Frankie a Johnny

Tak po osmi letech se Al s Michelle zase sešli před kamerou a opět předvedli svou vynikající hereckou formu. Samotný příběh mě ale zase až tak šťastným neudělal. Uměl bych pochopit otálení Frankie, ale chování Johnnyho mě spíš než romantický přišlo vlezlý, navíc ty kecy co tam ze sebe produkoval Johnny, to mě přišlo jako kdyby byl pan zeměkoule, na druhou stranu upřimnost jeho chování byla odzbrojující a jeho nekonečná trpělivost by se mě hodila při čekání v supermakertu ve frontě. (26.10.2014)

Starosvětsky přímočarý režisér Garry Marshall rok po fenomenálním úspěchu Pretty Woman lehce zostřil hrany a vypráví příběh z vězení propuštěného kuchaře, který se snaží zaujmout láskou zklamanou servírku. Ta se nečekanému vztahu brání, ale dvoření zamilovaného kuchaře nakonec podlehne. Oba leccos prožili, leccos ztratili, dávno nevěří na prince na bílých koních. Ale ještě si dají šanci. A Marshall tak znovu dokazuje, že okoralá divácká mysl se ráda nechá vyburcovat k nadějeplnému snění. Al Pacino je jistota, víc ovšem tentokrát zaujme nedůvěřivá a zklamaná Michelle Pfeiffer. Moc fajn návrat. (09.11.2017)

Začalo to sympatickým songom o Frankie a Johnovi, skončilo do Debussyho podmazom. A medzitým ? Pekný, skôr romantický ako komediálny, príbeh s Al Pacinom a Michelle Pfeifferkou. Príbeh taký bežný, ľudský, o zranenom vnútri o láske o strachu niečo znovu si začať . Milovníci dramatických (odľahčených) žánrov si prídu na svoje. Herci boli skvelí, a to nielen hlavní protagonisti. (26.07.2016)

Chci být servírka v řecký restauraci a chci, aby se tam přišel ucházet o práci chlápek, kterej zrovna přišel z lapáku, vypadal jak Al Pacino, měl jeho šarm a vyřídilku a mě, zklamanou životem a chlapama, trpělivě a romanticky uháněl. A ještě jeden podružný detail - chci vypadat jak Michelle Pfeiffer :-)). (19.12.2005)

Som trochu na rozpakoch, pretože som pôvodne zamýšľal dať 4*. Film krásne plynie, je plný živých a realistických charakterov a je tu skvelý Pacino a nádherná Pfeiffer. Prvých 30 minút je úplne skvelých a celý čas som si hovoril, aké je fajn, že raz za čas objavím klasiku, ktorá poteší srdce. Potom sa ale z postav stávajú zmätené charaktery čo sa týka pocitov. Jeden je veľmi needy, druhá zase nevie veľmi čo chce a hoci majú obidvaja motiváciu aj sú podané uveriteľne začalo mi to trochu škrípať. Koniec ma potešil, pretože je tam Debussy, ale či to naozaj bude také ako si povedali v posledných sekundách im v rámci toho, čo medzi sebou zažili od tej skvelej úvodnej pol hodiny, až tak neverím. A to si nemyslím, že bol úplne cieľ. Stále je to príjemný filmík ale mám z neho rozpačité pocity. (07.03.2020)