Kramerová versus Kramer

Herecký koncert Hoffmana a Streepové. Jestliže od dramatu očekávám, že mě nějak citově osloví (jakože já očekávám), tak u tohoto se to podařilo dvojím způsobem, protože jsem byl na konci filmu zároveň rozhořčený, ale také dojatý, a to se mi tak často nestává. Ano, je dost logické, že ženská část publika bude fandit Joanně a ta mužská Tedovi, ale tvůrcům filmu šlo o to, aby obě skupiny dokázaly pochopit (alespoň trochu) tu opoziční, což se (řekl bych) podařilo. Opravdu výborný snímek, který vřele doporučuju a jsem si téměř jistý, že ještě dlouho po jeho skončení budete o dané problematice přemýšlet. Zajímavý komentář: Oskar (22.07.2009)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)

K verzus K je filmom, ktorý podľa toho, ako na mňa pôsobil, keď som ho za mladi videl, filmom pre všetky generácie. Ako dokázal osloviť Brenton tak ťažkou témou aj odrastené dieťa bude skryté vo fakte, že sa budúcim osudom dieťaťa film primárne zaoberá. Okrem témy je K verzus K filmom hereckých výkonov a na Oscara si jeho predstavitelia určite pár krát pri natáčaní spomenuli. No a to potom máte motiváciu pri stvárňovaní postavy v takomto filme... (15.01.2013)

Řekl bych, že tvůrci tenkrát spojili to nejlepší, co spojit mohli a až tak moc si věřili, že to nejlepší z tehdejší doby zakomponovali do rodinného dramatu, které je zakončeno, pro mě nenáviděnými, soudními procesy. Výsledek nakonec ale naštěstí není tak zlý a to především proto, že Dustin Hoffman a Meryl Streep předvádí své klasické maximum. (15.04.2016)

Kvality se filmu jistě upřít nedají. Ale já byl většinu času spíše nasranej. Hlavně kvůli Joanně. Ta si prostě z ničeho nic ze dne na den sbalí kufry, políbí Billyho na čelíčko, řekne mu, že ho miluje, a odjíždí na rok a půl hledat sama sebe. Pak se vrátí, suše Tedovi oznámí, že už se našla a že se s ním bude soudit o dítě, které rok a půl ani neviděla. Ano, Ted očividně do jejího odchodu nebyl nejlepším otcem, snad ani manželem, ale ona se prostě zachovala jako sobecká, blbá husa. Úplný závěr to, dejme tomu, celkem zachraňuje, ale tak jako tak se nelze ubránit dojmu, že kdyby to milé Joanně seplo dříve, ušetřil by každý tak půl mega na právníkovi a Billy by nemusel mít pocuchané nervy... Jak píši, film je to bezesporu dobrý, herecké výkony na jedničku, ale nedokážu si představit, že si ho ještě někdy pustím... 90% (14.11.2016)