukama. Můj život je katastrofa. Moje nevlasní dcera je na dně, protože její táta je kretén. Mám manželku... manželství se nám rozpadá. Moje třetí. A to proto, že trávím všechen svůj čas pronásledováním chlapů jako jste vy. To je můj život. Na té druhé je tu pak zloděj, který v jisté ženě konečně našel smysl života a po bankovní loupeži chce všeho navždy nechat. Už sám nevím, co dělám. Vím, že je život krátký, každá vteřina je drahá. Chceš odejít? Odejdi... sama. Nebo se sama rozhodni, že se mnou chceš zůstat. Já jen vím, že pro mě nemá cenu nikam chodit, pokud budu sám... bez tebe. Zatímco toho prvního vystihují slova jako poctivý, hodný, výbušný workoholik, jemuž život utíká každou sekundou pryč, toho druhého můžeme charakterizovat jako empatického, pomstychtivého sympaťáka, který pro své blízké udělá cokoliv. Ale vyhrát může jen jeden. A tak proti sobě naši hrdinové stojí v závěrečné scéně tváří v tvář a já po nějakém roce jsem zase u filmu cítím, jak mi buší srdce. Hluk přistávajících a odlétajích letadel, rychlé přechody mezi světlem a tmou, gradující hudba a k tomu dva muži na pokraji svých možností... neuvěřitelný. (03.10.2007)