Jackie

Jackie není běžným životopisným snímkem, který by využíval již tolikrát předvedený model, jenž se řídí podle jasné a předvídatelné šablony, ovšem svým zpracováním se upíná spíše k artovému pojetí spolu s retrospektivním vyprávěním ve formě interview. Jedná se tak o náhled do psychického rozpoložení manželky J. F. Kennedyho, a to hned skrze několik časových linií, jenž utváří velice komplexní portrét a donutí mnohé události prožívat spolu s postavou na plátně. Autenticita, která podporuje pochopení postavy je dosažena mnoha způsoby, přičemž vizuální stránka, včetně výkonu Natalie Portman, který je velice rozporuplný, jednoznačně tuto funkci ovládá. Precizní záběry, které znázorňují dokonalost jak Bílého domu, tak i Jackie, jsou doplňovány hojně využívanými velkými detaily na tváře aktérů a zachycují všechny reprezentované emoce. Scény se samotným atentátem a bezprostředně po něm, kdy má Jackie stále ten stejný kostýmek, jsou díky vizuálnímu perfekcionismu naprosto odzbrojující a emočně silné, ovšem nikoliv v podobě soucitného či sentimentálního předvedení. Velkou měrou se na tíživé atmosféře podílí také hudba, jenž má téměř hororový nádech a při mnoha scénách působí až příliš úderně a drsně, což při kontextu celého filmu pouze umocňuje onen prožitek. Zmíněný rozporuplný výkon hlavní herecké hvězdy opravdu nelze objektivně zhodnotit a v očích každého diváka bude působit značně rozdílně, přičemž bych naznal, že žádné hodnocení nelze vyvrátit. Jako psychologický doplněk k již rekonstruovanému atentátu naprosto ideální. [80%] | Kino (06.02.2017)

Jackie bohužel má pouze pár silných scén, ze kterých by mohla těžit. Jinak je všechen prostor věnován Natalie a to zaslouženě, zvládá roli bravurně, ale myslím si, že se látka dala pojít záživněji. Začátek opravdu velmi nudí a ponor do Jackiiny psychiky sice funguje, ale diváka zajímá opravdu jen na těch nejvypjatějších místech. (07.02.2017)

Byl jsem varován, nedal jsem si říct a byl jsem po zásluze "odměněn." Tedy, po chmurném začátku jsem čekal, že budu trpět mnohem více, ale nakonec jsem k mému překvapení až do posledních 10 minut celkem nenudil. Jackie je ve své podstatě dost přesnou exkurzí do 60. let, i když vpravdě dost nepřístupnou. Chillský režisér Pablo Larraín točí art filmy a tento film do tohoto subžánru rozhodně patří, ačkoliv jak upozorňují Odvážné palce, podle plakátů a trailerů to vypadá na něco úplně jiného. Natalie Portman dala roli všechno, její herectví je nepoddajné, věrohodné a je z něj cítit zármutek zlomené Jacqueline Kennedy Bouvier, ovšem leckomu to může přijít poměrně otravné (já se držel, ale ty close-upy v koupelně mi daly zabrat). Tuto první dámu pravděpodobně u nás mnoho lidí nezná a i jsem se divil, že film nakonec šel k nám do distribuce, ovšem za oceánem je podle všechno kult osobnosti velice silný, včetně černobílého promo filmu z Bílého domu, který byl odvysílán rok před smrtí Kennedyho a i v tomto filmu se přehrané ústřižky v jednom ze třech časových období objevují. 100 minut je naprosto dostačujících a dává naději mnoha nešťastníkům, kteří zabloudili na jiný film, že jej většina z nich i dokouká do konce. Jakožto fanouška JFK od Olivera Stona mě to v mnoha věcech obohatit nedokázalo. PS : Jedna z posledních rolí Johna Hurta, ovšem prostoru má nepřekvapivě málo PPS : Oscara očekávám tak akorát za ty kostýmy...5/10 (24.02.2017)

Jackie Kennedyová byla významnou dobovou celebritou a atentát na jejího manžela je dodnes považován za nanejvýš výrazný mezník dějin Spojených států. Producent celkem logicky viděl v titulní postavě potenciál, jenže výsledkem je jeden z nejzbytečnějších filmů, jaké jsem kdy měl možnost sledovat. Jeho cílem je totiž vytvořit kopii někdejší Kennedyovy partnerky a zachytit Jackie v době, kdy se vyrovnávala se svou ztrátou. Natálce Portmanovic ovšem v Jackiině kostýmku chybí přirozenost a spontánnost. Působí jako někdo, kdo chce ve společnosti dělat dobrý dojem, nasazuje si masku a snaží se pečlivě kontrolovat své emoce. Kterýkoliv dokument by zprostředkoval přiblížení postavy Jackie a oněch událostí lépe. Takhle to je pouze marná vzpomínka na časy, kdy byly ženy definovány postavením svých manželů. Pro mě bohužel velmi nudný, nezáživný snímek. Celkový dojem: 25 %. (23.04.2018)

O štěstí, smutku a úzkosti vdovy. Zkoumání její povahy kdy vyjadřuje soužení, vztek, pochybnosti. Pro mě dost nudné a emočně ploché. Uctivý portrét vdovy, která se snaží pracovat na uchování odkazu svého manžela. Občas ji mimo veřejné pohledy přistihneme při nehraném smutku. Film vyznívá až úzkostně, k čemuž přispívají melancholické smyčce. (25.12.2017)