Frankie a Johnny

Review filmů s Michelle Pfeiffer #11: Hodnocení filmů je vždycky subjektivní. Málokdy poznám již při jejich sledování, že pro mě budou něčím zásadní. A když už, tak je to většinou samotným hypem nebo povinností, že tahle filmová ÚDÁLOST se mi prostě musí líbit. Většinou je to ale až v okamžiku, kdy dobíhají závěrečné titulky a ještě pár dnů poté. Pomalu ve mně zraje neurčitý pocit, který se pak promění v konkrétní emoci, jenž pak pro mě shlédnutý film už navždy ocejchuje. A přesně toto se stalo i u „Frankie & Johnny“, což mě překvapilo o to více. Nepokládal jsem to za nic výjimečného, ale šeredně jsem se pletl. Protože tahle romantika už pro mě výjimečná vždycky bude. Možná je to nejspíš tím, že hlavní dvě postavy v něm „dýchají“. Frankie a Johnny jsou newyorčané, kterých je v městě nekonečné noci nepočítaně. A právě možná proto jsou tak zásadní. Pacino a Pfeiffer jsou dokonalá dvojka, které uvěříte každý nádech, a zejména ženská část ústředního páru je fascinující. Marshall byl za její obsazení hodně kritizován („příliš krásná“), ale tahle sázka na (ne)jistotu vyšla báječně. Protože i když Pfeiffer krásná skutečně je, je to právě její krása, která je pro její smutek ten největší handicap. Což ji činí ještě zranitelnější. Našel bych i pár slabších míst, ale ty bez problému přebije každá chvíle, kterou spolu hlavní dva aktéři stráví. V těchto okamžicích zapomenete na dění kolem a zcela se soustředíte na lásku, kvůli které je nutné bezelstně obětovat naprosto vše. „All you need is Love,“ zpíval už John Lennon a beznadějní romantici tohle krédo prosazují všemu navzdory. Počítejte do té skupiny i mě. Jsem totálně zamilovaný do „Frankie a Johnny“ – a konečně jsem i dost starý na to, aby mi bylo jedno, zda je to vkusné nebo ne. (28.03.2022)

Tak po osmi letech se Al s Michelle zase sešli před kamerou a opět předvedli svou vynikající hereckou formu. Samotný příběh mě ale zase až tak šťastným neudělal. Uměl bych pochopit otálení Frankie, ale chování Johnnyho mě spíš než romantický přišlo vlezlý, navíc ty kecy co tam ze sebe produkoval Johnny, to mě přišlo jako kdyby byl pan zeměkoule, na druhou stranu upřimnost jeho chování byla odzbrojující a jeho nekonečná trpělivost by se mě hodila při čekání v supermakertu ve frontě. (26.10.2014)

"Samota ubíjí, láska dusí. Vybrat si můžeš, žít se musí." Chudinku Frankie, samotářku s okoralým srdcem, zbrklý Johnny svou láskou přímo dusí a ovíjí se kolem jejich vztahu jako nějaký DIVOKÝ CITOVÝ BŘEČŤAN. Docela poučné. Břečťan je popínavá cévnatá rostlina, třída dvouděložné (Frankie promine, info z wiki, nikoli narážka na její neplodnost), řád miříkotvaré, čeleď aralkovité. Rostliny zůstávají na zemi plazivé a nepřekračují výšku 5–20 cm. POUZE je-li k dispozici strom, skalka, budova či jiný pevný povrch, například partner, může tato rostlina lásky šplhat, dle wiki až 30 metrů do výšky. Nebo až ke hvězdám a k nebeské romantice, samozřejmě. Z podstaty břečťanu ovšem plyne, že potřebuje partnera typu strom, skála či zeď. Pokud by ve vztahu muž a žena byli oba břečťanem, sice by se mohli plazit po sobě navzájem, ale zůstávali by jen 20cm nad zemí. Poučení: milujete svého ovíjívého Břečťana nebo svou Břečťanku? Zůstaňte pevnou skálou (stromem, zdí), aby se měl/a po čem popínat vzhůru, a bude vám to klapat. Romanticky ideálně i pragmaticky animálně. (24.05.2020)

Tři objektivní důvody pro tři hvězdičky. 1) Garry Marsall natočil mnohem civilnější a uvěřitelnější romantickou komedii než Pretty Woman, které ale zároveň nechybí šarm jeho slavného trháku o prostitutce. 2) Celý ten film provází příjemná hudba. 3) Michelle a Al. Čtyři subjetivní důvody, proč tomu hodit hvězdičky čtyři. 1) Miluju Řecko, řeckou povahu, řeckou kuchyni, a i když se Frankie a Johnny odehrává kdesi v New Yorku, něco z té atmosféry přece jen nabízí. 2) Al Pacino je v tomhle filmu tak šíleně temperamentní a... ehm, k sežrání, že si ho prostě nejde nezamilovat. 3) Chci domů taky chlapa, který bude umět takhle vařit. 4) Nemám ráda černobílé postavy a ta neuvěřitelná civilnost a opravdovost sálá z každého okamžiku tohohle filmu. Závěr? Subjektivita vždy zvítězí nad objektivitou. (04.06.2008)

Přenádherný film o lásce. Al Pacino je prostě dokonalej. Takovej nápadník jakým byl doléhavej Johnny kuchař se neodmítá. Parádní hudba, výkony a nesmím zapomenout na humor, bez kterého by to nebylo ono a díky kterému musím přidat 5*, ale to, že je to ze života. Skoro každej se setká s odmítavostí, ale né každej dolíhá a ještě k tomu uspěje. (19.11.2009)