Tiché místo: Část II

I řekl Bůh: Držte už piču! A bylo. Postapokalyptický film, který spěje ke třetímu dílu se spásou nebo mimozemským plavčíkem a dýdžejem se sluchátky v podobě  Matky pluků. Mýlím-li se, dám si dva otčenáše, velmi potichu. Nejlepší na dvojce bylo tiché kino, bylo nás totiž celých pět. Znovu do stejné, stejné, stejné, ano zejména stejné, řeky nevstupuj. Tři, samozřejmě příznačně a v očekávání epičské trojky. (08.07.2021)

Výborný začiatok, slabší koniec. Tiché miesto 2 je podobné dobrá hororová záležitosť ako jednotka, akurát v niektorých častiach slabšia. Dvojka ponúkne zaujímavý flashback, znova dobré lakačky, či drsné a krvavé scény. Nestojíme na jednom mieste, ale hýbe sa naša rodinka tvarov v tvar svetu, takže vidíme aj viac ľudí aj viac akcie, a celkovo vidíme ako svet po invázii funguje. Mne osobne tu chýba dobrá postava akou bol v jednotke Krasinski. Cillian Murphy je fajn, ale nie je to taký sympťák. Taktiež aj akcii v závere došla pára a už to toľko nestrhlo. Každopádne sa jedna o dobrý príspevok do serie, ktorý určite obohatil túto sériu. Aj keď mohol aj viac. 75% - 4* (22.08.2021)

Všechno (a vlastně i všichni), co se nám minule líbilo, je zpět a je to pořád skvělá podívaná i poslouchaná. Hlavní novinka Tichého místa: Části II se pak jmenuje Cillian Murphy a je to snad ten nejlepší možný herec, kterého mohl John Krasinski obsadit, protože z něj prakticky není možné spustit oči, ať dělá, co dělá (nebo nedělá). Druhé Tiché místo těsně navazuje na první, takže jsem měl pocit, že se dívám na další díl výborného seriálu a rád jsem se setkal se známými postavami, během následující, příjemně střídmé hodinky a půl jsem se navíc dozvěděl víc také o celém tom podivném ztichlém světě... Závěr filmu opět jasně ukazuje směrem k dalšímu, což mi ani v nejmenším nevadí. (17.06.2021)

Mírný propad ano, ale John Krasinski to zvládl i napodruhé. Poznáváme další prvky postapokalyptického světa, logicky přicházejí nové situace a nové postavy, po řemeslné stránce je to znovu velmi solidní kus. Ústřední (oslabená) rodinka opouští bezpečí svého proti predátořím krasavcům vybaveného domu a vydává se vstříc neznámému. Ještě předtím se podíváme, co se dělo na úplném začátku, kdy se tahle monstra se sakra vyvinutým sluchem objevila. A pak se vrátíme do současnosti. A pochopíme, že nepřítelem nebudou jen obří zabijáci. Už to ovšem není takové atmosférické, plíživé, napínavé, účinné. Navíc v „tišší“ jedničce musely postavy vše držet neustále v sobě. Tady je všechno čitelnější. Fajn je aspoň to, že se rozdělené linie (tam matka, tam dcera s rodinným přítelem…) vždy „sejdou“ v jeden moment. Ale celkově spokojenost, jen je prostě škoda, že jsme přišli o (minule) zdaleka nejvýraznější složku celého díla. Práce s tichem je ve dvojce už prostě jiná. (24.06.2021)

„Pidlooká, ušatá, sympaticky zubatá." Jednička byla tísnivá i děsivá, v té bych nepřežil. V noci chrápu, při jídle mlaskám a při sexu funím o sto péro. Tiché místo 2 bych přežil na pohodu. V jedničce stačilo si jen uprdnout a během pár vteřin už se ze všech stran řítily dva tucty hladových příšer, ve dvojce už to ušatozubatci měli na háku. Maminka hrdinka se synáčkem nerdem, pidlouchou dceruškou a s ukňouranou vetřelčí svačinkou v zavinovačce, ti všichni oroštovali volume na max. Dupali jako sloni, řvali jako na lesy (viz hnáta v železech) a ze zbraní imrvére stříleli jak u Verdunu. Reakce příšer? Teprve za deset, dvacet minut se přiloudala jedna jediná zubatka, zjevně nevrlá, že ji kraválem vytáhli z brlohu. Hřebičkem do divácké rakve bylo „jachtaření“. Zkonstruovat kosmické koráby a proletět k nám stovky světelných let? To by emzákům šlo.  A pak rok seděli u vody na chlupatých ufoprdelích a marně slintali nad lidským masíčkem na ostrově, kam přece nemůžou, protože neumí plavat! A co použít nějaké to vznášedlo z jejich raketoplánů nebo nedejbože nějakou jachtu v přístavu? Rok je to nenapadlo. Dokud na jednu loďku příšera omylem nespadla :-)). Holt uši jako slon, zubů plnou hubu, ale v hlavě vymeteno, IQ ušaté tykve. (19.06.2021)