Červený drak

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

Shrnuto v jedné větě: je na co se DÍVAT. Viděla jsem původní verzi s podělaným "happy end" závěrem (director's cut se liší v několika scénách včetně závěrečné a vyznění filmu je temnější). Hned na začátku mě dostala mrazivá úvodní scéna...slušně mě roztřásla. Vizuál, který je sám o sobě fascinující, už jen pro něj stojí film za vidění. Původně jsem měla pocit, že důraz kladený na vizuální stránku je v nepoměru s pozorností věnovanou obsahu - scénáři, po druhém zhlédnutí už si to nemyslím. Hlavní důraz je sice kladen na atmosféričnost, ale nevyváženost není natolik výrazná, aby měla tendenci pohřbít celý film. Mannův vytříbený styl mi nesedí vždy, podobně jako třeba u Terry Gilliama. Terryho filmy mám moc ráda, ale občas se jeho fantazie "utrhne ze řetězu" tak, až mi vadí přílišná nerealističnost. U Manhuntera jsem si uvědomila, jak Mann onu fantastičnost zvládá vybudovat z reálného základu (míst, lidí) a že je pro mě jednodušší naladit se na stejnou vlnu. První polovina je lepší, s nástupem Francise Dollarhydea osobně na scénu se napětí začne vytrácet. Největším překvapením byl pro mě Brian Cox. Mohl být skvělý Hannibal Lecktor, jen nedostal šanci to naplno ukázat. Využil omezeného prostoru a přinejmenším vypadá přesně tak, jak jsem si Lecktora představovala (srovnání s Hopkinsem postrádá smysl, tomu patřil celý film). Hudba: tak napůl - Rubiniho skladby jsou výborné (hutné syntezátorové zvuky, to je moje), zbytek soundtracku už dost vyčpěl. Nepřesvědčivý je ale jen při samostatném poslechu, ve filmu funguje docela dobře. (13.07.2013)

Lovec lidí je bohužel vzácnou výjimkou, kdy je originál slabší než pozdější remake. Ačkoli se Michael Mann drží poměrně věrně knižní předlohy, pojal Červeného draka více jako detektivku. Spíše než na psychologii hlavních postav se tak soustředí na průběh samotného vyšetřování. I tato verze mi přijde poměrně zdařilá, musím vyzdvihnout hlavně geniální soundtrack ve stylu 80s. Na rozdíl od Demma či Rattnera vsadil na méně známé herce a Brian Cox v roli Hannibala-kanibala překvapivě nezklamal, ale bohužel tu má jen minimum prostoru. Také Tom Noonan je dokonalý exot. Kdybych neznal Mlčení jehňátek a vůbec celou sérii s Anthony Hopkinsem, dal bych klidně čtyři hvězdičky, ale při vzájemném porovnání je Lovec lidí přeci jen někde jinde. (07.07.2011)

Sonda do života vyšetřujícího lovce lidí, který se snaží dostat do mysle vraha, pochopit ho, cítit to, co cítí on a pak ho díky tomu najít. Další díla o Lecterovi jdou trochu jiným směrem a nemají takový důraz na samotné vyšetřování, kterým je Mann po celý film prakticky posedlí. Sbírání vzorků, hledání důkazů, hledání nového směru vyšetřování... Samotné vyšetřování a hledání stop je však dnes i v televizních seriálech mnohem zajímavější... Vše je dobře natočené s jistou dávkou vizuální jedinečnosti (včetně ozvučení, kdy přešel od Tangerine dreams v Pevnosti k více pop/rock/hardrock hudbě 80sátek, ale i na syntezátory Klause Schulze došlo:)) a hrdinové prochází temným lesem po tajemné cestičce, kterou divák občas dokáže odhadnout dříve než oni sami(video kazety). Mannův je les plný snahy pochopit draka, ale nestát se jím i přes temnotu v srdci každého člověka. Krom toho si všimněte růžové-fialové barvy, jejího použití a smyslu... v závěru mě to až fascinovalo a film mě i díky takovým drobnostem dokázal udržet v příjemném napětí. PS: ještě ty židle na konci jsou trochu... pohádkové, že?:) PPS:proč agent raději proskočí okno, než aby skrze něj střílel:) (31.03.2010)

Ruku na srdce. Kto z mojim "milovaných obľúbených" tušil, že mal Hannibal Lector s Anthony Hopkinsom svojho predchodcu? Že "Mlčanie Jahniatok" je vlastne "remake", ktorý kopíroval iný film (TENTO), ktorý bol len 5 rokov starý?? Ja teda KURVA určite nie! Už z tunajšieho hodnotenia je viac než isté, že TÁTO verzia sa ani z ďaleka Oscarovému následníkovi nevyrovná, no rozhodne nie je tak tragickým počinom, ako som sa pôvodne domnieval. BA PRÁVE NAOPAK! Jeho osobitná forma spracovania so svojskou atmosférou má svoje čaro, pričom pokiaľ sa Vám podarí odosobniť od "neskoršieho originálu", možno narazíte na ďalší, viac než dobrý film ... ostatní budú šomrať ako Ja, v iných prípadoch ... (25.02.2017)