Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

Nezískalo si mě to. Jestli jde o film podle skutečného případu, má do jisté míry ze strany diváka právo na respekt. Z příběhu o tom, že jeden bývalý zaměstnanec tabákové firmy veřejně prohlásí „přísně tajnou“ informaci o tom, jak je kouření nikotýnu návykové a zdraví škodlivé, rozpoutá tím velkou štvanici ve firmě, obrátí naruby médiá a teprve soud + znalecká expertíza musí dokázat pravdivost informace o škodlivosti kouření (což je všeobecně známá pravda, kterou zajisté dávno zná každé dítě), mohlo vzniknout trefné absurdní drama nebo satirická komedie. Škoda, že se Michael Mann rozhodl pro tříhodinový psychologický thriller, ve výsledku to ani navzdory několika zajímavým scénám moc nefungovalo. K problému, kterým se film zabývá: dle mého názoru měla WHO nebo její předchůzi už dávno před mnoha, mnoha lety zabojovat proti legálnímu šíření a prodeji něčeho tak škodlivého jako je tabak, dnes už to asi zůstává spíše problémem minulosti, může-li se nikotýn narozdíl marihuany legálně prodávat a užívat. Zatímco v našem prostředí je tohle alespoň vyřešeno tím, že se na každé škatulce cigaret objevují varovní nápisy typu Kouření může zabíjet, v USA je to zřejmě jinak...? K samotnému zdlouhavému filmu lze dodat, že kdyby byl zpracován poutavěji, mohl to být zajímavý náhled do krajiny, kde se výrobcové tabaku můžou tvářit, že kouření neškodí. Výsledkem se nicméně stala nezáživná politická konverzačka, kde dialogy zde střídají po každé druhé scéně jakési rádoby umělecké scény (některé z nich, např. noční golf byly ještě zajímavé, ale takové extrémně spomanelé záběry na nástup do auta či vycházení dveřmi na mě spíše působily směšně, než jakkoliv dramaticky). Film sice disponuje vynikající dynamickou kamerou, ale pokud vás nechytne obsah a film ve vás nevyvolá ani trochu výrazné emoce (extrémní znudění nepočítaje), tak je to vlastně k ničemu. Jediný mě tady bavil Christopher Plummer, který na mě ve vedlejší roli v tomto filmu působil jako malé zářivé světlo na poli dlouhé šedivé nudy. 40% (11.04.2021)

Nejfantastičtější filmový zážitek poslední doby. Od Insidera jsem neočekával nic moc extra (shlédnul jsem jej pouhé dva dny po kino-premiéře Veřejných nepřátel; měl jsem na Manna takovou chuť - a jeho novější snímky jsem již viděl - že jsem si obstaral i tento). Příběh jsem neznal, a tak jsem čekal klasické, stokrát ohrané drama na způsob Labyrintu lží. Chyba lávky! Nelze samozřejmě tvrdit, že Mannův snímek z roku 1999 je totálně originální, ale rozhodně mne neskutenčně zaujal, překvapil, a hlavně držel v nervydrásajícím napětí po celou stopáž. Upřímně nikdy nepochopím, jak tento skvost může někoho byť i jen chvíli nudit: celá závažnost tématu, s jakou film operuje a Wigandův život ve strachu z příštích dnů je tu doslova hmatatelný. Dlouho jsem neviděl tak autentický film, který by mi dokázal vsugerovat depresivní pocit strachu, jež jsem spolu s Croweovou rodinou prožíval. Režisér je perfektní, a třeba ve scénce, kdy spící rodinku vystraší mýval, je atmosféra v očekávání tragického (Wigand s pistolí - dcerka) nesnesitelná. Jenže takových parádních okamžiků je napříč celým snímkem nepřeberné množství, a Mann nejvíce režijně exceluje ve chvíli, kdy si naštvaný Pacino a vyděšený Crowe nenechávají "srát na hlavu", a kdy je nepříjemně shazují jejich vlastní zaměstnavatelé a rodina. Tolikrát jsem si během stopáže v euforii nezanadával, ani nepamatuji. Netřeba se dále rozepisovat, tento snímek by měl vidět každý, kdo má rád konspirační dramatické filmy. Hned dvěma třešničkami na dortu jsou pak oba hlavní představitelé: roztěkaného, odhodlaného Crowea a zatvrzelého Pacina z hlavy hodně dlouho nedostanu... VIVAT! (13.07.2009)

Ten film je především dlouhý! A to tak, že i kdyby byl o polovinu kratší, pořád by byl dlouhý. Dalším problémem je to, že jsem starý! Ano a na tom filmu je to zle zle vidět. Události, které se odehrály před patnácti lety jsou jak z jinýho vesmíru - jestli cigarety splňují definici závislosti? Uf, no ani mě nenapadlo, že by o tom někdo mohl seriózně přemýšlet. Prostě to téma je grandiózně nezajímavé, překonané a detaily na upocené obličeje tomu moc nepomohou. (14.09.2010)

Insider začíná a hned od prvních minut je zřejmý osobitý Mannův rukopis. Příjde mě jakoby někdo spojil Stoneovu urýpanost s kamerovými orgiemi Tony Scotta. Je to samozřejmě jen můj dojem, protože Mann je dostatečně osobitý tvůrce. Po úžasném Heatu samozřejmě nemohl přijít se stejnou peckou a tak zvolil zdánlivě klidnější materiál. Příběh, který dokáže být dnes možná ještě poplatnější než tehdy. 75% (08.03.2014)

Jo! Tohle je M.Mann jak ho znám a jak ho mám rád. Po zhlédnutí Insidera jsem úplně zapoměl na rozhořčení, které ve mně vyvolali Public Enemies. Al Pacino & R. Crowe bez debat - výteční, jako vždy. Hudba v podání Lisy Gerard rovněž neměla chybu. Námět svým způsobem připomínal Nothing But the Truth, takže bych si dovolil použít stejná slova. Insider je precizní drama, vyvolávající spousty zajímavých otázek a v tomto případě dokonce otázek, které se opírají o skutečný příběh. I když jsem se po celou dobu stopáže ani chvilku nenudil, nemám TEN '' čistý '' , stoprocentní pocit 95%. (16.10.2009)