The Haunting

Na Netflix seriálovú tvorbu je to až pod priemer. Nič prevratné, ku koncu epizód ma tie časové slučky dosť srali! Cakom prásk - za celých 10 častí nejaké 2 vydarené scary Bu-Bu scény. Strata času pre fandov horroru... alebo 10 hodín pozerajte na sociálne problémy a obkecávačky jednej pošahanej rodiny. (23.10.2018)

Po druhé sérii má spokojenost poněkud upadla a poblíž se zrovna nevyskytoval Gerard Butler, aby ji zvedl, jak to dělá s jinými upadlostmi. S Domem Hillových se to mělo tak- ve chvílích, kdy se mě nesnažil ohororovat, přišli scénáristé s výborně napsaným dramatem o jedné dysfunkční rodině; v Sídle Bly mi dost často chybělo jak strašení tak i kvalitní drama. Přesto není má výsledná známka vůbec špatná, protože na první sérii odvedli filmaři sakra dobrou práci. Jen bych rád věděl, čím tvůrce tak strašně naštvala Victoria Pedretti, to jak se chovali k jí ztvárněným postavám, zavánělo až šikanou. (28.01.2021)

Jedna z nejlepsich ducharin vubec. Ten serialovy format, kde mate 10 hodin prostoru na rozbor vsech charakteru v kazdem dile je proste luxus, ktery si filmy dovolit nemuzou. Uplne finale sice neni takova pecka, kterou bych cekal, ale jinak je to naprosto konzistentni ducharska kvalita, ktera je dostatecne intenzivni i realna zaroven. Nenapada me lepsi hororovy serial. 9/10 (03.01.2019)

Na to, že jde o typickou duchařinu s domem, ve kterém straší, mě to dokázalo celých těch 10 dílů zabavit... Vlastně mě ten seriál i příjemně překvapil. Kdyby se podobný příběh měl odehrát během dvou hodin v normálním hororovým filmu, tak by asi za moc nestál. Respektive by to byl prostě jen další z mnoha podobných filmů, ale tím, že je to rozložené do 10 hodin, jde příběh poměrně dost do hloubky. Všechno se vyvíjí pozvolna a autoři netlačili na pilu, jak to u většiny hororů bývá. Potěšily mě třeba i dlouhé a určitě i náročné scény bez střihu. Konec mohl být asi trošku líp podaný, ale je dobře, že se všechno k tomu konci nějak extra neubírá a každý díl je zajímavý sám o sobě. (25.02.2019)

Když hned zkraje přijmete, že Mike Flanagan (viz taky výborný Oculus) využívá hororového rámce k napínavému vyprávění o zpracovávání rodinných traumat, hledání důvěry (příběh ženy, které nikdo nevěří, že se opakovaně stává obětí útoků. je velmi up to date) překonávání strachu a hledání domova (tzn. rodinná historie oproti jiným hororům neslouží pouze jako záminka k lekačkám - jde především o ni, strach vychází zvnějšku), můžete si pak užívat psychologicky přesvědčivé drama, vrstevnatou vyprávěcí strukturu s hladkými (vizuálními a zvukovými) přechody mezi minulostí a přítomností, skutečností a představami, i strašení „ze staré školy“, založené na vnitrozáběrové montáži a znepokojivém pohybu v různých plánech obrazu. Některé scény jsou sice natočené vcelku tuctově (dialogy typu záběr/protizáběr) a závěr s nedotaženou metafikční rovinou trochu doplácí na přehnané ambice a stopáž (každý z dílů, zpravidla vázaný na hledisko jedné z hlavních postav, má své opodstatnění, ale mnohé z nich by mohly být klidně kratší), ale v souhrnu jde o režijně i herecky velmi suverénně zvládnutý počin a jedno z nejpříjemnějších letošních seriálových překvapení. Šestá epizoda, sestávající z několika choreograficky i významově komplexních mnohaminutových záběrů, pak z řemeslného hlediska patří k vrcholům Quality TV jako takové. (15.10.2018)