Bez věcí nad věcí

Tak asi som dosť benevolentná, ale tá myšlienka sa mi veľmi páči. Súhlasím bez výhrad aj keď spracovanie je absolútne komerčné a ničím nie výnimočné, dokonca aj dosť naivné. Nevadí, publikum je z veľkej časti komerčné tiež, takže možno práve touto cestou sa ho podarí osloviť najlepšie. Keď už nč iné, pozriete si aspoň komédiu, ktorá má na rozzdiel od ostatných nejaký zmysel a má čo povedaťl (10.09.2019)

Vsadil bych boty, že když jsem v březnu strávil týden v Německu, že na mě ze všech plakátů k tomuto filmu zářila číslovka 99. Na druhou stranu je možné, že jsem si něco vyfabuloval. Námět se zasazením do dnešní doby více než aktuální, realizace se úplně nezdařila, protože se Florianovi rozběhlo ve scénáři příliš mnoho témat, z nichž ve finále nestačil uchopit ani jedno. Je obtížné napsat scénář, natočit film a ještě k tomu střihnout hlavní roli. Je to velká škoda, protože film měl nakročeno tuze dobře. Nu což, pokud nefabuluji i s čísly, v Německu slavil úspěch v návštěvnosti, a to se počítá. (20.12.2019)

Florian David Fitz je mým oblíbencem už od Deníku doktorky, ale když se chopí scénáře, nemívá vždy šťastnou ruku. O to smutnější, že má nápady, ale nedokáže je dotáhnout. V tomhle filmu šlo právě jen o ten nápad a snad úvodní čtvrthodinku, než celý snímek začal haprovat. ____ Nápad na život bez všech věcí, kdy si každý den smí člověk vzít zpátky jen jednu jedinou, zapadl téměř okamžitě, nebyl vůbec rozvinutý, a oba „kamarádi“ ani nedodržovali pravidla. ___ O materialismus ale stejně moc nešlo. Nastoupil zcela zbytečný a nudný milostný románek. Postupně se ukázalo, že jeden z kamarádů je dětinský ubrečenec, zatímco druhý je sebestředný podrazák, takže bylo po diváckých sympatiích. Jediné, co se mi na jejich vztahu líbilo byla cynicky pravdivá věta: „Nejsme nejlepší přátelé, my se jenom dlouho známe.“ Nějak se do toho zamotala babička, která furt lezla na štafle. Taky nějaká variace na Zuckerberga, docela dost sprostá, protože ze skutečné žijící osoby udělala kreaturu, aniž by to mělo oporu v realitě. A jeden kýčovitý dřevěný panáček. SHRNUTÍ: Ta jediná věc, kterou jste si měli vzít, měla být kniha Jak psát scénáře, pro začátečníky. (11.02.2020)

Kdo by čekal, že německá komedie, kde ještě pořád cejtím Pedolfa, bude za poslední měsíc to nejlepší a nejvtipnější, na co jsem mohl v pirátském webu natrefit. Jako správný gerotorent, nebo spíš torrent (ani nevím, co ty slova znamenají), tak i já bohužel jsem otrok moderní konzumační sféry. Denodenně mám plnou lednici žrádla (nějaká klobása a plesnivej sejra), mám co nosit každý den něco jiného, a nenosit pořád ty samé hadry (triko co mám na sobě, nosím už asi tejden), a mám dostatek prachů, abych si mohl kupovat každý půl rok nejnovější model Ajphounu (mám jen místo toho starý siemens, kterému ještě k tomu nefunguje klávesa na zapnutí), a mám i dostatečně rychlej internet, abych si dokázal na 100% legálně (kecám) stáhnout film, který mi přímo do ksichtu říká, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Píčifix. Už je asi na čase, abych si taky udělal takový rádoby "celibát" bez věcí, bez kterých byl nepřežil ani den. První den - jít do centru města, bez spoďár a kaťat a uvědomit si, že exhibicionismus je dost nahovno věc, a ne každou to tak oslní, že mi ho rovnou přeblafne u knihovny, kde potkám svojí bývalou učitelku matiky. Uuh, ta krůta mi vždycky rozjasňovala pelikána. Druhý den - vynést celou lednici, rovnou i s tím smradlavým sejrem, a nechat před popelnicí, ať si místní feťák a Majsneros pochutná, já nepotřebuji konzumní trh. Mě stačí stonek cibule, která mi zrostla na podlaze, a já si můžu hezky vychutnávat dlouhé a zimní (už pomalu letní) večery. No, a jelikož 100 dní je na mě příliš moc dní (hlavně kvůli tomu, že do té doby bych dávno skapal s nedostatkem porna), takže třetí den - Finální - když jsem ztratil veškeré své cennosti a oblečení, tak si počkám až soused půjde nasekat špalek do kamen, a já přeskočím oknem, zamknu dveře a všechno totál zeseru, pomrdkuju a pochčiju, vezmu mu zbytek žrádla a jeho starou, podpálím mu chajdu do základú, a vezmu si to dom a konečně pochopím, jaký to je mít lepší život. Soused je asi milionář či co, a ta zmije lakomá mi nechce dát ani búra na pivko, takže konečně chápu tenhle "celibát". Súsede, zkusili jste taky tuhle nekonzumní čelindž? (21.05.2020)

Německé filmy mají jeden společný přívlastek. 90% z nich stojí za starou belu a je to odpad k nekoukání, nicméně čas od času přijdou s jedním klenotem, který vám vytře zrak a většinou vykompenzuje i tu tunu romantických sraček, kterou produkují. 100 Things je toho dalším příkladem. Skvělé aktuální téma, výborně zpracované a neméně dobře zahrané ústřední dvojkou. Je to možná klišé, ale štěstí si opravdu za peníze nekoupíte. Možná se k němu přiblížíte nebo si na něj na chvilku sáhnete, ale nikdy si jej zcela nekoupíte. (14.07.2019)