Bez věcí nad věcí

Podobně jsem ještě nikdy žádný film neokomentoval: Přeji si vidět remake. Vynikající nápady se utopily v podivném zpracování. Bylo tady toho nějak moc, občas jsem se v tom ztrácel. Nepobral jsem ani samotnej závěr, nevím, co tím chtěl scénarista říct. Může to být moje ostuda, titulkářova, nebo tvůrců. Každopádně to ale po bezmála dvou hodinách sledování nepotěší. (21.07.2019)

pan florián si bere na paškál populární koncepci minimalismu. pan florián si nasadí brejličky humoru na úrovni podprůměrné české komedie, zarýpe si do Zuckerberga a Facebooku... a větší hloubku to vlastně nemá. naštěstí se tak aspoň netváří. 100 věcí je fajn oddechovka vedoucí k zajímavým debatám, ale premisa má rozhodně větší potenciál. (31.08.2021)

Kdo by čekal, že německá komedie, kde ještě pořád cejtím Pedolfa, bude za poslední měsíc to nejlepší a nejvtipnější, na co jsem mohl v pirátském webu natrefit. Jako správný gerotorent, nebo spíš torrent (ani nevím, co ty slova znamenají), tak i já bohužel jsem otrok moderní konzumační sféry. Denodenně mám plnou lednici žrádla (nějaká klobása a plesnivej sejra), mám co nosit každý den něco jiného, a nenosit pořád ty samé hadry (triko co mám na sobě, nosím už asi tejden), a mám dostatek prachů, abych si mohl kupovat každý půl rok nejnovější model Ajphounu (mám jen místo toho starý siemens, kterému ještě k tomu nefunguje klávesa na zapnutí), a mám i dostatečně rychlej internet, abych si dokázal na 100% legálně (kecám) stáhnout film, který mi přímo do ksichtu říká, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Píčifix. Už je asi na čase, abych si taky udělal takový rádoby "celibát" bez věcí, bez kterých byl nepřežil ani den. První den - jít do centru města, bez spoďár a kaťat a uvědomit si, že exhibicionismus je dost nahovno věc, a ne každou to tak oslní, že mi ho rovnou přeblafne u knihovny, kde potkám svojí bývalou učitelku matiky. Uuh, ta krůta mi vždycky rozjasňovala pelikána. Druhý den - vynést celou lednici, rovnou i s tím smradlavým sejrem, a nechat před popelnicí, ať si místní feťák a Majsneros pochutná, já nepotřebuji konzumní trh. Mě stačí stonek cibule, která mi zrostla na podlaze, a já si můžu hezky vychutnávat dlouhé a zimní (už pomalu letní) večery. No, a jelikož 100 dní je na mě příliš moc dní (hlavně kvůli tomu, že do té doby bych dávno skapal s nedostatkem porna), takže třetí den - Finální - když jsem ztratil veškeré své cennosti a oblečení, tak si počkám až soused půjde nasekat špalek do kamen, a já přeskočím oknem, zamknu dveře a všechno totál zeseru, pomrdkuju a pochčiju, vezmu mu zbytek žrádla a jeho starou, podpálím mu chajdu do základú, a vezmu si to dom a konečně pochopím, jaký to je mít lepší život. Soused je asi milionář či co, a ta zmije lakomá mi nechce dát ani búra na pivko, takže konečně chápu tenhle "celibát". Súsede, zkusili jste taky tuhle nekonzumní čelindž? (21.05.2020)

Ona to není až taková řachanda, jak to může vypadat na první pohled, jistě vtipných momentů se ve filmu najde dost, ale právě ta pointa, že konzum je dneska náboženství společnosti, to mě zahrálo na citlivou strunu a já si říkám co je věc proti zážitku ovšem vrcholem je, když vidím v naší zemi nespokojenost u lidí, co maj od bydlení přes dvě auta a x značkových věcí všechno, úplně všechno a stejně neumí být šťastný a toho se film dotýká opravdu velmi citlivě s nadhledem, ale přitom úderně. Jo Němci, ty jsou spolu s Polákama v současné době kinemetografický vrchol světa. (16.07.2019)

Zřejmě nejoriginálnější komedie posledních pár let a překvapivě právě od Němců. Dva nejlepší přátelé se v opilosti vsadí, že na 100 dnů se vzdají veškerého svého majetku, s tím, že každý den mohou dostat jednu věc zpátky. Skvělé téma, díky kterému vzniká řada komických situací a když si k tomu připočtete dva sympatické ústřední hrdiny je vyhráno. Ke konci se filmu daří dolovat i emoce a já byl z celého zážitku příjemně překvapen i potěšen. 80% (20.06.2019)