Poslední Mohykán

Geniální limonáda se vším všudy – fenomenální hudbou Trevora Jonese (titulní motiv je hrdinsky klenutý jako schody do Valhally), nádhernými exteriéry, výbornými herci, jednoduše napsanými postavami, velmi prostou stavbou a nádherně trefenou romantickou složkou. Jak nemusím romantické linie, Mann tu svoji i díky jiskření mezi Stoweovou a Lewisem převedl na plátno mistrovsky. Posledí mohykán je možná překvapivě zkratkovitý a nepříliš rozevlátý, přesto se umí ve správnou chvíli zpomalit a vykouzlit překrásný záběr i působivou zpomalovačku. Hollywood se na předloze dost možná dopustil jistého zločinu, nicméně ta sladkobolná romantika je přesně v intencích toho, co jsem jako dospívající jinoch cítil při četbě Lovce jelenů. Nádherná připomínka dávno zašlých let a zároveň film, který mě vždycky dostane znovu. A překvapivě stále víc a víc. (30.01.2004)

Při adaptaci knihy lze předpokládat, že si tvůrci děj tak trošku přizpůsobí obrazu svému, přece jenom, co funguje v knize, nemusí fungovat na plátně a opačně. V případě tohoto filmu ale došlo k něčemu většímu než k malému přizpůsobení. Postavy ve filmu jsou poháněny pohnutkami, které v knize nenajdete, ba co víc, umírají úplně jiní hrdinové. A tak ani úžasná hudba ani skvělý Daniel Day-Lewis prostě nemohou vybojovat maximální hodnocení. (29.07.2007)

Za slabší bych označil překladatelskou pasáž, neustálé opakování hlavního hudebního motivu (jinak vpravdě skvostného) zas působilo už trochu úsměvně, a já osobně bych uvítal směrem k „vyhlídkovému“ závěru dřívější střih (už přece o nic nešlo). Jinak ovšem filmu nemám co vytknout. Od herců přes bitevní scény, příběh, dobové reálie až po technickou stránku, prostě paráda. Kdyby se jen v Hollywoodu točily všechny historické velkofilmy podobné kvality jako Poslední Mohykán… to bych se jim snad přestal po jistých neblahých zkušenostech cíleně vyhýbat, právě jako v případě tohoto filmu, který jsem si bohužel nechal unikat nepěkně dlouho. Za mě to bude slabších 5*. (09.09.2015)

At long last... dlouho jsem tenhle starší filmek sháněl, zaváněl příslibem historické romance, Mannova prvního slavného kusu, krásnou Madeline Stowe a skvělým Day-Lewisem a v první řadě grandiózně elektrizujícím soundtracekem... ten jsem totiž poslouchal už roky před tím a ona píseň, která osudově burácí při poslední dlouhé scéně pomsty, ve mě vždycky probouzela úžasný pocit něčeho vznešeného... teď, když jsem viděl, při jaké scéně zní, mám ji ještě raději. Celkově tak jde říct, že se mé očekávání dopuntíku splnila. Krásný, pěkně (třebaže ještě ne tak precizně jak později u Heat, Collateralu) vyprávěný příběh, oduševněle krásná Madeline Stowe, heroický Day-Lewis a překrásné exteriéry, snímané bohovskou (Mannovskou) kamerou... To všechno a ještě víc je Poslední Mohykán. Bravo! 90% (17.12.2006)

„I will find you. No matter how long it takes, no matter how far, I will find you.“ Mimo Morriconeho děl neznám klasičtější případ, kdy byla hudba tak dokonale snoubena s obrazem. Díky Jonesovi je závěrečné nahánění Maguovy tlupy a jeho souboj s Čingačgúkem podívanou, dotýkající se konečky prstů filmových nebes. Vše pochopitelně zaštítěno kvalitní prací Manna a Day-Lewisem, hravě zvládajícím romantickou i válečnickou polovinu Sokolího Oka. (09.09.2008)