Poslední Mohykán

Já jsem byla tímhle filmem hodně zklamaná. Kamera, výprava a hlavně hudba jsou sice naprosto fantastické, herci také nejsou zrovna k zahození, ale nějak mi tu pokulhává lepší vyprávění příběhu, plynulost a asi bude něco špatně i se scénářem. Některé pasáže mě docela nadchly, proto mě mrzí, že celkový dojem byl tolik mdlý a vcelku nudný. (04.07.2004)

Nemám co bych vytknul , některé záběry kamery /a není jich málo/ jsou na vrcholu geniality a příběh sám je skutečně uchvátný , pastva pro oči a pro uši je to uplný ráj .Vše vyvrcholí koncem, který mě uplně rozbořil, to se hned tak nevidí takhle kdyby končili všechny filmy tak se tady bude objevovat jen plný počet hvězdiček.Michael Mann je hodně dobrej. (07.07.2006)

Cooper je jiná spisovatelská kategorie než např. Karel May, kterého jsem čítával, řekněme, v deseti letech a filmy podle jeho románů ve mě můžou v nejlepším případě vyvolávat shovívavý úsměv. Nicméně i tak je zatížený dobrodružnou romantikou, která je přece jen blízká jiné věkové kategorii, než ve které jsem se ocitl já, a totéž se dá říct i o filmu z jeho předlohy vycházejícím. Klasické schéma s řadou žánrových klišé, kdy už dopředu můžete bez znalosti předlohy kalkulovat s tím, jak všechno dopadne a kdo přežije. Na druhou stranu je Poslední mohykán opravdu slušně natočený, takže mě nijak neuráží a i když nejde o žánr, který by mě oslovoval, se třemi hvězdičkami nemám problém. Celkový dojem: 60 %. (09.02.2012)

"Rozejděte se, děti Lenapů. Hněv Manitouův dosud nepominul. Proč má Tamenund dále vládnout? Bledé tváře jsou pány země a čas rudých ještě neprišel. Žil jsem příliš dlouho. Za jitra jsem viděl syny Želvy štastné a silné a přece, než nadešla noc, dožil jsem se konce posledního bojovníka moudrého kmene Mohykánů." (15.11.2011)

Režisér Michael Mann se tímhle romanticko-dobrodružným kusem, který se z předlohy smyšleného příběhu J. F. Coopera posunul ještě dál k diváckému očekávání, definitivně probil mezi tvůrce, které je potřeba brát vážně. Mannova hvězda začala právem stoupat strmě vzhůru. Kolonizace ve druhé polovině 18. století vypráví příběh dvou bratrů, posledního z Mohykánů Unkase a jeho nevlastního bratra Sokolí oko, bělocha, žijícího mezi indiány, kteří stojí proti nepřátelům v čele s Maguou, přeběhlíkem a zrádcem ve výborném podání Wese Studiho. A chrání dcery anglického velitele pevnosti, do kterých se zamilují. Mann, který předtím svým způsobem změnil tvář televize a poté natočil několik zásadních kriminálních thrillerů, výrazně žánrově uskočil: natočil dobový film, s čestným a vznešeným hrdinou, a rozmáchl se k vizuálně bohatému, epickému vyprávění, kterému vévodí řežba uprostřed panenské přírody při opouštění pevnosti, která padla do rukou Francouzů. Pár chyb najdeme (několik zbytečně delších pasáží, skřípající scény v pevnosti), to si přiznejme, přesto tu máme vizuálně podmanivé dílo se soundtrackem, o kterém bylo napsáno snad už všechno. Poslední minuty našlapané.. (06.12.2015)