Jackie

Filmový obrázek na téma, jak jsme organizovali pohřeb prezidenta Kennedyho. Jackie bohužel spadá do té vlny životopisných filmů, které si vybírají ze života klíčové osobnosti jen minimální zlomek a na tom staví. Napřináší to nic víc, než jen zesílené emoce jednoho okamžiku a to je pro plochu celovečerního filmu naprostým plýtváním. (27.10.2021)

O štěstí, smutku a úzkosti vdovy. Zkoumání její povahy kdy vyjadřuje soužení, vztek, pochybnosti. Pro mě dost nudné a emočně ploché. Uctivý portrét vdovy, která se snaží pracovat na uchování odkazu svého manžela. Občas ji mimo veřejné pohledy přistihneme při nehraném smutku. Film vyznívá až úzkostně, k čemuž přispívají melancholické smyčce. (25.12.2017)

Čekala jsem, že mě film víc strhne. To se ale bohužel nestalo. Obyčejný snímek, který o třídu výš vynesla Natalie Portman, která vše zahrála naprosto bravurně. Na filmu mi nejvíc vadilo, jak byl rozkouskovaný. Jelo se tam ve třech časových rovinách a sem tam se do toho hodila ještě čtvrtá, tedy reportáž z Bílého domu, ve výsledku mi to přišlo naprosto necelistvé a kdyby tam byli jen dvě roviny, tedy to co se stalo a její rozhovor pro noviny, určitě by to filmu prospělo. Takhle to tam tak zvláštně skákalo sem tam. Nevím jaká byla, ani jak skutečně působila, Jackie Kennedy, ale mě se podle tohoto filmu zdála naivní a až hloupoučká. A naprosto jsem nechápala, proč se tak snaží o velkolepý průvod a pohřeb, když bylo jasné, že JFK už nemilovala. O hvězdičku navíc za Natalii. 4* (20.02.2017)

Krásně natočená nuda s několika hodně silnými momenty a výborným soundtrackem, ale zato s lehce nesympatickou hlavní postavou, což nemusí být nutně chyba Natalie Portman, ale samotné Jackie, která si tenhle charakter tak trochu vybudovala kolem sebe sama. Ale ty drobné nuance, jakými jsou třeba změna hlasu první dámy v soukromí a na veřejnosti nebo práce/ hra s médii jsou prostě fascinující. (11.02.2017)

Brilantní expresionistická óda na žal a okázalé truchlení. Larraínův film je mytizující, stejně jako je dekonstrukcí mýtu. Uvědomuje si, že "pravda" je něco, co nelze nikdy plně uchopit a spoutat, a tak se místo toho hluboce noří do "performance" - v první řadě Jackiiny, ale v obecnějším smyslu "performance dějin." To vše v naději, že z obnažené brutality historie a jejího stylizovaného zmatku se vynoří kousek "pravdy", který budeme schopni ne pochopit, ale pocítit. (14.03.2017)