Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

"Argumentovali, že světu vyzvoní výrobní tajemství vajglů." Mám rád hrdiny, ale nerozumím jim. Kdybych já chtěl sdělit světu něco důležitýho, tak bych si to rychle rozmyslel, kdyby byla ve hře bezpečnost mojí rodiny, zdravotní pojištění nemocnýho dítěte a žaloby od zástupců tabákovýho průmyslu. To by kouření najednou byl bezpečnej sport, kterým se upevňuje zdraví nikotinovejch spotřebitelů. Dr. Wigand však vyrazil do boje za pravdu a já jsem mu fandil. Stejně tak jsem fandil Lowelovi za to, jak chlapácky držel slovo. Na druhou stranu mi bylo tradičně blivno z tabákovejch korporací, kopání advokátů do slabších a opatrnosti šéfů televize. Když už něco začnu, tak to snad taky dodělám. Já bych to teda ani nezačal, ale takhle filmově mě to bavilo. (20.02.2022)

Jééé ten začátek se rozjížděl pomalu, jako ten nejtlutší rychlobruslař z ČSSD, až jsem začal uvažovat o dvou až třech hvězdičkách. Pak mě najednou něco čaplo za nohy a vláčelo mě to děsivou rychlostí. Byla to atmosféra - nezapomenutelná, dechberoucí atmosféra. Dívalo se na to tak neskutečně, že ani teď si nejsem jistej, jestli jsem to viděl... P.S.: ... Pačína v originálním znění nenahradí ani dabing, co... no prostě dobrej dabing (23.05.2010)

Insider začíná a hned od prvních minut je zřejmý osobitý Mannův rukopis. Příjde mě jakoby někdo spojil Stoneovu urýpanost s kamerovými orgiemi Tony Scotta. Je to samozřejmě jen můj dojem, protože Mann je dostatečně osobitý tvůrce. Po úžasném Heatu samozřejmě nemohl přijít se stejnou peckou a tak zvolil zdánlivě klidnější materiál. Příběh, který dokáže být dnes možná ještě poplatnější než tehdy. 75% (08.03.2014)

Nezískalo si mě to. Jestli jde o film podle skutečného případu, má do jisté míry ze strany diváka právo na respekt. Z příběhu o tom, že jeden bývalý zaměstnanec tabákové firmy veřejně prohlásí „přísně tajnou“ informaci o tom, jak je kouření nikotýnu návykové a zdraví škodlivé, rozpoutá tím velkou štvanici ve firmě, obrátí naruby médiá a teprve soud + znalecká expertíza musí dokázat pravdivost informace o škodlivosti kouření (což je všeobecně známá pravda, kterou zajisté dávno zná každé dítě), mohlo vzniknout trefné absurdní drama nebo satirická komedie. Škoda, že se Michael Mann rozhodl pro tříhodinový psychologický thriller, ve výsledku to ani navzdory několika zajímavým scénám moc nefungovalo. K problému, kterým se film zabývá: dle mého názoru měla WHO nebo její předchůzi už dávno před mnoha, mnoha lety zabojovat proti legálnímu šíření a prodeji něčeho tak škodlivého jako je tabak, dnes už to asi zůstává spíše problémem minulosti, může-li se nikotýn narozdíl marihuany legálně prodávat a užívat. Zatímco v našem prostředí je tohle alespoň vyřešeno tím, že se na každé škatulce cigaret objevují varovní nápisy typu Kouření může zabíjet, v USA je to zřejmě jinak...? K samotnému zdlouhavému filmu lze dodat, že kdyby byl zpracován poutavěji, mohl to být zajímavý náhled do krajiny, kde se výrobcové tabaku můžou tvářit, že kouření neškodí. Výsledkem se nicméně stala nezáživná politická konverzačka, kde dialogy zde střídají po každé druhé scéně jakési rádoby umělecké scény (některé z nich, např. noční golf byly ještě zajímavé, ale takové extrémně spomanelé záběry na nástup do auta či vycházení dveřmi na mě spíše působily směšně, než jakkoliv dramaticky). Film sice disponuje vynikající dynamickou kamerou, ale pokud vás nechytne obsah a film ve vás nevyvolá ani trochu výrazné emoce (extrémní znudění nepočítaje), tak je to vlastně k ničemu. Jediný mě tady bavil Christopher Plummer, který na mě ve vedlejší roli v tomto filmu působil jako malé zářivé světlo na poli dlouhé šedivé nudy. 40% (11.04.2021)

Další setkání po dlouhých letech a další kvalitní zážitek. Tenhle ostřílený televizní producent a novinář jim podkuřovat rozhodně nebude. Sviním prachatým. Procházelo jim to proklatě dlouho, až jim úder pod pás uštědřil ten, který byl původně jedním z nich, a oni se s ním ve zlém rozešli. A ještě to zkusili se zastrašováním. Tabákový koncern prostě musí dostat pořádný direkt, i když to Jeffreyho bude stát stýkání se s malými dcerami jen sporadicky a intenzivně pozná, co v sobě skrývá slovní spojení „psychický teror“. Eric Roth (Ali, Forrest Gump) spojil síly s Michaelem Mannem a napsali dramatický kus inspirovaný článkem v New York Times. Mann svému (žánrově) dospělému dítku přibalil klasické atributy jako krátké záběry často točené z ruky i dokumentárně laděný obraz. Dante Spinotti prostě odvedl kus kvalitní práce. Mannovi se zase podařilo budovat napětí i bez akčních momentů. Za leccos může děkovat kvalitnímu výběru herců. Al Pacino v té době hodně uměl a diváka solidně těšil, Russell Crowe se teprve rozkoukával, ale jeho chameleonská proměna v prošedivělého vědce je úctyhodná. Z jeho intelektuála vyzařuje přirozená autorita i skrytý závan agresivity, ostatně potíže se sebeovládáním jeho postava přiznává. Perfektně fungují i vedlejší role. A samozřejmě mistr Mann, který to všechno spolehlivě jistí, i když se tematicky nemusí tuzemskému divákovi strefit do noty. A taky je sakra dlouhý. Mou pozornost si ale rozhodně získal. (22.07.2014)