Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

"Argumentovali, že světu vyzvoní výrobní tajemství vajglů." Mám rád hrdiny, ale nerozumím jim. Kdybych já chtěl sdělit světu něco důležitýho, tak bych si to rychle rozmyslel, kdyby byla ve hře bezpečnost mojí rodiny, zdravotní pojištění nemocnýho dítěte a žaloby od zástupců tabákovýho průmyslu. To by kouření najednou byl bezpečnej sport, kterým se upevňuje zdraví nikotinovejch spotřebitelů. Dr. Wigand však vyrazil do boje za pravdu a já jsem mu fandil. Stejně tak jsem fandil Lowelovi za to, jak chlapácky držel slovo. Na druhou stranu mi bylo tradičně blivno z tabákovejch korporací, kopání advokátů do slabších a opatrnosti šéfů televize. Když už něco začnu, tak to snad taky dodělám. Já bych to teda ani nezačal, ale takhle filmově mě to bavilo. (20.02.2022)

Insider mě moc neoslovil, abych pravdu řekl, tak jsem se občas i nudil. Přišlo mi že se film pořád jen vleče a nic moc neřiká a nic moc se neděje. nakonec se začne přece jenom něco dít, ale všechno to je tak divně zkomplikovaný, že se to pořád nějak neblíží ke konci, i když by už dávno měl běžet další film v tv. Sice se to všechno nakonec zdařile ukončí a tvaří se to jako skvělý propracovaný drama, ale po týdnu jsem zapoměl, že to vůbec dávali. Jediný plus na tomhle příběhu je fakt, že to je podle skutečný události, ale to muj pocit z filmu rozhodně nevylepší, ale i tak za kvalitní výkony Crowea a Pacina to je za 4* (26.07.2006)

Tak tohle je bomba. A věřte nebo ne, s tímto slůvkem zrovna neplýtvám. Po první hodině jsem se bál, že to nedokoukám, že je to příliš zdlouhavé, příliš dlouhé. Také úvodní část s teroristy neměla s dalším proudem příběhu snad nic společného, ovšem nevím, v té době jsem se do filmu ještě tolik nezakousl. Tento snímek má však užasnou schopnost zhypnotizovat diváka takovým způsobem (a bez reklam by to šlo nepochybně ještě lépe), že alespoň mně vůbec nevadilo, že je to tolik pomalé, naopak jsem byl za to rád. Napětí má "Insider" v druhé půlce na rozdávání a udržuje jej po celou dobu. Vynikající a důležitý thriller se skvělou hudbou. (15.07.2006)

RETRO Co je v tabákový firmě prvním a hlavním veřejným tajemstvím?…. Tenhle film není v mé TOP, ale rád se k němu vracím. Téma svobody tisku, precizně znázorněné na příkladu TV společnosti, která svými zájmy, dravostí a bezohledností formuje lidi, kteří pro ni pracují (nebo je to obráceně?). Ale hlavně: tabákový gigant proti bezmocnému chlápkovi (je těžké uvěřit, že je to budoucí Gladiátor), jenž má informace. A že jsou to informace, které by Američané měli znát je přesvědčen i Al Pacino, (pro mě) v super roli investigativce, který nepodráží lidi. Začíná tak hra, ve které se obyčejní lidé ocitají pod příšerným psychickým tlakem a pocity využitého, zlomeného a osamělého člověka snad nejde vyjádřit lépe. Cítím, jaké to MŮŽE být v kůži R.Crowa. Ale NEDOVEDU si to představit. Pak přichází ona chvilka slávy, člověka, který má štěstí, že i když s ním všichni vyjebali, jeden jej ve štychu nenechal. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (27.07.2009)

Nejfantastičtější filmový zážitek poslední doby. Od Insidera jsem neočekával nic moc extra (shlédnul jsem jej pouhé dva dny po kino-premiéře Veřejných nepřátel; měl jsem na Manna takovou chuť - a jeho novější snímky jsem již viděl - že jsem si obstaral i tento). Příběh jsem neznal, a tak jsem čekal klasické, stokrát ohrané drama na způsob Labyrintu lží. Chyba lávky! Nelze samozřejmě tvrdit, že Mannův snímek z roku 1999 je totálně originální, ale rozhodně mne neskutenčně zaujal, překvapil, a hlavně držel v nervydrásajícím napětí po celou stopáž. Upřímně nikdy nepochopím, jak tento skvost může někoho byť i jen chvíli nudit: celá závažnost tématu, s jakou film operuje a Wigandův život ve strachu z příštích dnů je tu doslova hmatatelný. Dlouho jsem neviděl tak autentický film, který by mi dokázal vsugerovat depresivní pocit strachu, jež jsem spolu s Croweovou rodinou prožíval. Režisér je perfektní, a třeba ve scénce, kdy spící rodinku vystraší mýval, je atmosféra v očekávání tragického (Wigand s pistolí - dcerka) nesnesitelná. Jenže takových parádních okamžiků je napříč celým snímkem nepřeberné množství, a Mann nejvíce režijně exceluje ve chvíli, kdy si naštvaný Pacino a vyděšený Crowe nenechávají "srát na hlavu", a kdy je nepříjemně shazují jejich vlastní zaměstnavatelé a rodina. Tolikrát jsem si během stopáže v euforii nezanadával, ani nepamatuji. Netřeba se dále rozepisovat, tento snímek by měl vidět každý, kdo má rád konspirační dramatické filmy. Hned dvěma třešničkami na dortu jsou pak oba hlavní představitelé: roztěkaného, odhodlaného Crowea a zatvrzelého Pacina z hlavy hodně dlouho nedostanu... VIVAT! (13.07.2009)