Noční můry z temnot

(50%) SCARY STORIES TO TELL IN THE DARK mě trailery moc neuchvátil. Takže jsem se na to v srpnu do kina nakonec nevypravil (a to chodím opravdu často). Nyní jsem to viděl stažené z pohodlí domova. Ve výsledku nejsem ani překvapený, že to dopadlo dle mého gusta čistě průměrně. Věděl jsem, že mi to moc nesedne a i objektivně musím konstatovat, že to žádnou velkou díru do filmového světa neudělá. Hororů se v současné době točí přehnaně moc. Především ty duchařské typy, které jsem bral všemi deseti především od Jamese Wana jako je V zajetí démonů, Insidious apod. Tohle dílko ale není jen bezduchý brak, soustředící se na lekačky, duchy apod. Určitá snaha a nástřel originality zde je, ale opravdu jen nepatrně. Navíc je tohle celé tak nevyrovnané, že to nefunguje jako celek. Tím chci říci, že určité pasáže mě baví, další vůbec ne, poté je tu nástřel nějakého děje a myšlenky, která ale nakonec nedává smysl a opět se to ubírá jinam. Tohle mi opravdu vadilo. Zpočátku mě postavy moc nebavily, ale poté jsem si na ně už zvykl a v posledních cca 20 min jsem si hlavní hrdinku neskutečně oblíbil. Technická stránka, efekty, kamera apod. – to je zde docela slušné. Najde se tu i pár dobrých nápadů. Jenže hororových prvků je zde ale málo. Především ta strašidelnost zde působí tak na půl. V první části možná trochu, pak už vůbec. A to, že to není Rko mě až tak netrápilo. Hudba od Beltramiho je dobrá. Sice se zde poslouchat jen zde, ale co už. Celkově je nápad s čtením knihy, která předurčuje osud postav, dobrý. Jen ten potenciál nebyl využit naplno a celý příběh mohl být srozumitelněji a zajímavěji podán. Takto jsem se chvílemi docela nudil. Mám z toho opravdu rozporuplné pocity, takže z toho poctivě shledám rovný průměr. A 3* dávám s odřenýma ušima. Špatně se mi to popisuje. (27.10.2019)

Řekněme, že naprosto standardní teenagerovský horor, jakých vzniká do roka hned několik. Brzy je jasné, jakým směrem se bude vše ubírat a je znát, že André Ovredal se musel držet při zemi a byl omezen požadavky producentů i ratingem. Atmosféra je od začátku dost hutná a po celou dobu naštěstí vydrží, na druhou stranu by ale výsledku evidentně prospělo víc krve a nějaký ten černý humor, protože se snímek bere dost vážně. Tematika je svým způsobem originální, jenže její potenciál není vytěžen ani zdaleka, což je ale bohužel trochu očekávané. Příběh u sebe moc nedrží a je spíše sledem jednotlivých scén, kterým chybí napětí a ničím nepřekvapí. Zajímavá je úroveň triků, které jsou značně nevyrovnané, protože některé vypadají velmi dobře, jiné zase poněkud lacině, což opět zbytečně rozptyluje pozornost. Obsazení, v němž nezáří žádná extrémně povědomá tvář, se poměrně vydařilo, ačkoli nikdo z mladých tváří není nikterak výrazný a obzvlášť charismatický. Scary Stories to Tell in the Dark nejde jednoznačně odsoudit, protože své kvality má a naprosto splňuje současné požadavky na hororový žánr, chybí mu ale větší tvůrčí možnosti a odvaha a také viditelnější snaha o překvapení nebo vyděšení zkušenějšího diváka. 60 % (10.01.2021)

Utahané 2.5*. Nejlepší je zde jednoznačně expozice a dobová atmosféra, čímž ale výčet pozitiv skutečně končí. Dokud se „objevuje“ a nezačnou se vyprávět příběhy, tak se to ze zmíněných důvodů celkem dá. Celkově je to ale strašně rutinní záležitost, která nenabízí vůbec nic nového a která bohužel není ani dostatečně děsivá a ani dostatečně humorná. Vlastně mi to celé přišlo, jako bych jedl tři dny starý chleba s máslem. Dá se to, nakonec to sníte (když doma nic jiného nemáte), ale mnohem radši byste si dali něco čerstvého a výživnějšího. (15.08.2019)

Je vidět, že se Scary Stories to Tell in the Dark snaží o vytvoření moderní amblinovky, a místy tak dokonce i vypadají, jenže jim prostě chybí ta jiskra. Chápu, proč se Øvredal s del Torem nevydali cestou povídkové antologie, ale ve výsledku se to paradoxně ukázalo jako ta největší slabina filmu. Ono to hrozně hezky vypadá, taky Gammellovy ilustrace se podařilo oživit až nebývale věrně (jak ty mi v dětství naháněly hrůzu) a kdykoli dojde na výjevy ze Schwartzových příběhů, dostaví se i příjemné mrazení, nicméně všechno ostatní mezi tím je strašně prázdné. Jednotlivé povídky jsou na sebe totiž jen lacině naroubované ohranými učebnicovými triky. Dětské postavy navíc nejsou dostatečně sympatické, dobový kontext je smutně nevyužitý, dialogy šustí papírem, ale hlavně chybí nějaká ta atmosféra. Přijde mi, že Øvredal s každým svým dalším filmem hrozně upadá. Ale abych jenom nekritizoval. Má to přímo boží intro za doprovodu Donovanova Season of the Witch a skvělý cover téhož songu od Lany Del Rey. Což je ovšem na adaptaci Schwartze s Gammellem setsakramentsky málo. (08.08.2019)

André Øvre(WAN) to opět dokázal a po Autopsy of Jane Doe servíruje další solidní hororovou zábavu, která v letošní TOP 5 chybět nebude. Je to takové dětské dobrodružství zasazené do 70.let o Halloweenu, kde děti v opuštěném domě naleznou knihu, která sama začne psát příběhy, které se ihned stanou realitou. ( Místy jsem si i vzpomněl na Nezvratný osud). Je třeba uznat, že žádný článek příběhu není slabý, ale každý má svůj xicht a perfektní ústřední zlo ( nádherné praktické efekty!!), do toho slušně hustá atmosféra, která napíná, šponuje a místy i zamrazí. Já byl na konci spocený jak po tělocviku a to se mi dlouho nestalo. Děti jsou poměrně sympatické, vizuálně solidní, tempo je velmi rychlé a film nestíhá nudit ( Takhle čistá hororová zábava v kinech letos ještě nebyla). Za mě velká spokojenost a jako předkrm před IT 2 jsem nemohl dostat nic lepšího. 80% (09.08.2019)