Přes prsty

Kolečkova svérázná interpretace rozchodu Kiki a Maki. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou si přes síť pinkají Langoše. A ten už je pomalu směšný s tím, jak mu filmaři neustále přisuzují role svůdců všemožně "svůdné" image. Ovšem jakmile jsem přistoupil na to, že Jiří Langmajer svede ženu každé věkové kategorie, větší problémy jsem už s filmem neměl. Ano, Vojta Dyk je kvůli scénáři neodvolatelně trapný až neužitečný, nicméně vypadal, že mu albánské ovzduší (viz film) vzalo veškerý rozum, tudíž mám k jeho výskytu vtipné vysvětlení. Petr Kolečko se ukázal coby neotřelý režijní panic. O plážovém volejbale jeho počin až tak není, zápasové dění si nechá film až na finále, ve "zbytku" se řeší vztahové peripetie i krize v ustáleném ženském sportovním duu. Ústřední ženský tandem je komediálně sympatický, sexuální i jiné polohy příkladně zvládá a k tomu jim notuje Burma Jones i Abraxas. Kolečko zvolil originální tvůrčí přístup, diváka nezatěžuje úmornou sportovní terminologií a herce dostává frekventovaně do různě komediálních pater, kdy je někdy cosi trapného vykoupeno něčím neotřelým a v rámci žánru nepříliš viděným. Zaujmou vypointované dialogy, pochopitelně nechybí ani touha jít proti proudu, to je poměrně zvoleno ve tlumené formě, a v neposlední řadě je kladen důraz na sexy vysportovaná ženská těla, hlavně pěkně formované zadky hrají prim. Explicitní nahota ale k vidění není, vteřinový záběr na pánské přirození je takřka nepostřehnutelný, obnažená Denisa Nesvačilová se ke kameře točí nejraději zády a Petra Hřebíčková nabídne ze svého nahého těla relativně nejvíc. Plážové písky dosud nezažily větší vztahové represálie, jaké nám předhodil Kolečko a spol. Zkusme tedy s jeho hormonálně rozhozenými hrdinkami (s)pinkat. 8/10 (07.03.2020)

Film, který se strašlivě vleče, křečovitě se snaží o humor (zvlášť když dojde na „hlášky“), je neobratně, bez jakéhokoliv citu pro rytmus a komediální timing sestříhaný (nemluvě o občasných chybách v kontinuitě a celkově prapodivné návaznosti některých scén), a plný naprosto planých scén bez humoru či čehokoliv pro příběh jinak přínosného. Pro srovnání si doporučuji pustit libovolný dialog z Mostu!, jehož původní, následně však výrazně pozměněný scénář Kolečko napsal, a uvidíte, jak jej Prušinovský svým inscenačním umem a herci svou sehraností dokázali oživit. Přes prsty je oproti tomu, a navzdory atraktivnímu prostředí ženského beach volejbalu, film bez jiskry, který od začátku do konce hrozně drhne. Více tady. 30% (22.08.2019)

České komédie bývajú v poslednej dobe na jednej vlnovej dĺžke schematizmu a klišovitosti, takže som nemal nejaké veľké očakávania. No napokon musím uznať, že "Přes prsty" sa mi celkom pozdávalo. Samozrejme, nebolo to žiadne terno, ale zato ani žiadny úbohý podpriemer ako väčšina ostatných súčasných českých komédií. Prostredie plážového volejbalu originálne, postavy sympatické, zápletka ironická, a predovšetkým to čo je v komédiách to najdôležitejšie - humor mal v sebe dôvtip a sarkazmus, takže z tohto pohľadu fajn. Len škoda, že tá dejová línia nebola aspoň o kus dramatickejšia na úkor tej romcom schémy. Ale fajn, určite aspoň na 3* (to lepšie z aktuálnej českej komediálnej tvorby). (25.04.2021)

Na Hřebíčkovú prosím už nedávajte zábery príliš zblízka, pretože potom je strašne vidieť, jak rýchlo postúpil čas. V kšiltovke to ešte ujde, ale prečo z nej robia mladicu, veď každý vidí, že jej nie je 20. Samotný film hromadí od začiatku trapnosť za trapnosťou. Prachař požiada svoju zubatú priateľku, teda opäť spomínanú Hřebičkovú, o ruku a ona reaguje ako afektovaná kunda. Potom príde na rad volejbal a deti za nimi chodia o podpis. To ako fakt? Veď plážový volejbal má tak dokopy 10 fanúšikov v celej republike. To si už môžem ísť pre podpis k bezdomovcovi, má to rovnakú hodnotu. A keď sa na scéne objaví Langmajer, viete, že prišiel úchyl oblečený ako tupý buran a je po celej komédii. Zase to je položené na tom, aký je ten Langmajer super zvodca, každá mu chce dať. No a Dyk to je fakt dick. (20.01.2020)

Žel, taková česká komediální klasika, trapně předpověditelný, romanticky-sexistický flák v tuctové režii na jedno použití, ve kterém Jirka Langmajer mrhá svým hereckým talentem, ale zachraňuje, co se dá, to se musí nechat, chvílemi povedené hlášky prezentuje opravdu výborným způsobem, ale člověk ho tak trochu lituje, stejně tak inspirativně vitální Zdenu Hadrbolcovou, která v pár větách dokáže víc, než někteří "herci" v celém filmu. Každopádně nepochybuji o tom, že většinové publikum se bude královsky bavit. [Kino Citadela - Litvínov] (30.08.2019)