Kramerová versus Kramer

Herecký koncert Hoffmana a Streepové. Jestliže od dramatu očekávám, že mě nějak citově osloví (jakože já očekávám), tak u tohoto se to podařilo dvojím způsobem, protože jsem byl na konci filmu zároveň rozhořčený, ale také dojatý, a to se mi tak často nestává. Ano, je dost logické, že ženská část publika bude fandit Joanně a ta mužská Tedovi, ale tvůrcům filmu šlo o to, aby obě skupiny dokázaly pochopit (alespoň trochu) tu opoziční, což se (řekl bych) podařilo. Opravdu výborný snímek, který vřele doporučuju a jsem si téměř jistý, že ještě dlouho po jeho skončení budete o dané problematice přemýšlet. Zajímavý komentář: Oskar (22.07.2009)

Žena, která nezvládne sama sebe a odejde dokonce od vlastního syna a pak se najednou vrátí a chce ho zpět, muž, žijící v domnění, že všechno je v pořádku a najednou zjistí, že není, přítelkyně, která ve snaze pomoci nakonec ubližuje a mezi tím vším se zmítá nešťastný malý chlapec. Herecký koncert Meryl Streep a Dustina Hoffmana. (24.01.2005)

Výborní herci, silný námět a přesto to ani jednou nesklouzne k patetickému slaďáku. Za to všechno si tenhle docela nenápadný film zaslouží pozornost. Výborný Hoffman, dokonalá Streep... Civilní a reálné vyznění filmu. My vážně uvěříme, že něco takového se někde v New Yorku mohlo stát... Milé překvapení pro mě, protože jsem očekával jen nataženou epizodu Elly McBeal... Velká chyba... 4 a 1/2. (17.05.2010)

Brilantní. Nad mé očekávání skvělý snímek, který je jak dramatický, tak dojemný a romantický, úsměvný i smutný. Dustin Hoffman až do zhlédnutí tohoto snímku nepatřil mezi mé oblíbené herce, ovšem zde mě naprosto dostal svým výkonem. Meryl Streep je tu také úžasná. Což o to, dva svrchu psaní jsou dospělí a vystudovaní herci, ovšem je nutné ocenit neskutečně přirozený projev představitele Billyho, který je tak uvěřitelný ve své roli, že příběh prožíváte ještě více emotivněji. (17.09.2011)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)